oceňovaná kniha, ale nemyslím, že příliš podnětná, často se toho za sofistikovanými slovy moc neskrývá, rozhodně však sebeprezentace (koukejte, jak jsem chytrý, kolik textů a děl z různých dob a zemí jsem shlédl/četl a našel mezi nimi paralely...dodávám, že dle mého soudu banální paralely)
trochu mne zaujala jen jedna esej o Deleuzově pojetí filmu, takže k ní
353 vyprostit pojem ze závislosti na jazyce i intuici - myslím, že dobrá úvaha, myšlení není jen jazykové a intuice je opravdu vágní koncept
354 snaha spojit heterogenní prvky tak, aby jejich heterogennost zůstala zachována...NAMÍTÁM, zda je to možné, zda nevznikne chaos, zmatek, tříšť, agregát, kupa...mám-li spojovat, musím vždy už smiřovat, zprostředkovávat, dělat kompromisy
pojem není odrazem stavu věcí, ale složeninou prvků vyňatých ze zkušenosti do konstelace/události, aby je bylo možné uchopit naráz, bezprostředně...NAMÍTÁM, že se snaží zrušit dualitu věci a pojmu, a udělat nějaký neutrální monismus, ale stejně nakonec odkazuje k stavu věcí tam venku, ke zkušenosti, z jejíchž prvků je pojem utkán...
pojem k ničemu vnějšímu neodkazuje, je vnitřně konzistentní netělesnou konstrukcí...NAMÍTÁM: náběh na platonismus, navíc chybný: vychází přece ze zkušenosti, odkazuje - byť nepřímo - tedy k ní...
rovina imanence (filmový záběr) protíná všechny prvky pojmu (filmový rám) - filmové rámování je tvorbou (produkcí) pojmů ve filozofii
355 jak protnout slovo a věc, resp. výpověď a obraz? (racionalismus vs. empirismus)...ZNAK je obsažen ve slovu i obrazu, protíná je (zprostředkovává?)
356 myslet znak na základě (filmového) obrazu
obraz-pohyb (nekonečný pohyb hmoty) přetéká přes meze dané strukturou jazyka...NAMÍTÁM, že se zde pořád řeší empirismus, kdy smyslovost je živější, bohatější, méně strukturovaná než racionální pojmy
357 rozšíření toho, co je to znak: znak je už prvotní strukturací hmoty jako její světelná figura/obraz...semióza podmiňuje (nikoliv předpokládá) kategorizaci kosmu...NAMÍTÁM: nevíme, zda všechny struktury světa jsou už vždy znakové...Deleuze uznává, že svět v jádru není jazykový, nemá jazykovou strukturu, ale má dle něj znakovou strukturu, tedy znak je obecnější než jazyková výpověď...otázkou je, zda termín "znak" je zde adekvátní: co by značil?...spíše jde o to, že svět je strukturován už před jazykem, ale proč znakově???
všechny prvky jsou znaky, ať už to jsou slova nebo věci...NAMÍTÁM: to je nesmysl, pak slovo "znak" ztrácí význam...snaží se propojit vše se vším, udělat konglomerát heterogenit volně pospojovaných...
358 série znaků, jimiž lze vést různé časové či prostorové řezy, nemají první ani poslední člen, znaky se rodí ze znaků a plodí zase jen znaky, v různých řezech se strukturují různě (v řezu společenském se znakový vesmír strukturuje politicky)...NAMÍTÁM: jak Deleuze ví, že vše je znakem? tedy shlukem heterogenit volně pospojovaných do sérií v různých řezech se různě strukturujících bez jednotného algoritmu či cíle? pojem "znak" je zde navíc vyprázdněný...
evoluce = semióza má odstředivou tendenci, od hmoty/obrazu-pohybu ke hmotě/obrazu-času...tedy od pohybu k času samotnému...
