velmi dobrá kniha, autor dává skvělé příklady z literatury, popisuje různé psycho-stavy a snaží se je zajímavě teoreticky uchopit
pojem předeterminace:
a) kauzalita není mechanická, jednoduchá dle modelu "příčina-účinek"
b) více příčin, navzájem interagujících
c) prvek obecných zákonů plus individuálního vývoje
d) komplexní
e) jedinou či hlavní příčinu nelze identifikovat, protože je modifikována individuálním kontextem a dalšími příčinami
Lacan
signifikat (znak) nic neznačí, ale přetrvává (insistuje)
111 stádium zrcadla: nemohoucí tělo dítěte se identifikuje s celistvým vnějším tvarem (vlastní obraz v zrcadle, druhý člověk), tak se pochopí (pochopí tak své tělo) jako integrovaný celek, jednota
116 v lásce je druhý zidealizovaný, stává se ideálem Já (či superegem) - tato identifikace s druhým je možná díky stadiu zrcadla, kde se já identifikovalo taky s něčím vnějším
133 v boji uznání jde nakonec o to, aby druhý uznal mě a mou touhu, aby druhý uznal mou nadřazenost nad ním
136 objekt "a" - chybění, reálno, co nemám - miluji druhého proto, že on to má (rys povahy, tvar vlasů, nějaká drobná maličkost): druhý je nadhodnocován jako vlastník tohoto objektu, ale znevažován jakožto druhý, je tedy znetvořován
142 subjekt je pouze tím, co mu chybí k tomu, aby dosáhl nedosažitelného naplnění - jsme jakési prázdno, nic, které se chce totálně zaplnit, identifikovat
147 ženská slast je mimo (mužský) jazyk, systém, symbolično
150-1 žena je ne-celá, ženská slast je suplementární, ale ne komplementární -
153 MLČENÍ, které jediné vhodné k základní NEADEKVACI v subjektu, subjektu k sobě i jiným
178 Merlau-Ponty: subjekt je zahrnut ve viditelném - jsem viditelný, vidím sám sebe, jsem vidící i viděné současně, poznávám se ve "vnějším", ve viděném, nejsem středobodem světa, nejsem v totální opozici proti světu, jsem zahrnut ve viditelnu
tělo které vidí samo sebe, oko které vidí sebe a vidí, jak se vidí, vidí se viděno - tedy rozštěpení viděného na dvě stránky, pasivní a aktivní, které jsou reverzibilní
181 stádium zrcadla: když se identifikuji se svým obrazem (toto jsem já!), nevidím svůj vlastní pohled, kterým se pozoruji a nevidím sebe jakožto pozorovaného (sebou) - ABSENCE POHLEDU
absence pohledu jakožto pohledu viděného
nevidím sebe jakožto pozorovaného, protože se identifikuji s formou v zrcadle
pohled není spekularizovaný (viděný, zachycený) - jinak paradoxní situace: viděl bych, jak můj zrcadlový obraz zavírá oči...
182-3 toto velmi zajímavé, ale možná neplatné:
při konstrukci prostoru absentuje dimenze pohledu, proto takto intelektuálně reflexivně zkonstruovanému prostoru může rozumět i slepec:
pohled je reflexí ochočen/vyloučen: subjekt pozoruje (ani to ne: dívá se, jak se dívá - modus reflexe pohled ničí), ale není pozorován, takto - bez ohledu na dimenzi pohledu, vidění - jen racionálně a reflexivně konstruuje "geometrální" prostor, ve kterém právě absentuje pohled samotný, jeho bezprostřednost - vypadá jako prostor, který jakoby nikdo neviděl, jakoby nebyl přiřazen k nějakému dívání, vidění, ale vznáší se v abstraktním vzduchoprázdnu...prostor nesituovaný k nějakému pohledu, viděný odnikud
NÁMITKA: říká zde Lacan vůbec něco? říká, že naše pojetí prostoru vzniklo reflexivně tím, že bylo něco vyloučeno/ochočeno...myslím, že spíš jen ochočeno
subjekt je v reflexi schopen uchopit sebe sama, zvěcnit se - možná zde kořen problému já, myslíme, že se reflexivně můžeme uchopit jako od nás oddělená, jasně vymezená věc/objekt!!!
a subjekt si myslí, že je schopen uchopit jako objekt i prostor, který je od něj jasně oddělen
v prostoru je vynechána (reflexí ochočena) dimenze pohledu
subjekt se dívá (nebo spíše vidí sám sebe, jak se dívá), ale není pozorován - chybí uchopení samotné poslední (i zakládající) subjektivity..resp., když je uchopena reflexí, už je zvěcněna, ochočena, změněna
223 Pravda řekla: "Já mluvím". J. Lacan
- citát se mi líbí, něco důležitého ukazuje
- autoreferenci diskurzu, který stanovuje svou vlastní pravdivost rozvíjením sama sebe, kladením sebe, přesvědčuje každým svým aktem, okázale nám staví svou vlastní údajnou pravdivost jako jistou hodnotu, svátost, která je snad přece jasná, jistá, evidentní a magicky skvělá...
- je v tom i tautologičnost, bezobsažnost údajné pravdy, pravda jako afekt vážnosti a zaujetí pro pravdu, silná vůle k pravdě, která je vůlí k moci a chce porazit proti-pravdy (tedy ne-pravdy)
243 Deleuze má odpor k niternému, duchovnímu, vnitřnímu
252 Deleuzovská negativita pozitivna stojí proti křesťanské pozitivitě negace - říká to, že první život afirmuje, druhé neguje
254 boj proti reprezentaci ve prospěch produkce
touha je stroj
255 TĚLO BEZ ORGÁNŮ: Deleuze od Artauda
jde o teorii sexuality, která nesjednocuje orgány skrze organismus a pudy skrze subjekt
tělo je výhradně skládání relativních rychlostí ve vytváření afektů
tělo jako rozpadlý stroj
tělo bez orgánů je hrubou matérií navzájem reálně rozlišených parciálních objektů, které mu náležejí jenom natolik, že se nemohou stavět proti sobě nebo se vzájemně vylučovat (právě proto, že jsou reálně rozlišené)- tělo jako skládání a interakce relativních pohybů
258 agresivita Deleuzovy kritiky
univerzum bez transcendence a pevného bodu
274 obraz či jakékoliv dílo není zafixovaná reprezentace, ale výsledek umělecké práce
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!