spočinout ve vlastní přirozenosti
když cítíme v meditaci blaho, snažíme si ho udržet, a tím ho ztrácíme
myslíme si, že k dosažení tohoto stavu je třeba úsilí, snažit se, že je třeba ho nějak na sílu udržovat
ve skutečnosti je to naše přirozenost sama, která je blažená - je třeba odstranit snahu, pak přijde blaho
Indové to věděli, že podstatou je bytí-vědomí-blaženost
být smířený, spočívající sám v sobě
velmi trefně to vyjádřil Roman: člověk si snaží nemotorně a klopotně udělat vlastní maličkou horu, až potom zjistí, že celou dobu stál na hoře obrovské a mocné a že nemusí nic dělat, že si svou snahu mohl vlastně zcela ušetřit
naše vlastní podstata už je dokonalá a silná, vitální, plná energie a vlastní přirozené moci, jen naše chtění být dokonalým nás od ní odvádí
běžel jsem zcela smířený se svým vlastním psychickým stavem, bez chtění a tužeb, a ucítil jsem hluboký mír a klid
poslouchal jsem k tomu tuto skvělou píseň Tomáše Kluse, která to dobře vystihuje:
https://www.youtube.com/watch?v=HQPheU9-TgM
kdykoliv jsem pocítil touhu svůj stav nějak vylepšit, zhoršilo se to
když jsem s plnou důvěrou spočíval ve svém vlastním - mně přirozeném, vlastním - stavu a viděl, že není třeba ho udržovat, není třeba ho násilně nějak zabezpečovat, držet, namáhat se, vyvíjet úsilí, že on už jednoduše je stabilní sám v sobě a je v něm blaženost přítomná, bylo to opravdu krásné, velká blaženost, hlavně hmatové vjemy příjemného sevření ve středu hrudi a na průduškách
my se zbytečně namáháme, abychom dosáhli štěstí, přitom stačí přestat se namáhat a štěstí je tu samo, přirozeně
de Mello říká: ryba ve vodě tvrdila, že má žízeň - a to je i naše situace, ve štěstí jsme přítomni a naříkáme, že ho nemáme
stav klidu je poněkud podobný stavu na Neurolu, je tam stejný klid a pocit, že je vše v pohodě, v bezpečí, důvěra ve svět, vše je jedno, lhostejné, nejsou zde touhy a přání a snahy a chtění...rozdíl je však v tom, že zde člověk není otupělý a ospalý a netečný jako na Neurolu, ale naopak velice bdělý, vnímavý k okolí
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!