významný status čistě optických a zvukových znaků nepřevoditelných na jiné znaky (tedy opět heterogenita vjemu a slova)
člověk myslí jen ve znacích, člověk sám je znaky, které užívá...myšlení není v nás, ale my jsme v myšlení...všechno jen řetězce znaků, introspekce, sebereflexe a intuice jsou sebeklamem
359 znak myslet na základě obrazu a ne naopak...ale proč? není znak obecnější pojem?
myšlení = sled obrazů = film
intuice = očištěné smyslové vnímání - odmítají, u Bergsona jde o logický krok, který není názorem ani jednoznačnou dedukcí (tedy něčím mezi tím? rychlou-bezprostřední dedukcí podobnou skoro vjemu, ale přece jen méně pasivně-receptivní, je zde aktivní prvek uchopování, zmocnění se předmětu intuice ve skoku?)
Bergsonova intuice = uchopení mnohosti prvků z více současných hledisek (což je také Deleuzův pojem)...tedy fenomenologická introspekce je nemožná...NAMÍTÁM: jde-li o uchopení mnohosti z více hledisek, chybí jednotící prvek, zůstává jen sama mnohost různě několikrát současně organizovaná, strukturovaná...nemizí i fakt této mnohosti samotné? proč v jednom uchopení nemá mnohost dva prvky a v druhém třeba tři?!... odolává snaze uchopit mnohost z jediného bodu...jde o bleskové střídání postoje...pohyb znaků a jejich přerušovaná klasifikace, a znaky se pohybují dál...tedy jen dílčí a chvilkové sjednocení, uchopení dynamického toku "hmoty" či "znaků"...LÍBÍ SE MI Deleuzův boj proti totalizující tendenci myšlení mít všechno pod JEDNOU střechou jednoho systému, jedné klasifikace...
absence společného jmenovatele
360 klasický film (obraz-pohyb) a moderní film (obraz-čas) dvěma formami racionality obrazu, mezi kterými není žádný racionální vztah, u moderního filmu čistě zrakové a sluchové znaky bez společného smyslu, rozpojené, Godardovy záběry-nápisy bez možnosti spontánně syntetizovat obraz a zvuk, pohyb a promluvu
moderní film tak ničí klasické syntézy klasického filmu - místo přirozených syntéz STROJOVOST...rozrušením všech smyslů vstoupíme do říše znaků..mám stroj na vidění (oči), stroj na slyšení (uši) a jsou to oddělené stroje..NAMÍTÁM: kam se takto dostaneme, k rubu smyslovosti, když její líc je už racionálně zcelený pod jednotným smyslem?
obraz nelze převést do jednoznačné a úplné jazykové výpovědi: ano
361 obraz už nemyslet na základě podobnosti vztahů - podobnost vztahů mezi věcmi a vztahů mezi slovy (tak to má i TLP): filmový obraz-pohyb se vztahuje k věcem přímo, ukazuje věci samotné, ale přeskupené díky rámování (tvorbě pojmů ve filozofii)..věci jsou tak neoddělené od svých obrazů...opět neutrální monismus, konglomerát heterogenit...NAMÍTÁM, že to tak není, že věci ve filmu jsou jen obrazy věcí ve skutečnosti...jistě, můžeme se dívat na filmový svět jako na autonomní, ale i tak zůstane rozdíl mezi filmovým světem (byť nezobrazujícím jiný svět) a světem skutečným...
film tak realizuje některé z možných stavů věcí světa, nekopíruje ty aktuální...NAMÍTÁM, že ale ani tak není autonomním protože si ty stavy věci nejdříve vypůjčil ze světa, pak je jen různě samostatně kombinuje, takže o nápodobu jde tak jako tak...
