dnešek

s důvěrou, že je zcela v bezpečí, po tomto světě utíká jen dítě a osvícený: dítě, protože ví, že maminka je blízko, osvícený proto, že ví, že jeho pevný základ je neochvějný, neotřesitelný

osvícení je zřejmě ostrý vhled do toho, že naše přirozenost je dokonalá, stálá, pevná, masivní, mocná energie, a že není třeba ji udržovat úsilím a snahou, naopak, úsilí a snaha ji zakrývají a ničí...základní přirozenost je asi základním nastavením našeho mozku tehdy, když v nás není žádné úsilí a chtění

Norbu to říkal dobře: nechtít jakkoliv měnit současný psychický stav a nechtít ho ani zachovat, to je základem všeho

když máš negativní stav, přijmi ho, on pak odejde...když proti němu budeš bojovat a vzpouzet se, zůstane

každý z nás - dokonce i umírající - má v sobě energii života o síle jedné až dvou atomovek

klíčem je nemít touhu po čemkoliv...to ale není deprese, protože v depresi je touha změnit současný stav...není to ani apatie, je to zkrátka stav, kdy je ti vše volný a šumák...ale nesmí to být strategie, protože v strategii máš emoční dualismus, že něco je dobré a zlé, a zlého se emočně straníš...když je ti vše jedno, můžeš zachovat kognitivní dualismus dobrého a zlého, ale nikoliv emotivní dualismus dobrého a zlého: nesmíš se zlého bát, i když ho můžeš za zlé dále kognitivně považovat

zdá se, že je tu základní silný "spodní proud" života, který je veskrze pozitivní, dává naději a objímá nás i živí...jak ví kamarád Roman, kterého jsem dnes navštívil v Adamově...