10.12.

CHCEŠ BÝT CHYTŘEJŠÍ? 
je to tak jednoduché! odhoď svou nenávist a zaujatost a otevři se stanovisku protivníka...zkus srdcem pochopit jeho postoj...když máš v nenávisti např. EU nebo Merkelovou nebo islám nebo Romy nebo migranty, zkus se do nich vžít, pochopit SRDCEM, nikoliv jen verbálně, jejich postoj...a pochopit ho i plně rozumově, tak se tvůj rozum stane širší, větší, otevřenější a uvidí svět objektivněji, vyváženěji, spravedlivěji a PRAVDIVĚJI...ovšem tvůj rozum se rozšíří jen tehdy, když se rozšíří tvé SRDCE!...ale zkus to i naopak: když miluješ islám, migranty a Merkelovou, zkus pochopit SRDCEM ty, kteří smýšlí naopak!!!

lidé si myslí, že jsou všichni chytří dost...a taky že jsou!...jen některým vztek a frustrace a zlá životní situace brání vidět svět pravdivěji...jejich nespokojenost se vybíjí v nenávisti k někomu, nějaké skupině či se projevuje v obecné zlovolné kritice poměrů...to se týká některých levicových myslitelů, kteří kritizují kapitalismus bezhlavě, ale ne všech....



Jsem tímto živým psychofyzickým organismem? Nebo je organismus jen neosobním strojem, proudem/tokem neosobních stavů, funkcí, procesů, algoritmů a mechanismů? Bez trvalé identity, bez jáství, bez subjektu, bez osoby/osobnosti? To je TA otázka!! Bydlí někdo v těle? Patří tělo někomu? Vlastní někdo tělo? Vrátí se duše v převlečení slov "subjekt", "já", "identita", "osoba", "osobnost"???

jsem bezpochyby feministou v tom smyslu, že je třeba pomoci utlačovaným ženám...v tomto smyslu je feminismus požehnáním pro mnoho žen a je to dobrá věc...ale je třeba také pomoci utlačovaným a diskriminovaným mužům...feminismus by nikdy neměl být zneužit k tomu, aby jedno pohlaví mělo hněv k druhému...ženy by měly milovat muže a muži by měli milovat, respektovat a ctít ženy...

dnes rozšířený je kult dítěte a dětí...děti jsou potřebné bytosti přinášející mnohdy radost, jindy smutek...neměli bychom je podceňovat, ale ani přeceňovat jejich schopnost uspokojit naše štěstí a životní potřeby...patří k životu, nejsou však jeho vrcholem, a dokonce nejsou pro naši radost ani nezbytné...všeobecné dnešní rozmazlování dětí je neprospěšné zejména pro ně samotné...

někteří tu zřejmě pochopili má slova o sexuální touze jinak, než jsem zamýšlel: nikomu neradím celibát a ani proti této touze nebrojím, patří k silným a zcela přirozeným (a mnohdy krásným) životním silám, jen chci jasně napsat, že jde o touhu přeceňovanou, o níž si dnešní doba myslí, že bez ní štěstí není, což je nesmysl...Také pochybuji o biologičnosti údajné "sexuální frustrace": je to myslím cosi spíše kulturně vytvořeného, co některé z nás naučila dnešní ideologie glorifikující sexualitu nad míru, která jí patří...kult sexu je - jako každý kult - něčím veskrze lživým...nepřinese ti to, co slibuje...štěstí máš tady a teď, se sexem nebo bez něho...!

Patří mi moje tělo, tento živý psychofyzický organismus, tato živá bytost, živý tvor, člověk, který toto píše? Nebo je to spíše cosi mně docela neznámého, s velkou vitalitou a chutí/touhou/žízní žít, co neznám a nevím, zda je to spíše anděl nebo Satan? Je to spíše Bůh nebo bídný a mrzký tvor? Zvíře nebo cosi víc? Zdá se však, že to vůbec neznám, neřídím, nekontroluji, ale samo si to dělá to, co je zrovna nejvíce zapotřebí...

dokud nezjistíme, zda a co jsme, nevíme nic...je to otázka zásadní, první a poslední, ona otázka: KDO/CO JSEM? JSEM VŮBEC NĚČÍM?

