k nutkavému myšlení...

myšlení obsedanta je podivně zjitřené, objevuje se v něm obsesivní myšlenka, která vyvolává proti-akce stažení, snahy o její potlačení... klasický kruh akce a reakce, vyvolávající ještě silnější akci, to zas ještě silnější proti-akci atd...to není nové, zajímavé je spíš to, že represivnost, kontrakčnost, repulzivnost (stahování, odmítání, odpuzování, strnulost, zatuhlost energie) jsou v myšlení přítomné ještě předtím, než se daná myšlenka objeví, myšlení je stažené, fixované předem, takže pak samozřejmě na myšlenku reaguje panickou a okamžitou represí

otázkou je, jak takto stažené myšlení v dané chvíli pozměnit tímto staženým myšlením samotným, jak ho odblokovat

zajímavé je, že myšlenka se objevuje jako závrať, lokální výbuch v hlavě, prudké zjitření, které je proti-silou potlačováno:  výbuch je stahován, stláčen

v hlavě se pak objevují (i jako bolesti, stahy, tlaky) jakési body, zauzlená kontrahovaná místa potlačované energie, které opět vybuchují a opět jsou protisilou "ducha" (té části já, se kterou se obsedant identifikuje proti jiné jeho části) potlačovány

v obsedantovi tak vzniká ještě větší rozkol v jeho mysli: síly represe, se kterými se plně ztotožňuje, potlačují lokální anarchisticko-manické odštěpené části, které se zuřivě snaží přivést ke kázni

obsedantní myšlenky a toky, proudy, pohyby, výbuchy a singularity jsou tak chápány jako něco vnějšího, proti čemu je třeba bojovat

jde často o singularity BEZ myšlenky samotné, obsahující spíše jen její formu než obsah (obvykle se v hlavě objevuje jako algoritmus, rytmická sekvence prázdných slov, někdy však už jen jako silové polem zablokované energie)

jde o tlaky obsedantova já, podobající se jakési nechutné tupé bolesti (jako otevřená vyvrtaná díra v zubu, v níž bolest proráží zubem dolů ke kořeni zubu a pohybuje se nahoru-dolů), které obsedant chce eliminovat, hned, okamžitě, represivní silou stlačování, potírání bolesti

obsedant provádí průzkum své mysli, zda se v ní myšlenka "už zase neobjevila"...zuřivě monitoruje území, které považuje za své: a hle, myšlenka/vzbouřenci/teroristé je tu zase, je třeba zakročit tvrdě a okamžitě...vidíme v tomto počítání agresi obrácenou proti části sebe, agresi, která tuto část zcela vylučuje z jáství...ale ona se stále vrací...

jakoby příliš přísné superego potlačovalo manické nesmyslné chaotickou energií nabité id svou chladnou tvrdou organizovanou silou

jde o spor dvou sil - organizace proti chaosu

kompromis, střední cesta je vždy nejlepší: ani Hegel, ani Deleuze, ale něco mezi nimi