formální zřetězení objektu, vjemu, obrazu v mozku a afektu...NAMÍTÁM: přesně zde je vidět jádro Deleuových chyb: formálně (tedy jakoby nenapadnutelně) zřetězí heterogenity do jedné série, vznikne neutrální monismus, který ZDÁNLIVĚ řeší nepřeklenutelné přechody tím, že je překlene jen formálně a jakoby napůl... Deleuze tak jde vlastně proti vlastní filozofii: na šedivý nejasný monismus redukuje mnohost, kterou paradoxně zachovává ono totalizující a vše klasifikující myšlení, které zachovává všechny jinakosti jasně ohraničené...Deleuze je všechny trochu obrušuje do šedivého monismu neurčitostí, polo-substancí a polo-entit: tam, kde žádná entita nemá jasně dánu identitu, není ale možné ani mluvit o diferenci...
jak mohou komunikovat rozum a smysly? kontinuita vnímané (věc) a přetvářené (obraz) hmoty v znakových systémech širších než jazyk...
362 čas předtím podřízen pohybu, souboru pravidelných pohybů (nebeských těles, pohybů duše pak u Augustina)
363 od Kanta je naopak pohyb podřízen času: čas již nyní neměří pohyb, ale pohyb je podmiňován časem..NÁMITKA: jde o velkou změnu? čas se vyváže z vazby na pravidelnost, zákonitost, cykličnost, pohybovost...ale co z něj pak zůstane?
již se nemusí pohyby odchylující se od pravidelného pohybu nebeských těles redukovat na pohyby nepravidelné, nezákonné, výjimečné...čas a nepravidelné pohyby se osvobozují z vazby na pohyb nebes...pohyb nebes se stává pouhou součástí evoluce kosmu, není tak už úběžníkem a celkovým rámcem všech událostí na zemi
364 pohybem nebes už ani nelze měřit duši, která udává věcem vlastní (časový) řád
obraz-pohyb: prvek skladby vždy otevřeného Všeho, které nelze složit z částí, ale jen sledovat ve výseku jeho pohybů...obraz a pohyb je totéž, protože obraz není na jednom místě (je pohybem) a zároveň má vazbu na konkrétní konstelaci či výsek hmoty (je i obrazem)...NAMÍTÁM, že je obrazem ne proto, že něco zobrazuje, ale proto, že je vlastně momentkou daného stavu věcí...snaží se opět zrušit distinkci věci a obrazu
366 jen ve filmu je mi čas dán jako VJEM...filmový obraz je dán jen nepravidelnými pohyby a tím osvobozuje čas z vazby na zákon, jednotný rámec, cyklus, pravidelný pohyb..čas zde není počítaný (měřitelný, číselný) pohyb
367 otevřený čas filmu je prvotní hnací síla zápletek konečné duše...formální, bez obsahu, zbaven vazby na pohyb těles...jakési prvotní hnutí, těkání, tlak
čas není uzavřen ve světě, v rámci jeho pohybů, ale svět je uzavřen v čase...NAMÍTÁM: dostáváme čistý čas, dle mého soudu nakonec subjektivní čas mysli...nebo jakousi základní formální procesuálnost či chaotickou zlomovitou nepravidelnou měnlivost všeho
368 přechod od polarity vědomí a věci či polarity vědomí/nevědomí k "duchovnímu automatu" (stroji)
rozpojení vnímání a myšlení, nelze nalézt společný smysl...ale nakonec je zprostředkovává produktivní obraznost, tajemný stroj
369 film radikálně rekonstruuje svět ne tak, že by jej syntetizoval znovu, ale nově uchopuje různorodost jeho prvků..toto uchopení situace X odpovídá napětí mezi jejím vnímáním a myšlením (kdy každý přístup ji uchopuje jinak, obraznost to potom nějak zprostředkovává)
Deleuzovi nejde o syntézu, jen o komunikaci, zprostředkování, slabší vazbu, parciální propojení heterogenit
nahradit polaritu subjektu a objektu jediným citlivým povrchem zbrázděným uvnitř i navenek nesčetnými záhyby...NAMÍTÁM: pompéznost zakrývá banalitu...snaží se o neutrální monismus, kdy se ve sféře obraznosti proplétá vnímané s myšleným, ač tato sféra vytváří také autonomní svět (zde filmu)
řada lokálních racionalit, netvořících úplný celek, jejich souhrn je iracionální...NAMÍTÁM: pořád dokola stejná písnička, zkrátka antiteze k systému, nebo spíše slabá antiteze, narušení systému, který přetrvává v troskách...soustavné boření a stavění dalších a dalších (vždy ale jen lokálních) systémků...