Člověk se mění ať chce či nechce a skrze děje a procesy, které nejsou v jeho rukou...Jsme řekou, a nezáleží na nás, zda přijde sucho a my nepotečeme nebo budou povodně a my se vylijeme z břehů...

Foucault si všiml, že celý "sexuální pud" a jeho údajná striktní biologičnost, danost, nutkavost, pevnost a stabilita působení, přirozenost, přírodnost, to, že jde o cosi nutného, patřícího k lidské přirozenosti, je do značné míry historicky a kulturně a sociální vykonstruované: lidé jsou velmi šťastní i v celibátu, ba mnozí šťastnější...

k problému tzv. "sexuální frustrace": NIC TAKOVÉHO NEEXISTUJE

někteří muži, co znám, si stěžují na sexuální pud...vidí ženu, pocítí sexuální touhu, a pak vztek/nenávist/zlost/hněv/smutek/frustraci, že nemohou tuto touhu uspokojit...jak jsem je však pozoroval, celý tento interval od touhy po vztek či smutek/frustraci trvá maximálně dvacet vteřin, pak jim vědomí a pozornost bezstarostně a volně přeblikne k něčemu jinému a jsou zase v pohodě...toto se může v nejtěžších případech opakovat třikrát za hodinu, ale víckrát ne...a to je celá údajná "sexuální frustrace"...

když se směješ, po těch několik vteřin jsi osvícený...zkus si bedlivě uvědomit svůj postoj během smíchu a prodluž ho pokud možno i do doby po něm...

já po sobě nic zanechat asi nepotřebuji...i když...ale potřebu tvořit někdy skutečně mám, i když není zas moc silná...ale potřebu něco vymyslet, což je taky tvorba, mám, ale byla mi dost dána výchovou...

A pravdu ma i výborný a z části bezpochyby osvícený Tomáš Klus: všichni jsme napojeni na realitu tohoto našeho společně utvareneho a spolu prozivaneho Bytí, které si i často všichni jen tak nevinně a dětsky pohodove vychutnavame...

Důležité je mít bezelstny dětský otevřený bezpredsudecny hravý rozum

Jak se právě cítíš? Jak ti je? To je důležité, na tom záleží...Tak se měj krásně, můžeš to ovlivnit!

mám vás rád...všechny! Emotikona smile a myslím to vážně a upřímně!

mám radost z toho, že většina věcí, co se děje, je bez nějakého většího významu, dopadu, bez toho, že by na nich nějak moc záleželo: díky tomu jsme svobodnými, volnými, lehkými, můžeme si hrát, radovat se, plkat a žvanit, mít se dobře, být spolu a mít se rádi...a občas se trochu pomluvit a pohádat, ale jen na chvilku, pro kapku vzteku, a pak být zase všichni společně v pohodičce...

souhlasím, že BÝT V BEZPEČÍ, alespoň v relativním bezpečí, je VELMI DŮLEŽITÉ...ale cožpak to člověku prospěje, když v bezpečí je - jako nyní v ČR kromě bezdomovců a nějak ohrožených lidí každý - ale v hlavě si stále myslí, že není???

Pedro del Toro to přesně shrnul: nejdůležitější ze všeho je zastávat určité stanovisko (postoj, přístup k věcem, světu)

odstraníš-li představu pasti a slovo "past", zmizí všechny pasti světa!

nikdy nebyl problém zlomený rýč nebo neuvařené jídlo bez chuti, problém byla naše nechuť, demotivace, pasivita, zlost...když odstraníme toto, rýč a jídlo už náš organismus zhotoví snadno...

touha po poznání je slabá, musí jí stále podporovat společnost, protože je sociálně prospěšná..plus je mnohými predstirana kvuli statusu, benefitum, uznani, privilegiim, co z ni maji...silna muze byt u lidi detinsky hravych nebo pubertalne zmatených, tedy u nevyzralych jedinců...jako jsou mnozí dobří vědci a filozofové...

chceme určitý stabilní stav, bezpečí, klid, pohodu, abychom už nikdy nemuseli mít TOTO, tuto neustálou změnu...tuto neustálou nejistotu, nebezpečí...máme pořád hloupou iluzi, že tento stav někdy přijde...

sebenenávist a výčitky svědomí jsou zbytečným pocitem...smysl má změnit přítomnost, nikoliv plakat nad minulostí...lidé si mylně myslí, že lítost, pocit viny či strach změní minulost či budoucnost, smysl má však jen akce v současné chvíli...

