pečlivý článek
Merlau-Ponty je skutečně podnětný
ale podezírám ho ze spinozismu
snaží se zrušit předěl mezi subjektem a objektem
vše označí jako viditelno, jako základní společné pole viditelna
chápat vše jako viditelnost, není to senzualocentrismus?
675 každé vidění je restriktivní variací polymorfního pole viditelna, které je variabilní a z něj se tak mohou vydělovat konkrétní vidění
NÁMITKA: všechny věci nevidí, jsou pak jen viditelné, nikoliv vidoucí, proč je tedy podřazovat do našeho pole (společného jen těm, kdo mají oči)?
souvislost a soudržnost společného horizontu, pole, živlu Bytí (otevřené bytí)
horizonty se do sebe vzájemně zasazují: vidění, mluvení, myšlení se nepřidávají jedno k druhému, ale jsou vydělováním, výsekem, vymezováním z TĚLESNOSTI SVĚTA, Bytí
celková souvislost všeho jako primární zkušenost, jednota jako podmínka variability a diference
NÁMITKA: post-strukt. s primátem diference by nesouhlasil - i když možná ano, bytí je otevřené, nemá substanciální identitu, je to spíš síť diferencí
tělesnost světa: tělo je jen variací celkové tělesnosti - NÁMITKA: a co věci, co těla nemají? lépe by se hodilo říci klasicky materialita světa
676 individuální se jen vyděluje z pre-individuálního a pre-objektivního horizontu, pole
677 vzájemné odkazování jednoho na druhé, reverzibilita, rub a líc téhož (objekt a subjekt jako rub a líc téže spinozovské substance, která ale nemá identitu, je otevřená) - subjekt a objekt je třeba chápat na základě této původní jednoty, ne naopak - ale to věděl už Spinoza a ZEJMÉNA Schelling
tělo je otevřená a nezpředmětnitelná jednota, bez ideje, pojmu, substance
vidoucí je viditelný, vidí jakožto viditelný - vidoucí je viditelný stejně jako je svět viditelný
subjekt a objekt jsou dvě varianty jedné viditelné látky
NÁMITKA: základní vlastností látky nebude viditelnost, látka byla ještě předtím, než by jí kdo viděl, nenacházela se tedy v celistvém poli viditelna...
678 subjekt je současně objektem
tělo je variací či modelem věcí a naopak (věci "letí", tělo je "posunováno") - jde o jednu tělesnost (CHAIR)
subjekt je viditelnost, která se koncentruje či zavinuje do sebe, objekt je viditelnost rozptýlená
tělo je jen jednou z variant tělesnosti
679 reverzibilita mezi polem hmatatelného a viditelného, i mezi jednotlivými pohyby těla
jde o jakousi jednotu, vzájemnou interagující souvislost
680 symbolická komunikace založena pohyby těla, které vytváří gesta, styly gest pak zakládají komunikační pole
681 reverzibilita vylučuje prioritu, nic není první, jde o vzájemnou odkázanost: myšlení se vzájemně podmiňuje s jazykovými strukturami
682 vlastní se vyděluje vůči cizímu navzájem z jednoho celkového pole pociťovatelného
NÁMITKA: co Ponty chce? subjektivizovat objekt a naopak objektivizovat subjekt, takto překlenout jejich propast
ze subjektu mít tělo a ze světa tělesnost, která je pociťovatelným samým a viditelným samým...
zdá se mi, že chce vyjádřit prostou věc: naše vnímání a myšlení není něco zcela jiného než je hmota, dualismus neplatí, ale hmota má v sobě tendence produkovat v jistých konfiguracích vnímání, pociťování atd.
tedy myšlení a vnímání je vlastnost mnohé formy hmoty, hmota tedy není pasivní a necitlivá látka
683 jde o CHIASMA, vzájemné zkřížení, skloubení
nejdříve je nám dána "tělesnost", skloubenost těl a věcí, nikoliv já, význam, vněm, fakt,...
PROBLÉM však stále zůstává: jak může hmota vidět samu sebe? (problém sebereflexe) - sebereflexe štěpí věci na subjekt a objekt, chce tedy jít k pre-reflexivní jednotě...
nejsme čistý duch stojící proti tupé hmotě, kterou pojímám reprezentacemi do mysli, nejde tedy o protiklad, ale o propletenost, vzájemnou odkázanost - není však tato myšlenka BANÁLNÍ?
zajímavé je, že hledá MOSTY mezi subjektem a objektem, subjekt inkarnuje, hmotu oduševňuje, činí ji schopnou pociťování, vnímání, vidění
základním mostem je to, když vidím sám sebe, oko vidí samo sebe, ruka hmatá samu sebe či druhou ruku, slyším vlastní hlas, pozoruji pohyby vlastního těla atd...tedy motiv auto-reference vnímání, zacyklení senzitivity, jakési zavinutí viditelna samo do sebe: to, co je viditelným, vidí konečně samo sebe
PROBLÉM však je v tom, že vše popisuje jako viditelné, pociťovatelné, jako viditelno - chybí zde právě AKTIVITA subjektu, který bude vidět, pociťovat, který potenciálně viditelné učiní viděným...
on však jistě viditelnost chtěl chápat jako směs teto aktivity a pasivity, jako vidícího s viděným v jednom velkém Viditelnu...podařilo se mu to však skutečně? není zde stále ona jasná propast mezi subjektem a objektem? nejsou to všechno jen obezličky?
jeho fenomen. metoda neumožňuje myslet v reprezentačním modu - tedy tak, že viděné je jen reprezentací "věci o sobě", kterou vidět nelze...jeho pojem "neviditelna" totiž míří jinam (k neviditelným myšlenkám, k zatím neviděnému či jen v minulosti viděnému)...tedy zůstává na poli zkušenosti, na poli, jak se nám svět jeví...jenže, jaký je sám o sobě? nejde zde o přílišný antropocentrismus či alespoň biocentrismus? jeho ontologie ukazuje, jak se svět JEVÍ lidem a zvířatům, kteří všichni vnímají svět na základě vlastního vnímaní jako viditelný a na základě toho, že mají tělo, jako tělesný, jako tělesnost (podle sebe soudím tebe)
jaký to pohyb se v hmotě odehrál, že ze své pasivní danosti najednou mohla začít vidět samu sebe? tento skok chce Ponty zahladit tím, že řekne, že hmota je vždy už primárně pociťovatelná a viditelná, je viditelnem samotným...to je však jen pomůcka, která věci neřeší, viz výše
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!