snaha odhalit ARCHÉ, jádro, kostru, rub, substanci/esenci filmu, esenci časovosti... k tomu snadná NÁMITKA, že o to by se přece Deleuze neměl pokoušet, dělá zde jakousi metafyziku času a kosmologii světa! nebo spíše Thein?! navzdory všemu zůstává platonikem, mám dojem že zde Deleuzovi hrátky hrubě dezinterpretuje, protože z nich dělá systém, metafyziku, hledání podstaty času!!!
motiv ztráty souřadnic, středu, decentralizace, vykolejení, vykopnutí, extáze...
370 automatičnost, duchovní automat: film = automatický pohyb obrazu, který nezávisí na pohyblivém předmětu (na objektu, vnějším) ani na duchovní rekonstrukci vnímaného pohybu (na subjektu, vnitřním)...neosobní procesuálnost, neutrální monismus, zprostředkující rovina, základní společná forma
filmový obraz je pohyblivý sám od sebe, automaticky, bez ohledu na tom, co předvádí - divákova reakce stejně automatická jako sama filmová akce...
371 automatický pohyb filmového obrazu v nás probouzí duchovní automat (korespondence materiálního a intelektuálního automatismu, funkci kamery odpovídá automatická subjektivita)..sdílená struktura myšlení a jeho předmětu...to neimplikuje podobnost věci a myšlenky, ale činí otázku po takové podobnosti zcela irelevantní...NAMÍTÁM, že zde se Thein dopouští zjevné chyby: pokud monisticky řeknu, že myšlení a jeho předmět mají stejnou strukturu (řekněme stejné mechanismy, pravidla pohybu), je zjevné, že jsou si pdoobné: podobné věci totiž mají něco stejného, zde jde o stejnou strukturu, takže podobnost je evidentní!
chce překonat pojetí, které ztotožňuje postupy filmu s mechanismy jazyka či nevědomí a taky chce překonat názor, že obraz/film se něčemu podobá (třeba světu, jazyku, nevědomí)
přichází s tím, že nevědomí = strojový, automatický, neosobní proces...NAMÍTÁM: co je na tom nového? to má Lacan také...
nevědomí už není divadlo (Freud) nebo jazyk (Lacan), ale stroj
372 heterogenní skutečnost není homogenním jazykovým systémem
VOLNÁ NEPŘÍMÁ PROMLUVA! důležitý koncept, viz dále
heterogenní, rovnováze vzdálený systém, proto se volná nepřímá promluva neprojevuje v statické struktuře, ale ve stylu filmu...projevuje se v napětí mezi situacemi, ne mezi obrazem a skutečností protože film zobrazuje skutečnost skrze skutečnost, je skutečností samotnou...nenapodobuje realitu, ale vytváří jí, je součástí její evoluce
ZAJÍMAVÉ: umění už není nápodobou reality (klasika) ani netvoří vlastní svět (moderna), ale je světem (monismus), podílí se na jeho vytváření...klasika i moderna trvaly na oddělení umění a světa, zde se obojí přelévá...
volná nepřímá promluva: stálá přítomnost nějakého hlasu v nějakém jiném hlasu...NAMÍTÁM: jde o Freudův stroj nevědomí, o skryté mechanismy, o předpoklad, že za smyslem, osobním, uceleným se skrývá rub anonymního, neosobního, mechanického, desintegrovaného...nabízí se další NÁMITKA: je automatismus skutečně pravou podstatou vnějšího smyslu nebo vzniká AŽ POTOM, co smysl rozrušíme, destruujeme? je to tedy "pravda a esence" smyslu nebo jen jeho úpadek?
