neděle 20. října 2013

metafarizejové a sebekritika

farizej odsuzuje hříšníka z nadřazené pozice dobrého

metafarizej odsuzuje farizeje z nadřazené pozice dobrého

meta-metafarizej...

psychiatr definuje blázna z nadřazené pozice psychicky zdravého

Foucault odsuzuje psychiatra z nadřazené pozice archeologa vědění

je z toho cesty ven?

nikdo není dobrý ani psychicky dokonale zdravý...kritiku musí následovat sebekritika

je cestou regres k primitivnímu odsuzování hříšníků?

ne

z toho, že neexistuje nadřazená pozice, neplyne, že kritika nemá význam a část své pravdy...ale vždy jen ČÁST pravdy


3 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, podle mě je to tak, jak píšeš. A dodal bych tomu, že pokud přijmeš Boha jako toho, kdo vede všechny lidi nějakým směrem, ať už na scestí, čí na správnou stezku Boží, tak už se ten regres zastaví, neboť si onen Věřící uvědomí, že Bůh má vše v moci a že to už není toliko moje povinnost někoho odsuzovat, a takový Věřící člověk může věci které mu předepsal Bůh, tvořit, oslavovat a děkovat Bohu a pomáhat těm, kteří jsou na tom hůře..

    OdpovědětVymazat
  3. Ta kritika musí být ale obecná a pravdivá pro všechny, aby nesla dobré ovoce. Postmodernisté ukázali, že jakákoliv kritika je relativní a v jistém smyslu nesmyslná, a proto je univerzální slovo Boží pro všechny lidi, podle kterého se bude smysluplná kritika provádět. Postmodernisté ukázali, že tzv. pravda v podobě např. ateistického scientismu je bez Boha jenom ideologie a mocenský nástroj.. Vědeckost se totiž nevylučuje s Bohem ale naopak se ní Bůh potvrzuje..

    OdpovědětVymazat

díky!