pátek 22. března 2013

svoboda jáství?

k svobodě je zapotřebí:

aby existovalo nějaké "já" (subjekt, osoba)

k tomu je zas zapotřebí:

aby byla nějaká (klidně volná, polo-propustná, ale nějaká) hranice mezi já a "ne-já" (světem)

- dále je třeba, aby si já v čase udržovalo nějakou identitu, tedy aby tu byly nějaké jeho stabilní esenciální vlastnosti (řekněme temperament, charakter, povaha, osobnost)

nic z toho není jisté, že skutečně je

- zdá se, že hranice mezi vědomím a nevědomím, mozkem, tělem a zbytkem světa splývají

- přece je jasné, že hmota není homogenní, jen některé její části (i když bez ostrých hranic) mají vědomí

mám silnou EVIDENCI, že jsem původcem svých činů, že jsem ZDROJEM vlastní aktivity (jsem absolutní pramen, zřídlo, síla vůle atd.)

může jít o KLAM
jak by tento klam mohl fungovat:

a) nesmím vědět o vnějších příčinách determinujících mé rozhodnutí (to mozek snadno může zařídit)
b) musím se s rozhodnutím identifikovat jako s "mým"

tato identifikace probíhá skrze pojem "má vůle", která je údajným determinantem (mého) rozhodnutí

je velká otázka, zda vůli vůbec máme a co by jí mělo být (možná to jsou jenom emoce)

mám POCIT chtění udělat jednu ze dvou možností, to údajně determinuje to, že tuto možnost ZVOLÍM (jde o akt, čin mé volby, mého rozhodnutí)

pocit chtění by tak mohl determinovat proces volby

pocit chtění může být determinován vnějšími nevědomými faktory

- můžu zvolit bez chtění? to není volba, ale libovůle, byla by to jen prázdná svoboda

- zdá se mi však, že i své chtění si volím, či alespoň vůlí modifikuji

jakoby vůle byla vnitřní síla regulující, ovlivňující, ovládající

tato síla souvisí i se silou reflexe, která reflektuje různé obsahy mysli, různé "předměty rozumu", které napřed zpředmětnila, objektivizovala

co by to mělo být za sílu, za ducha? jde o proces, aktivitu, jde o to, co při introspekci zakoušíme jako svoje jáství...

když potlačuji obsedatní myšlenky např., byť s malým úspěchem, zakouším se jako sílu, která něco zatlačuje, zahání, snaží se ovládnout

podobně při váhání mezi dvěma možnostmi, kdy mysl "přešlapuje na místě", vyčerpávajícím způsobem zvažuje "plusy a mínusy", "zisky a ztráty" u každé z možností...to ale připomíná spíš aktivitu počítání, tedy mechanický algoritmus než svobodné hnutí ducha...jenomže mysl pak propočítávání (kalkul) přeruší a duch se rozhodne...

co je to:
a) vůle
b) duch
c) akt volby

existuje to vůbec? není to jen zjednodušení, které dává mozek vědomí, aby zaplácl slepou kauzalitu neuronů?








Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!