pokora

člověk cítí největší blaho, když je pokorný, prostý, nepatrný, tato jeho pokornost vyvolává příjemné hmatové sevření ve středu hrudi, na průduškách i příjemné hmatové vjemy na hlavě, zejména v mimických svalech

když zapomíná na sebe, rozpouští se ve světě, je to krásné

nejkrásněji a nejpřesvědčivěji to vyjádřil Wolker, tu baženost, krásu, jemnost, ušlechtilost, dětskou prostotu, krásnou dětinskost a něhu pokory:

Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.

Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
"Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."