ranní meditace

RANNÍ MEDITACE
zásadní pro mě bylo to, co vedlo Tolleho, ona věta: NIČEMU SE NEBRAŇ!

zdá se, že každé chtění při meditaci je forma napětí, boje, konfliktu, odporu, rezistence...a nejvíc brání ono chtění být klidný, chtění nemít myšlenky, chtění nechtít, chtění být v jiném, lepším, dokonalém stavu apod.

ono chtění vytváří odpor, napětí a odvádí od přítomnosti k budoucnosti, která by měla přijít třeba za půl minuty nebo minutu: ono přání už, už, honem, honem být v ideálním stavu je kontraproduktivní

nejlepší je odevzdání se, ponechanost, oproštěnost, vyprázdněnost, umlčení všech tužeb, přání, chtění

pak přichází ticho, které nic nevyžaduje, vše přijímá

včera v ranním vlaku jsem také zkoušel meditovat, ale s nezdarem: moc jsem chtěl být v dobrém meditativním stavu, přitom právě toto chtění samo bylo překážkou k jeho dosažení - toto chtění zvyšovalo ve mně tlaky, stahy částí těla, napětí, boj, vnitřní konflikt, přepjetí apod.

dnes to šlo lépe

nejhorší je snaha být za každou cenu v přítomném okamžiku nebo odmítání, nechtění myšlenek...to je určitá touha, každé nechtění je vlastně jistá touha, jisté chtění

ve chvíli, když jsme mírní, klidní, prostí a jednodušší, nelpíme na žádném stavu, tehdy je to dobré

dokonce i Púndžova rada ZŮSTAŇ JAK JSI, ZCELA TICHÝ, KLIDNÝ, NEHÝBEJ SE, může být kontraproduktivní - můžeme se na ní začít fixovat, vznikne v nás ona touha takovýto být, která vše blokuje...