a ZEJMÉNA: tato touha např. "být klidný" je jistou mikroidentitou, jistým proudem, ke kterému se vážeme, a který nám brání padnout, zaniknout v prázdnotě...identifikujeme se např. s tím být klidný nebo zcela přítomný, a pak se tím stáváme, stáváme se touto krátkodobou identitou, egem, a nejsme potom prázdní
já totiž mohu chtít být např. "přítomný" - a fixovat se k tomu, stát se tím, to je ono krátkodobé ego, které takto vzniká...živí ho zde touha "být přítomný"
a zřejmě nechceme onu krátkodobou identitu opustit, vážeme se k ní, jsme jí, chceme, aby přežila, aby trvala, protože chceme přežít a trvat my sami...proti tomu meditativní stav je oproštění, nelpění na žádné formě, kterou ego momentálně na sebe bere...je to ztotožnění se s prázdnotou, ze které tyto formy ega pomíjivě - vždy jen chvilkově - vyvěrají
Znám to podobně
OdpovědětVymazatzkouším meditovat, když plavu. V hlavě se mi neustále rodí myšlenky: teď jsem už uvolněný, teď už to asi dělám dobře. Musím dělat to a to, aby to bylo ono. Tohle všechno jsou ale vnitřní komentáře a myšlenky. Pokaždý si řeknu aha "žvanění". Napadlo mě, že pocit "sebevědomí" a "nesebevědomí" jsou taky jenom myšlenky. Když je člověk skutečně pozorný, jeho přesvědčení o sobě překážejí.
Já to zatím ale moc neumím