je zajímavé učinit zřejmými mé základní motivy
jde jistě mnohdy o pudy, základní potřeby, snaha mít libost, vyhnout se nelibosti
ale jsou zde i bazální přesvědčení, zastávaná s velkou silou: považuji je vlastně za samozřejmá, nepotřebuji je tedy ani dokazovat - totálně jim věřím
mohou však stát na vodě, např.:
proč vlastně žít? proč se snažit o reputaci, sex, blízkost, proč chodit do lesa? atd.
tato přesvědčení jsou spojena se silnými emocemi víry, se samozřejmým přitakáním, přijetím jejich údajné pravdivosti, platnosti
můžeme hledat vnější příčiny těchto přesvědčení: tělo a jeho snaha přežít, rozmnožit se, být v klidu, bezpečí, tělo je navíc sociální, tak chce blízkost, vztahy, lásku
lze jít proti vlastnímu tělu? lze: sebevražda...(samozřejmě je otázkou, zda jdu svobodně protiv tělu nebo je má sebevražda jen účinkem např. nemocného nebo zoufalého těla)
některá základní přesvědčení lze změnit (práce na sobě, psychoterapie, sebe-výcvik), aby:
a) víc odpovídaly realitě
b) neodpovídaly realitě, možná byly ještě méně pravdivé, ale pomáhaly tělu
psychoterapie či práce na sobě jsou však motivovány přesvědčeními, že žít smysl má, je dobré život zkvalitňovat atd. - tato přesvědčení se nezpochybňují, naopak, na nich se staví, o ně je všechno ostatní opřeno
pod hladinou přesvědčení a jejich smyslu mohou být však nesmyslné mechanismy, determinanty a hladina smyslu a sítě přesvědčení může být jen iluzí, účinkem, pomůckou, prostředníkem těchto ne-smyslných pravidel, determinant
význam může být jen zjednodušením, substancializací/reifikací nesmyslných pravidel, struktur, dějů
ovšem o tom uvažujeme zase jen na poli významu (hermeneutika vs. strukturalismus)
podle Sartra tehdy, když explikujeme všechny důvody a motivy jednání, nemáme důvod jednat, nic se nás totiž nedotýká, nic nás nedeterminuje
úvaha stojí na předpokladu: determinuje mě jen to, o čem nevím - co vím, stává se objektem mé svobodné volby, tedy jednám arbitrárně
jsem svobodný duch, ničím neovlivňovaný - nemám pak ani důvod jednat
to však neplatí, pokud poznám, že nějaká hodnota je objektivně platná, proto bych podle ní jednat měl, ač nemusím
Sartre si myslel, že žádné hodnoty nejsou (to je však nedokázané), proto vyvozoval, že jsem buď hnán temnými silami, nebo, když je všechny prosvětlím vědomím a osvobodím se tak od jejich vlivu, nemám důvod jednat jinak, než zcela arbitrárně
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!