Myšlenky a pocity zde jsou, to ano, avšak myslí je někdo? Cítí je někdo? Prožívá je někdo???

Člověče, copak jsi? Jsi jenom zvíře? Nebo z tebe kultura učinila cosi více? Nebo spíše cosi méně - jen opici opičící se a opakující slova a věty dřívějších generací?

Dennett a Dawkins a Blackmoreová si nemyslí, že smyslem života je předání genů, to totiž zvládne téměř každý, ale předání a hlavně výroba nových memů = kulturních informací...A v tomto jsou všichni tři (hlavně první dva) velmi úspěšní...

NIC není víc fascinující - pro mě - než to, že zde vůbec "jaksi" jsem, že něco je, bytí je, realita je, svět je, že se tu právě teď cosi odehrává...A tak samozřejmě, jakoby se nechumelilo...Tak "normálně", volně, přirozeně, spontánně, obyčejně, samospádem...Nevíme jak, ale zkrátka se to "prostě" "jednoduše" děje...Je to fascinující, nevysvětlitelné, nepochopitelné, tak záhadné, tak moc po-divné...Máme to na očích pořád, takže už se obvykle nedivíme...Ale větší záhadu opravdu neznám...Pořád tomu nerozumím a asi nikdy neporozumím...

Hle, co se stalo na této malé planetě v obrovském kosmu: život si náhle povšiml sama sebe!!! Co může být více zvláštní, co může více chytit za srdce, co může více udivit? A pak si - zejména ve východní filozofii - mysl/vědomí všimla sama sebe, zjistila, že nějak (neznámo jak) jest...

Stále se snažíme pomoci sobě a svým drahým...To děláme a dělat budeme, v supermarketu, v buddhismu, filozofii, škole, práci, doma i na kluzišti u nádraží...

Není nic než svět...A pokud něco jsem, jsem světem samým...!

chceme lásku, chceme být v pohodě, a to je celé...to nám stačí...

člověk má svůj rytmus spánku, jídla, práce, výšlehy aktivity, a pak zase útlumy...úplně stejně jako vše živé v přírodě...

já bych chtěl být dítětem v dnešní dobře, nikoliv v osmdesátých a devadesátých letech, kdy jsem dítětem byl, tehdy k nám byli dospělí mnohem tvrdší...a nebylo nám vše přizpůsobeno jako dnes...

postoj k islámu je dnes obzvláště zaslepený...islám jednoznačně není zlý svou podstatou, mnoho muslimů jsou našimi bratry a sestrami, a mnoho z nich ctí demokracii...ale je třeba říci, že NEMALÁ část z nich skutečně jsou příliš konzervativní, ultraortodoxní, fundamentalističtí, patriarchální, antifeminističtí, nechtějí demokracii a liberalismus...je třeba toto říkat a být si tohoto NEBEZPEČÍ vědom...a je třeba vidět potenciální riziko radikalizace u nemalé části z nich...ale taky je třeba vidět, že NEMALÁ část muslimů jsou dobrými lidmi a občany...

bohužel jsou slyšet hlavně extrémy, aktivisté a extremisté na obou stranách, extremisté nacionalističtí i extremisté-aktivisté extrémně levicoví, kteří se vzájemně ještě více polarizují...ozývají se nejvíce oni a oni nejvíce demonstrují, protože si myslí, že situace je jednoznačná: to je vede k jejich zaslepené aktivitě...

rozhodně nejsem proti dětem a děti je třeba milovat a ctít je...Ale stejně je třeba milovat a ctít všechny ostatní, úplně stejně, nikoliv méně...

