většina levice je nakonec křesťanská, ježíškovská, jenomže bez Ježíše, a jde jí nakonec o etiku, je to morální ideologie
tuto tezi lze ale také snadno napadnout: sociální cítění zde bylo i před Ježíšem, před židovským Jahvem
navíc, dle evoluční psychologie je nám tato etika do značné míry vrozená jako biologický instinkt
na to namítám, že její jemné (a přece velice podstatné!) kulturní nuance jsou však typicky ježíšovské:
a) hájit ideál bratrství a rovnosti se všemi, nad nikoho se nepovyšovat - kosmopolitismus (všichni jsou primárně lidé, až potom také Čechy, černochy, ženami, bezdomovci, ale dokonce také nacisty, antisemity,...)
b) soucit a pomoc chudým a slabým
c) vidět člověka i v těch, kdo body a) a b) nedodržují, protože máme odsuzovat hřích, nikoliv hříšníka - tedy nikoho nevylučovat, nedémonizovat, nestavět na stranu Zla, nepřítele, ne-lidského démona: vidět v každém člověka, byť padlého, a vidět (a chápat, pochopit!) také z jeho specifické životní formy jeho důvody, proč to udělal (a tím vcítěním se do jeho třeba těžké životní situace se zřejmě zbavíme naší snahy ho démonizovat a následně agresivně vyloučit): nechápat nikoho jako "zlou ne-lidskou bestii", ale jako "taky-bratra"
d) snahu o konsensus, sociální smír
e) snahu nevnucovat nikomu dokonce ani tyto hodnoty, jen se snažit působit mírotvorně, vždy konkrétní lokální etikou mírnit konflikt, "otupovat hrany" v odsuzování, vylučování, agresi
všechny body lze samozřejmě zpochybnit:
ad a) co když si všichni rovni nejsme? k čemu se "bratříčkovat" se všemi?
ad b) proč pomáhat chudým? proč je nenechat jejich osudu? proč se omezovat na jejich úkor?
ad c) pokud budeme i k zlým lidem smířliví a velkorysí, možná umožníme jim i jejich pokračovatelům páchat víc zla, než by dělali, kdybychom zakročili rázněji
ad d) proč konsensus? pokud má pravdu jen jedna strana, není správné přijmout kompromis...Barša by namítl, že pak se dostaneme do stavu nikdy nekončící války...tak tomu však být nemusí, pokud je pravdivější strana (snad i proto, že je pravdivější), silnější...pokud se - ač mám pravdu - už předem smířím s konsensuálním řešením, je debata netvůrčí a zavládne lež namísto pravdy...konsensus často volí jen ten, kdo nevěří ve vlastní pravdu, nevěří možná ani v možnost jakékoliv pravdy...
ad e) pokud nebudu vnucovat své pravdivé řešení, bude vládnout ne-pravda...a také, nevnucuje nám Barša nakonec také tato svoje řešení? Nevěří ve svou pravdu (přes proklamace, že žádná definitivní - a tedy vlastně vůbec žádná - není) až příliš zaťatě?
Barša přidává ale i nietzscheovský motiv:
f) také nespravedlnost, bezpráví a krutost k životu patří, zaťatá snaha je všechny odstranit (skrze moderní utopické totalitarismy) často plodí krutost větší
g) bez určitého stupně konfliktnosti život ztrácí dynamiku, slast, ostrou příchuť - skrze násilí a konflikty se často dosahuje pokroku, mobilizují naše životní síly a život často získává radost právě v boji, v překonávání překážek chápaných jako výzvy, nikoliv něco, čeho je třeba se honem zbavit a zase žít v zaprděném klídku
h) poznáním krutosti druhých (např. nacistických zločinců) pochopíme, že i toto je neoddiskutovatelně lidské: že i oni byli lidmi, že i to je možnost lidského jednání...tím, že bychom je dali na stranu ne-lidského, bychom falšovali obraz lidství, zkrášlili si ho...a lhali bychom si do tváře, že něco takového bychom "my svatí" za žádných okolností neudělali (pokrytectví!)
ch) klid, absence bolesti, konfliktu je smrt, negace života
i) chce život pokud možno radostný, a radost je v síle, která se nebojí, ale bojuje do posledního dechu za své permanentní lokální a vždy jen dílčí osvobozování
j) ví, že definitivní svoboda je člověku navždy odepřena, ale proto nezoufá, naopak chápe svá omezení jako podmínky možnosti smysluplného života: kdybych byl totálně svobodný, nebylo by co dělat - takto mohu vždy stále znovu bojovat
pochybnosti jsou na místě také zde:
ad f) tato teze může vést k smíření se s stavem věcí, což může vést k zlu ještě většímu (viz indický i čínský taoistický přístup)
ad g) konfliktů je vždycky až moc, nakonec chce většina lidí klid, propaguje se zde jistá "etika bojovníka", která není pro každého, a taky Barša neuvádí důvod, proč by měla pro každého být dobrá...proč pokrok lidstva v boji namísto jeho klidu v bezpečí a pohodlí? Chybí argumenty pro to...Barša namítne, že bez boje dojde k regresu lidstva...odpovídám: no a co?
