ještě poznámky k dnešku: hlavou mi při meditaci šla myšlenka Mistra Eckharta: aby se objevil Bůh/Ticho, musím zmizet já...podobně se vyjadřuje skvělý (nyní ho mám nejradši!) Púndža: každé chtění jsi ty, i chtění nechtít, snaha, technika, meditační strategie, to jsi ty...toto vše musí ustat, a pak to přijde...jen zůstávej v tichu a to je celé...o nic se nesnaž, nic nedělej, nic nekonej...každá myšlenka, která se objeví, to zbytečně narušuje...i potlačování myšlenek je špatné, je třeba nezajímat se o ně...
to mi šlo, protože jsem intenzivně vnímal, že myšlení přináší strasti, kde je myšlení, tam je starost a problém, kde myšlení ustane, tam žádný problém není...
když jsem se ze stavu dostával pryč, vzpomněl jsem si několikrát úmyslně na pocit, který jsem měl, když jsem před dvěma týdny vstoupil do vířivky: pocitm primitivního, jednoduchého, prostého klidu, uvolnění svalů, kdy jsem celým tělem zakoušel teplo, bublání, proudy, vlnky vody...a tak jsem se rozpouštěl v teple a rozpouštěla se i má mysl...
myslím, že tato dimenze Ticha je SILNÁ, INTENZIVNÍ, NABITÁ ENERGIÍ, že může uzdravovat, vitalizovat, energetizovat, rozpuštět a čistit neurózy, snad jakési "energetické bloky" či jak to chceme nazvat...cítil jsem, jak se mi ze středu hrudi/průdušek "odplavuje" či "čistí" nepříjemné sevření posledních dnů či dvou týdnů...
myslím, že mozek má zde díky meditaci, která ho neblokuje v žvanivém myšlení, uvolněnou kapacitu, potenciál, každopádně má mysl poté byla dokonale volná, jako po nejlepším možném spánku, svěží jako v dětství, jako už dlouho ne...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!