každopádně, má-li někdo dítě, je třeba mu vždy maximálně pomoci, už kvůli dítěti samotnému, a taky za odvahu, že ho má...ale taky je třeba se dívat, zda peníze skutečně skončí u dítěte, a nikoliv u potřeb rodičů...znám z okolí některé alkoholiky, kteří mají dítě, a je to zlé...

jsme stejní jako všichni ostatní, tvoříme dohromady jeden lidský ORGANISMUS

život se nám děje právě teď, právě teď skrze nás proudí, jde, jede, uhání!!!

nirvána čili osvícení je vlastně jenom totální vystavení se přítomnému okamžiku bez myšlení, totální zakotvení v přítomnosti, odevzdání se jí...

to hlavní se odehrává vždycky beze slov a beze slov je dokonale a zcela chápáno...

bezdomovec není míň, dítě není víc, bohatý není víc, učitel není víc než student...


vytvořit nové potřeby, záliby a libosti umíme velmi dobře, dnešní kapitalistická reklama je v tom velmistrem...a nalhat lidem, že je důležité to, co dříve nebylo: a tato sugesce z toho důležité skutečně učiní...

myslím, že i nutkavou touhu po sexu a po různých praktikách, technikách a milostných, tělesných a sexuálních rozkoších máme dosti naučenou...holý biologický sexuální pud je jednoduchý, jednoznačný, v daný moment intenzivní, a to je celé...

možná už u opic najdeme toho náznaky a záblesky...jistého údivu, podivu, nad tím, že jsou, nějak jednají, reagují, nějak se to vše kolem nich podivuhodně děje...

O zaujatosti pravicových nacionalistů víme, ale je třeba si uvědomit, pokud jsi levicový aktivista, i tvou vlastní zaujatost: otevři své SRDCE A ROZUM pro názor oponenta a protivníka, zkus pochopit a přijmout některé argumenty těch, kdo se oprávněně bojí radikálních forem islámu a možného nebezpečí či krize, kterou může hromadná migrace do EU přinést...Odhoď svou zaujatost, odhoď svou skálopevnou víru a přesvědčení, že máš pravdu ty a zkus se na to podívat jinak, nově, z druhé strany! Budeš pak moudřejší, spravedlivější, tvůj hněv se ti zmenší, pocítíš lásku a soucit ke všem a své lidské propojení se všemi...A bude ti obecně lépe!!! Nemiluj už svůj levicový ani pravicový hněv a MILUJ...

nikomu nic nedlužíš, opravdu nikomu...ani matce a otci, dítěti, šéfovi v práci, úředníkovi, lékaři, bohu nebo Bohu, vesmíru nebo Vesmíru, prezidentovi ani generálnímu řediteli, soudci ani knězi, milenci nebo manželovi, dceři nebo synovi...všechno je na tobě, jsi volný a vždycky si byl, vždycky budeš....třeba i ve vězení, třeba i v blázinci, třeba i na smrtelné posteli...nikdo si NEZAPISUJE DO DENÍČKU, co si natropil, ví to jen tvá - velice chatrná a vymýšlející si - paměť...a ta si vymýšlí ve tvůj prospěch...

vzpomínáš, když se ti jako malému něco špatného zdálo a bál si se, maminka říkala:
TO JE DOBRÉ, UŽ NA TO NEMYSLI, BROUČKU...

Je to ta nejlepší rada, kterou jsem kdy dostal! Když by byla aplikována důsledně, zmizí většina našich strachů!

Fiche: Já klade Já

pravdivý anti-Fichte: Ne-Já klade iluzi Já

tedy neosobní přírodní ne-Já vytváří neosobní iluzi, že jsou zde nějaká "já", nějaká mnohost velkého množství různých "já" (tebe, mne, jeho, jí,...)

opravdu si myslím, že měl pravdu de Mello: v každém z nás je ten nejušlechtilejší světec i ten nejhorší vrah...Každý má v sobě všechno...

herec František Kovářík, když už byl hodně starý a myslím měl ještě úspěch s nějakým divadelním představením, tak blaženě po obrovském diváckém potlesku řekl:

TAK LIDI MĚ JEŠTĚ POŘÁD MAJÍ RÁDI...

