nebojovat už proti ničemu a nikomu, s opravdovou láskou přijmout vše...
nesnažit se zbavit negativních emocí a odmítnout veškeré nabídky štěstí, pohody a klidu: to je zřejmě ONO!
lajky a hodně přátel na facebooku tě nezbaví ani jedné z tvých negativních emocí
hromadit vědění a snažit se přechytračit jiné chytráky zde na facebooku či jinde je k ničemu, máš-li strach či jiné negativní emoce
touha po sociálním uznání je zde na facebooku patrná ze všech míst nejvíce: působit dobře, vypadat dobře, upozornit na sebe, vypadat, že vedu zajímavý, bohatý, aktivní život plný aktivit, cestování, kultury, sportu, zábavy, lásky, užívání si a přátel...boj o lajky je směšný...každý lajk potěší ani ne na zlomek jedné vteřiny...
sociální status, respekt, sociální uznání, sociální přijetí, sociální soupeření, boj, konkurence, srovnávání s druhými a proti tomu nízké sebevědomí, nízká sebeúcta, nízké sebehodnocení, strach, zda tě přijmou nebo ne: nakonec to vše děláš jen kvůli sobě, ne kvůli nim, ačkoliv se jich bojíš, bojíš se jejich neuznání a nepřijetí a pohrdání a sociálního vyloučení...a nakonec je to vše dokonale lhostejné...ty jsi lhostejný jim a oni tobě zrovna tak...takže bych neřešil žádné kurzy zdravého sebevědomí a asertivní komunikace, jednoduše bych si drze řekl o to, co zrovna chci: a buď to dostanu nebo ne...většinou ano, a to je celé...a když ne, co mi je potom?...stejně se bude nějak žít dál...
a ono je možné dosáhnout stavu, kdy je ti všechno dokonale jedno, tvá smrt, tvůj život, tvůj úspěch nebo pád, v stavu dokonalé neochvějné rovnomocné bezvášnivosti a lhostejnosti jsem však nikdy nebyl déle než chvíli, ba ani chvíli ne, protože u mě to nebyl nikdy stav dokonalý, to ani omylem, vždy tam byly jisté strachy...ale je to stav lákavý a podmanivě krásný, to uznávám...
a život námi proudí dál!
jestli nyní napíšu toto nebo už to napsat nestihnu, nic z toho není v mých rukou...taky to, zda půjdu dnes nějakou ulicí či parkem či lesem, a jaká ta chvíle bude a kdy nastane posloupnost jakýchkoliv věcí, není nic, co bych si vybral...vše je, a to je celé...realita je velmi jednoduchá a holá od zbytečných konstrukcí lidí...
nutnost běhu všeho má v sobě prazvláštní sílu a moc: nevyhneš se jí, človíčku, nevyhneš!
nevybírám si vůbec nic a ani to, zda mi to vadí či ne, není mojí volbou
vše je tak, jak je, ať chceš nebo ne: realita je právě taková a ty ji nepřebiješ...skloň se jako pokorný otrok osudu nebo zbytečně revoltuj...nejsi větší než vesmír
můžeš se stále snažit vše vyřešit, abys už měl klid, ale pak zas přijde něco nového, hned přijde další problém, který je třeba zase vyřešit, a takto do nekonečna, až do smrti: je třeba se s tím smířit, přijmout to, nebojovat s tím...a kdyby klid přišel, zase by ses nudil, naše těla jsou nastavena na změnu, na neustálé řešení dalších problémů a nikdy tomu nebude jinak...je to náš úděl, takovými jsme a jsme takovými rádi, není třeba se proti tomu bouřit, bojovat proti tomu, revoltovat a brojit vůči osudu, který je nezvratný...
nuda a deprese ti nejsou cizí, jsou plným právem tvé, patří ti, patříš jim, patří k tobě, tak se jim nebraň, jsou tvé vlastní, pochází z lůna tvého vlastního vědomí
ve strachu, jak věděl i Heidegger, jsme až moc ponořeni do malicherností tohoto světa...naopak nuda a deprese vedou k oproštěnosti od světa, k jisté možnosti osvícení
v depresi a nudě jsi plně ponořen v přítomném okamžiku, jsi plně zaplaven touto emocí, jsi plně tady a teď...a taky jsi plně oproštěn od mnoha malicherností a takřka od celého světa...stačí už zbavit se jen nudy a deprese samotných a jsi osvícený...deprese a nuda mohou být stabilním mostem k osvícení!
nejstarší buddhistické spisy mluví o zbavení se strasti, boleti, zklamání, touhy, chtění, nářku ze ztráty, lkání, zoufalství, ale vůbec nemluví o strachu: strach máme dnes až my, protože už nemáme žádný jiný problém a žijeme v stabilitě a bezpečí: tak se jen celý život bojíme toho, že by tomu bylo jinak, a pak v klidu zemřeme: ale celý život jsme se báli...
skutečně zajímavými jsou jen děje a procesy, které se neustále odehrávají pod úrovní našeho vědomí, pořád, námi a nám, skrze nás a v nás, procesy tělesné, emocionální, procesy každodenních setkání a rutiny...jsou tak nepatrné, že už je nevidíš, přitom jsou plně reálné, plně skutečné, zcela opravdové: jsou jedinou věcí, kterou jsme si nevymysleli, ale která skutečně je, existuje
když už máš vše vyřešené a začneš se nudit, tělo ti vytvoří psychickou strast, proti které můžeš bojovat až do té doby, než se objeví SKUTEČNÝ problém
i buddhismus je jen biologickou snahou těla si pomoci, přežít, rozšířit svoji moc
všude vidím jen honbu za štěstím, které trvá chvíli a je vlastně nudné a útěk před strachem, který je posledním zajímavým zážitkem dnešní doby
duševně nemocní jsou trochu svobodní, ale zejména permanentně trpí: jejich svoboda by nám neměla jejich neustálé utrpení zakrýt
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!