Barša: Michel Foucault

12 figura osla - pozitivismus - přijmout to, co je dáno - sice afirmace, ale setrvačná, reaktivní

poslední člověk - hedonik

vyšší člověk - idealista, nechce přijmout život tak, jak je

"nejohyzdnější člověk" (poddruh vyššího člověka) zabil Boha v hněvu, a tím jen reprodukoval jeho moc nad sebou (Dawkins, Nietzsche sám? - má poznámka)

13 jak se od Boha osvobodit? smíchem, ne ironií, přitakáním vezdejšímu žití

nadčlověk a dar - obdarovává a nechce se uchovati, sebe zapomene, zahyne přítomným děním

51 různá pojetí pravdy, samo rozlišení pravdy a nepravdy, vypjatá dichotomie a hierarchický dualismus tohoto rozlišení je historickým produktem, součástí historie, není meta-historické

45
vůle k poznání...vůle řídit se rozumem, který ovládne afekty, touhy, vůli, tvořivost není meta-afektové, ale je samo emocionálním a volním aktem, hodnotícím postojem, zcela určitou vášní

životu je nadřazen strnulý rozum a jeho kritéria, pro lidi bázlivé, kteří nedůvěřují sobě a obávají se světa

58 tohle je super: ani živá přítomnost, život se nesmí stát transcendentním měřítkem, meta-pravdou, poukaz k takovémuto abstraktnímu vnějšku se stane momentem reprodukce toho, čemu jsme chtěli odporovat

tedy je třeba měnit vše zevnitř, bez poukazu k vnější alternativě

hranic systému se lze dotknout jen zevnitř, když dovedeme ad absurdum jeho logiku, když to zradikalizujeme

63 překročit narcismus já...modifikovat nahodilé jáství tak, že se stane odolnější vůči touze po svém zvěčnění

je třeba se smířit se smrtelností, nedokonalostí, nespravedlnosti a nepropadat naději na nekonečný a dokonalý život

přijmout svou nicotnost v aktech opuštění sebe, kdy předává svou existenci jinému

70 touha po sexuálním osvobození je sama efektem panství, nikoliv jeho vnější alternativou

subjekt a jeho sexuální touha jsou produktem systému

bez něčeho, od čeho se odlišujeme a proti čemu se stavíme bychom nebyli schopni narýsovat své hranice ani svou představu o "pravém" sebe-uskutečnění...potřebujeme hegemonní kulturu, vůči které vymezujeme alternativní non-konvenci

sexualita je systémem vytvářená a současně potlačovaná...systém sexualitu vytváří proto, aby ji mohl potlačovat, a tím se potvrzovat a reprodukovat, zesilovat kontrolu

76 humanismus se opírá o esencializovanou dichotomii svobody a moci a tak reprodukuje hierarchický dualismus, který je základní osnovou každého panství...a cožpak tohle Foucault taky nedělá?

nechápat jedny jako dobré a druhé jako zlé, jedny jako za svobodu volající a druhé jako zlé otrokáře, ale jako mnohost, diferenci, pluralitu, nezachovat hierarchickou dichotomii a neudělat jen to, že se z ovládaných stanou ovládající a hierarchický dichotomismus tak zůstane zachován

86 strategie DECENTRACE, ODSUNOVÁNÍ, PARODICKÉ OPAKOVÁNÍ, PŘEKRAČOVÁNÍ

87 dobrovolná dvojznačnost a rozporuplnost...odstup od vůle k pravdě a jejích mocenských efektů, jen za cenu vnitřní rozporuplnosti se dotkne perspektivy, jenž by nám zevnitř diskurzu byla skryta, jde o volbu JINÉ ÚROVNĚ, která nám zjeví ono neřečené vztahů podrobení, vyloučení, násilí, jež nemůže být manifestováno, je-li diskurz zavinutý sám do sebe a filozofie uzavřena v sebe-referenci suverénního logu

ale rozum nemá vnějšek, není zde alternativa v podobě intuice, vůle, života, ne-rozumu, reality, Schopenhauer a Berson se mýlili...je třeba opustit tuto dualistickou hierarchickou dichotomii, není vnějšek

88 "sexuální osvobození" je pouze efekt a opěrný bod moderního panství...protože pak bude sexuality tolik, že se bude volat po represi, po kontrole, čímž se systém zase bude reprodukovat...nebo se bude volat po expertech na co nejsexuálnější život, tedy další kontrola

89 sexuální touha i svobodný jedinec jsou produkty moderní bio-moci, jejíž podobu totiž zachovávají


93 osvícenství na místo Boha a kosmického řádu postavilo člověka a lidský rozum

94 podkopání domněle absolutního usazení dichotomie pravda/nepravda

95 pro Foucaultovy analýzy moci není určující dichotomie mezi stavem panství a stavem svobody...je zde pluralita donucujících praktik i taktik odporu, které je vyvolávají

síla panství založena na zdání, že je založeno mimo dosah lidí...ve skutečnosti však povstává z neustále opakovaných interakcí lidí

89 možnost odboje vně manicheistického horizontu pokroku a reakce

kritika bez normativního a epistemologického základu

102 o morální dichotomii dobra a zla se opírají konzervativní apologeti daných poměrů i jejich revoluční bořitelé

neredukovat jinakost na protiklad

77 když zmizelo transcendetní dobro, nemůže už poukaz k němu legitimizovat "zlé" prostředky k jeho dosahování