Myslím, že toto potřebujeme a chceme my všichni, hlavně toto, bez ohledu na pohlaví nebo věk, staří nebo mladí, jen se to bojíme nebo stydíme (nebo nám to přijde trapné nebo banální nebo hloupé) říci, vyslovit, projevit...

Kdybychom to však udělali, situace mezi námi by se vyjasnila a možná by nám lidé i víc dávali to, co skutečně chceme, tedy lásku a porozumění namísto nových klepů a mobilů...

někdy jsem moudrý jako Buddha a jindy jsem zcela hloupý, frustrovaný, zlovolný, navztekaný a zaujatý jako...jako ti nejhorší lidé, co znám...! Emotikona smile A je zajímavé, že někdy si zkrátka nedokážu pomoci a mé negativní emoce ovlivní můj úsudek a mysl a já píšu a hovořím to, co je očividně - tak to vidím v klidném rozpoložení - zcestná a zlovolná nepravda...

myslím, že pouhé opakované psaní nebo mluvení nebo čtení slov jako jsou štěstí, láska, odpuštění, soucit, klid, ale i slov deprese, nuda, neštěstí apod. z větší míry vytváří tyto fenomény reálně, takže pak jsou v tvém životě a prožívání, protože jsou v tvé mysli...

dalajláma říká: nenávist vychází z nepravdivého pohledu...Člověka, kterého nenávidím, vidím nepravdivě jako odděleného od jeho podmínek, které vlastně jeho zlovolnost způsobily a bez nichž by zlým vůbec nebyl...Navíc hněv způsobuje to, že vidím nenáviděný objekt jako zcela zlý, avšak 95% jeho údajné "zlovolnosti" je jen má nesprávná momentální mentální projekce na tento objekt..."Zlý" je jen tak z 5% toho, jak mi ho předkládá nepravdivě můj hněv...Naopak soucit a láska a tolerance a odpuštění vznikají tehdy, když vidíme, jak je vše vzájemně závislé, provázané, propojené, jak jedno ovlivňuje druhé a není bez druhého...

V dalajlámovi vidím jistou dokonalost, kterou je člověk schopen dosáhnout: mimořádná inteligence, bystrost, otevřenost mysli, klid, soustředění a vědomí, že jde v životě vlastně jen o lásku, o zabránění utrpení, konfliktu, agresi...Dalajláma toto chce předat co největšímu počtu lidí, proto se snaží etiku položit na striktně vědeckých a sepulkrálních základech dokonce i bez samotného buddhismu. Myslím, že už stojí nad/za každým úzkoprsým pohledem určitého konkrétního náboženství a vidí to, že má cenu především soucit...ke křesťanovi, buddhistovi, muslimovi, ateistovi, dokonce i k vrahovi...A že jediným problémem jsou negativní emoce v naší mysli, které přinášejí - jak říká - nesmyslné konflikty...

Co jiného mělo v mém životě smysl než to, že jsem někoho druhého nebo sebe potěšil a přinesl trochu štěstí, lásky a klidu? Všechny mé ostatní činy i slova a myšlenky jsou prakticky bezcenné...

dalajláma má vážně pravdu: když z mysli pomocí meditace i láskyplné výchovy a zacházení vymýtíme negativní emoce, bude všechno v pořádku...

nechci psát jen hezké new-age-bonmoty jednoho sluníčkáře, chci psát maximálně upřímná slova, která možná nejsou pravdivá, ale pravdu opravdově hledají...A snaží se přinést štěstí tobě i mně (ale ne za cenu lži!)...

Jaké své vlastní důležité poselství bys řekl/a, kdyby to měla být jen jedna věta? Podělíte se? Já snad: Jediná důležitá věc je snažit se o společnou lásku, protože přináší společné štěstí...P.S. A nebo si to napiš alespoň někam pro sebe nebo to řekni tomu, koho máš rád :-)