MEDITACE TICHA

DNEŠNÍ MEDITACE TICHA
má dnešní zkušenost z meditace:

Nastavení před meditací:
Včera jsem měl hodně piva, čímž se myslím trochu pohne mozkem (změní se jeho obvyklá biochemie, která se vykolejí z běžných stavů), plus jsem měl intenzivní poznání či přesvědčení, že myšlení způsobuje strast, z toho plynoucí chuť a touha nemyslet, plus bylo ráno/dopoledne, kdy je mozek nejvíce svěží.

Takže jsem jen ležel v tichu se zavřenýma očima a přestával myslet.

V něčem to bylo jak usínání, ale neutlumovala se mi mysl, jen se přestávala čímkoliv zabývat.

Stav, kterého jsem dosahoval, byl podobný tomu krásnému stavu, který máme hned po probuzení, než nás začnou okupovat myšlenky...

Často jsem si pocitově vybavoval koupání ve vířivce, kde jsem byl před dvěma týdny: teplá voda, myšlení ustává, vyprchává. Občas na pozadí pokračuje, ztrácí význam. Svaly se uvolňují, dochází k vnímání příjemného tepla, nicoty, žádný stimul není výrazný ani důležitý.

Propadal jsem se do "propasti" ticha.

Je to věčnost v tom smyslu, že není čas, není plánování a vzpomínání. Nejsou přítomna slova, i slovo "teď" je pro popis toho skoro bezcenné.

I slovo "přítomnost" je pouhé slovo. Stejně slovo nicota, prázdnota, ale vyjadřují to, že tam není myšlení, a tedy ani poznání a zkušenost.

Není to nic zázračného, je nám to přirozené, a je to krásné, plné štěstí a blaženosti.

Jde jít hlouběji a hlouběji, je to o schopnosti se soustředit a zároveň uvolnit.

Nepoznával jsem tam nic, ale bylo to blaho.

Velká úleva, jakoby člověku - jak říkal Honza - spadl "kámen ze srdce"...Myšlení se utišilo, zpomalilo, zklidnilo. Docházelo k ODKLÁDÁNÍ všeho, zcela všeho.


Touha a chtění je to, co nás z toho vytrhává. Čím méně bylo chtění čehokoliv, tím víc jsem v tomto "stavu" či "modu" či "prostoru" či "úrovni bytí/vědomí" byl...

Hlavou mi občas blesklo Heideggerovo slovo Gelassenheit ve smyslu PONECHANOST, ODEVZDANOST, které to vyjadřuje: všechno mé myšlení je jen jedna rovina, pod tím je INTENZIVNÍ, blažená a pokojná úroveň ticha...

Tato rovina ticha je myslím plná sily, vitality, života a energie: cítil jsem, jak mi "pročišťuje/uzdravuje/regeneruje" oblast ve středu hrudi či průdušek, zašpiněnou negativními myšlenkami: tam jsem poslední dny pociťoval nejvíce negativních emocí (ještě v mimických svalech obličeje, které jakoby se v posledních dnech často mračily, což vyvolávalo negativní hmatové vjemy v nich).

Po té:
Po té:
totálně uvolněné, blaženě, příjemně, libě ztuhlé, "zdřevěnělé", ztěžklé svalstvo celého těla

hlava jakoby "vymydlená", tichá, klidná, spokojená, mnohem méně myšlenek, mnohem silnější vnímání běžného okolí pokoje, který se zdá být mírný, klidný, pokojný, hezký, milý...

Stále pociťuji blahodárné účinky této meditace: spokojeně jsem si vypral, teď spokojeně píšu a půjdu spokojeně běhat.

Zdá se, že tento stav vyhledáváme všichni přirozeně: je to stav klidného SPOČINUTÍ...Obvykle doufáme, že přijde, když naplníme nějakou svou touhu.

Nejsou tam plány, myšlení na sebe, myšlení na cokoliv.

Zažíváme to, když se plně oddáme masáži, spolubytí s přáteli, mazlení, hlazení, objímání, vychutnávání piva, plně nás pohltí pohled na krásné stromy apod...

Proto často a rádi jíme: během jídla se nám vypne myšlení a my jsem šťastní zejména proto.

Tehdy nic nechceme, všechno máme, jen klidně spočíváme u objektu či v něm...

Zmizí problémy, zmizí "já" ve smyslu myslení na sebe, řešení sebe, zabývání se sebou...

V tomto stavu jsme vlastně vždy, když nemyslíme, tedy v přestávkách mezi řešením a plánováním, v pauzách mezi myšlenkami, v chvilkách kdy si oddechneme, vypneme, vynecháme.

Může nám to přinášet tichá přítomnost milovaných: pak říkáme, že je nám s nimi hezky, mile, že nás jejich přítomnost blaží a uklidňuje.

Mohou to přinášet i chvíle tělesného i citového milování.

Ovšem mnoho pasivních aktivit pak může vést do spánku, tuposti, pasivity, letargie, apatie, zatímco při meditaci u toho může být ostrá bdělost a jasnost soustředění spojená s blaženým uvolněním, takže si to plně vychutnáváme...Ale to je možné i při milování či třeba blaženém vychutnávání si vířivky či blaženém popíjení piva (ale tam hrozí pád do apatie či ospalosti).

-------------

Následujeme své touhy, ale nežijeme především z jejich naplnění, které je prchavé a krátké, ale to, co nás naplňuje, je vzduch, teplo, chlad, jídlo apod. To je to, proč tu jsme: abychom dýchali vzduch...!

-------

O ČEM TEN SVĚT VLASTNĚ JE? JAK TO TADY FUNGUJE? Nic jiného důležité není...

------------


Život je teď, ne jindy, ne ideálně, ale ted, jen ted, právě teď

------------