hodně je trochu osvícených, málo je trvale a zcela osvícených!
Všude je jen PADESÁT ODSTÍNŮ dobra...
Odpojit vědomí od kontinuity mysleni...jen bdele vnimat vse co prave je...mysleni pak bude mene caste...myslenky nejsou problém, jak se rika...vnímání pak bude bohate a intenzivní.. nebudes uz hlasem slov, ale vnimanim samotným
nevšímej si svých myšlenek...nesnaž se v hlavě žádné nemít, jen je pasivně registruj, vnímej...
přejdi z role aktivního Myslitele do role pasivního procesu vnímání a prožívání
myšlenky jsou produkované tvou touhou, zájmem, chutí, přáním: když není touha, není ani myšlenka...když myšlenku potlačuješ, zvyšuješ v sobě jen další napětí a rozmnožuješ počet myšlenek v mysli...
namísto aktivní role přijmi tichost, pasivitu, sebe-vydanost a odevzdanost světu a své mysli i tělu
je v tobě stále tiché vnímání či vědomí, které nehodnotí, jen neustále vnímá, bez posuzování...nad tímto vědomí se vynořuje pomíjivá aktivita myšlenek a chtění (je toto též: myšlenka je chtění a naopak), do které pomíjivě upadáš...
v mozku se odehrává boj dvou kontinuit: kontinuity vnímání a myšlení...čím víc je kontinuální jedno, tím méně druhé...obvykle jen myslíme, což je strastné, naproti tomu čisté vnímání je čirá slast, pokud není zastíněno filtrem myšlenek
Nechtej uz nic, jen spocin...bud pasivnim vnimanim...laska a radost uz prijdou velmi rychle samy
myslíme si, že úsilím věci vyřešíme...ony však odpadnou samy, když padneme do pasivity...když budete v míru takovými, jakými jsme právě teď, klidně můžeme být napjatými, nervózními, depresivními...když to nebudeme řešit, pak vše samo odpadne...není třeba proto vůbec nic dělat...když jsem hodinu meditoval s úsilím, nešlo to...když jsem se vypnul, vykašlal jsem se na to a jen tiše a pokojně ležel a pasivně pozoroval svou napjatost a tiše ji registroval a vnímal, přišel pokoj sám od sebe, aniž bych ho musel namáhavě přivolávat či úsilím udržovat či nějak násilně vytvářet...!
dokud jsem nemeditoval, myslel jsem si, že jsem jen "tichým hlasem v hlavě/mysli, vnitřním monologem/dialogem, vnitřní řečí" či jak to chcete nazvat...ale nyní zjišťuji, že pod těmito pomíjivými myšlenkami a tužbami a úsilím je tiché nesoudící vnímání, kterým také jsem...když se myšlení stane nedůležitým, jsem hlavně tímto pasivním stabilním a stálým vnímáním/prožíváním...myšlenky jsou aktivní, ale pomíjivé, tiché vnímání v podloží je zcela pasivní, ale stálé, a navíc plné vitality, pokoje, stability....je to bytí a současně vědomí a současně radost, blaženost, slast, rozkoš, není-li rušena a překrývána samoúčelnými a nekonečně se řetězícími a větvícími myšlenkami...
nemyslím si, že k meditaci je třeba mít nějaký velký talent, zvládne to úplně každý...možná to chce jen motivaci vydržet + zjištění, že v meditaci se necení aktivita, ale spíše tvoje pasivita!!!
Kristus řekl dvě krásné věty (mimo jiné), kterých je nám zvláště zapotřebí a které by mohly vést i naše meditace:
POKOJ VÁM!!!
NEBOJTE SE!!!
nám se totiž do té pasivity nechce: pořád myslíme, že s aktivitou a aktivitou myšlení obzvláště to vyhrajeme...často až utrpení nás přiměje konečně se VYPNOUT
nám se totiž do té pasivity nechce: pořád myslíme, že s aktivitou a aktivitou myšlení obzvláště to vyhrajeme...často až utrpení nás přiměje konečně se VYPNOUT
Aleš Kelnar má taky pravdu: pro meditaci není důležitá jenom pasivita, odevzdanost, ne-snaha, ale také klidná trpělivost, která jaksi vyčkává...ale nesmí v ní být moc úsilí a někdy je dobré se jen tak do sebe schoulit a spadnout do sebe...
vábí nás myšlení, protože si myslíme, že to jsme my: ale myšlenky jsou pomíjivé, zatímco tichý podklad vnímání stálý...možná vnímáme neustále, i v hlubokém spánku, jen se v tomto stavu nevynořují myšlenky a představy, takže si z něho nic nepamatujeme, protože není co si pamatovat, pamatujeme si totiž vždy jen nějaké myšlenky a představy...podobně nás vábí aktivita, protože si myslíme, že aktivita jsme my: ve skutečnosti je aktivita jen momentálními aktivními myšlenkami a touhami, které jsou pomíjivé, pod ní je stabilní vnímání, které je jakoby "pasivní", ale přitom živelné...
na jaře jsem občas pobýval v brněnských katolických kastelích...byl jsem zbytečně rozlítaný a uspěchaný, ale jakmile jsem usedl do lavice, schoulil jsem se a stal se pokorným, malým, maličkým a bylo mi blaze, pokojně, tiše, klidně...ten pokoj v kostelích na mě přirozeně a automaticky většinou ihned blahodárně působil: jakoby mě cosi objímalo, jakoby to bylo to nejpřirozenější, co člověk může dělat: sedět v kostele a modlit se...
podobná zkušenost z letošního října z lavičky v Žebětíně: po neurotickém překotném myšlení jsem usedl jako starý osmdesátiletý dědeček, měl v duši mír, pokoj, nic nehledal, nic nepožadoval, JENOM JSEM PROSTĚ SEDĚL...
léčebná moc/síla meditace: před týdnem jsem cítil, že mi věčné intelektuálské myšlení přináší strast a depresi, tak jsem padl do ticha, už unavený z toho myšlení a bez zájmu o jakékoliv myšlení, do ticha, kde nebylo moc myšlenek...no a samo od sebe se mi ze středu hrudi/průdušek odplavilo strastiplné depresivní sevření, nečistota, energetická/vibrační blokáda "čakry" či "energetické zóny" těla, nevím, co to je, každopádně je to reálné a konkrétní, fyzické a tělesné sevření, stažení, které máme během splínu, hněvu, deprese...no a když byl mozek v tichu, objevil se v něm asi léčebný skrytý potenciál a tělo se samo uzdravilo, vyčistilo, vyléčilo! ten stav vyčištění trvá už po dobu týdne...sevření se v minimální podobně chvilkově vrací, ale vždy jen na chviličku...
Ne-snaha přináší ticho hluboké...A v něm je moudrost nesmírná a vesmírná :-)
Anthony de Mello, který zemřel na asi velmi bolestivý infarkt, zůstal ležet na podlaze pokoje mrtvý v absolutně odevzdané pokojné pozici plodu...tak je cítit osvícení...
chtěl bych být Alois Anti-Jirásek: nikoliv PROTI VŠEM, ale PROTI NIKOMU!
Nejsem PROTI tobě, ale jenom NAPROTI! A jdu ti NAPROTI!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!