373 film propojuje vědomé a nevědomé komponenty myšlení..sen je méně, protože se snaží překlenout bezesmyslné zlomy snu...
filmové obrazy jsou tak bližší pojmům, které nelze rozložit na poslední beze zbytku definovatelné prvky než slovům a výpovědím, jejichž význam se ustavuje užitím...NAMÍTÁM, že pojem je velmi blízký výpovědi, protože je organickým celkem prvků, a až jako celek má smysl
film nezobrazuje myšlenku obrazem ani nepřemýšlí o obrazech, ale rodí obrazy v obrazech a myšlenky v myšlenkách...NESOUHLASÍM, chápu napětí mezi myšlenkou a obrazem, ale to se skrze promluvu (jazyk), ale často i jen skrze znak (symbol, který je obecnější než jazyk) často zmírňuje...
film je organický proces, automatismus, nikoliv dedukce, etapy po sobě nejdou systematicky...NAMÍTÁM, že jde o banalitu, každý ví, že film není axiomatický systém...
myšlení je tedy nepřeložitelné, nepřeveditelné na nečasový algoritmus, na systém/dedukci...myšlení nemůže zachytit vlastní jádro...NAMÍTÁM: existuje vůbec toto jádro? není to idealistický a Descartův předpoklad?!
375 poloviditelné, polosubjektivní: rozrušením viditelného však nedochází ke zviditelnění myšlení ale k zviditelnění toho, co v myšlení nelze myslet a ve vidění vidět...místo normativního vidění skutečnosti se svět mění v otevřený soubor odchylek čili stavů na pokraji nemoci bez zlatého standardu zdraví
volná nepřímá promluva zbytků světa: zrnka prachu, cáry mlhy, déšť..svět se rozpadá, otevírá, mění...zbytky světa se prolínají, chybí v poslední instanci koherence...myšlení je v poslední instanci nekoherentní, mechanické, loutkovité, automatické, oproštěné od tíže sebevědomí, sebe-transparentního definitivního sebe-uchopení...myšlení je také produktivní, vysílá znaky nepodřízené syntaktické hierarchii, znaky vystupující z diferenciace látky společné záhybům mozku i zbytkům světa...NAMÍTÁM: opět neutrální monismus, který nenápadně a jen trochu spojuje nespojitelné, tedy vlastně ruší heterogenitu mysli a světa, ač proklamuje, že je díky absenci jednotného systému více zachovává!!!
nevědom není divadelní scénou či jazykem, ale je to továrna, jejíž úkony nevyžadují reflexi, víru a nemají kulturně stanovené meze, takže produkují všechna možná provázání znaků
376 hmota není jazyková, ale je vždy znaková, látka/hmota se strukturuje znakově...NAMÍTÁM: jak to ví? není to antropocentrismus? symbolocentrismus? a co zde znamená termín "znak"? znak, který nic neznačí: co to vůbec je?!
film si všiml, že svět opravdu vnímáme jako POHYB ZNAKŮ, tak znaky vytrhl ze světa a začal je všemožně a jakkoliv kombinovat...ale nakonec je stejně nápodobou světa, protože znaky samotné nevytváří, vytváří jen nové konfigurace znaků...
sebe-vědomé myšlení sebe sama vytlačuje nepravidelné pohyby mysli do nevědomí...ale destrukcí sebereflexe, introspekce se rodí duchovní automat
je zde však akt rozhodnutí, jak rekonstruovat svět v díle? nevěříme v sebe ani svět, máme však věřit ve svůj VZTAH ke světu (není to sofistika?)...film má odolávat konečné syntéze moderního obrazu světa a moderního světa a nacházet v trhlinách etický rozměr...chválí DURASOVOU a GODARDA
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!