ad h) mnozí krutí lidé jsou hodně nemocní, jde opravdu o úchylky, tedy skrze ně moc nepoznáme, co je to "normální člověk"...podobně situace v nacistickém Německu byla hodně neobvyklá, lidé se pak chovali hodně neobvykle...tedy není správné definovat člověka podle jeho výjimek
ad ch) možná je snaha po dosažení klidu a bez-bolestného stavu definicí života, nikoliv jeho negací!...jistě, tento stav je nedosažitelný, ale stejně se o něj téměř všichni snaží, až na adrenalinové šílence a Ramba, v případě adrenalinových bláznů jde však jen o snahu oživit si nudný klid, ne se ho zbavit, Rambo je pak nemocný člověk...
ad i) proč je lepší bojovat než nebojovat? Proč bojovat, i když je boj marný? Proč se osvobozovat, když se nikdy neosvobodíme? Barša namítne, že kvůli chvilkovému zmírnění vlastního otroctví...na to lze namítnout, že jde jen o otroka s menším utrpením, ale stále jen o otroka...pružinou této etiky nakonec není snaha získat svobodu, ale prostý hedonismus (zmírnit utrpení)...Barša namítne, že dílčí svoboda možná je, a i ta stojí za to...odpovídám, že nevíme, zda je možná byť jen dílčí svoboda, že to může být právě jen zmírnění utrpení nebo pouhý falešný pocit vlastní síly
ad j) nejde o absurdní boj? Je-li vítězství marné, proč bojovat? Kvůli chvilkovému osvobození...dobře, pokud existuje...ale lze namítnout, že lepší by byla definitivní svoboda, dílčí osvobození je pouze "z nouze ctnost", tedy nikoliv něco lepšího než svoboda definitivní
Barša chce být realistický (ne svoboda, ale osvobozování...ne úplně se zbavit nespravedlnosti: to nejde, navíc nespravedlnost je kořením života a může vést k jeho pokroku, snaze tvořivě nespravedlnost zvládnout, aktivizovat při tom vlastní životní síly), ale současně je křesťansky idealistický a utopický (konsensus, bratrství, rovnost, ideály lidství a humanity)
když vyzývá ve svém článku "Život s nepřítelem" ke konsensu silnějšího (USA, Izrael) se slabším (Afganistán, Irák, Palestinci), můžeme se ptát, zda není utopistou: proč by se měl silnější smiřovat? Barša namítne, že bez smíru pocítí utrpení i silní...namítám, že utrpení silný rád podstoupí, má-li možnost většího zisku ze svého možného vítězství (kdo nic neriskuje, nic nezíská...navíc, USA a Izrael z pokračujícího konfliktu profitují víc než z jeho ukončení, ukončí ho, až bude víc ztrát, což už je teď zřejmě případ USA v Iráku: proto taky táhlo vojska)...Barša namítne, že umírají nevinní na obou stranách..to však vládu samozřejmě nezajímá, jde jí o zisky
celé to stojí na humanismu, který lze snadno zpochybnit: má člověk hodnotu? mají všichni stejnou hodnotu?
přesvědčovací síla Baršova systému leží tak nakonec - jako u všech systémů - v rovině emocí: je nám to sympatické, líbí se nám, chceme, aby to tak bylo, aby se všichni měli rádi, aby se utrpení zmírňovalo...
v tom leží často i spor levice s pravicí obecně: buď chci, aby všichni měli důstojný život (levice a její solidarita), nebo je mi osud neúspěšných lhostejný a chci rozmnožit vlastní zisk a zisk těch úspěšných, NĚKDY schopnějších a pracovitějších (pravice) - což, vzhledem k absenci ospravedlněné morálky, je obojí stejně legitimní...
jakoby levicovost měla nahradit absentující smysl života: zasvětím svůj život boji proti bezpráví, za větší lásku všech se všemi...otázka však zase stojí takto: PROČ to dělat?
ale takto zpochybnit lze samozřejmě vše...a NEPLYNE z toho nihilismus, protože je možné, že to smysl má, a to buď ten, který tomu sami přisoudíme (byť asi jen voluntaristicky a citově, ale proč ne?), nebo dokonce i objektivní
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!