útěk z ideologie do našich snů je ideologií: jak ideologie útěku, tak ideologicky vytvarované sny (neplatí i pro Žižka?)
průnik ideologie do subjektu: sociální autorita na něj interpeluje, ale ne že by se měl obětovat či měl plnit povinnosti, ale na jeho potěšení, slast, rozkoš
apely od sociální autority: realizuj svůj pravý potenciál, buď sám sebou, veď/měj uspokojující život
pod demokracií a svobodou je neviditelný řád, který je udržuje, umožňuje
ideologie jsou příjemné, osvobození z nich je násilné, bolí, často nechceme
když věříme svému spontánnímu smyslu/intuici pro dobrý život, nikdy nebudeme svobodní, mimo ideologii
rozdíl mezi potěšením a slastí...potěšení bolí, je v bolesti, je v narušení slasti, to ruší jednoduchý vztah mezi povinností a slastí
katolická instituce dává skryté, obscénní povolení: když jste krytí bohem, můžete dělat co chcete, oddávat se touhám...předstírej odevzdání bohu a můžeš dělat cokoliv (?)
užívání je novým zvláštním druhem pervertované povinnosti dnešní doby
melancholie = chybí touha
chceme toužit dál a dál, objekty touhy jen produkují další touhu
dobrý je to, myslím, že to pro Žižka neplatí, to s tim katolicismem je důležitý..
OdpovědětVymazat