906 připsat transcendentální korelaci do věci samotné
mezera mezi "pro nás" a "v sobě" je v "v sobě"
907 realita je velká mezera oddělující odlišné zjevující se perspektivy
subjektivní perspektiva je vepsána do samotné reality
ne všechny epistemologické limity jsou i ontologickými limity
Hegel: všechno poznání může být vytvářeno skrze kategorii Pravda
hegelovské zprostředkování: objektivní vědění je reifikací/naturalizací forem jevení se dialektické Pravdy
909 radikální retroaktivita dialektického procesu: dedukce vývoje se stane zjevnou až retroaktivním uspořádáním/rekonstrukcí nahodilého procesu
vývoj onoho "pro sebe"...
912 Schelling odděluje existenci a základ existence: chaotické ne-vše proto-reality, virtuální fluktuace neplně konstituované reality
913 Brantano: teleiosis: možnost pohybu (budoucí pohyby) je částí aktuality objektu
AD: je zajímavé, jak je budoucí zavinuto v přítomném a minulém, jakoby se realita jen postupně přehrávala z předem daného programu, pokud však ani neexistuje čas, není jeviště, v němž by se realita přehrávala, spíše jen atemporálně věčně existuje tato kauzální asymetrie, což je právě vyjádření rozdílu mezi minulým a budoucím - budoucí je věčně způsobováno minulým a nikdy ne naopak...kauzální asymetrie je však fyzikou redukována na asymetrii entropickou, kdy atemporálně směřuje univerzum od nižší k vyšší úrovni entropie, budoucí je tedy ten stav vesmíru, který má GLOBÁLNĚ vyšší entropii...příčina pak nezpůsobuje svůj účinek, kauzální působení, tzv. "předání kauzální síly/kauzálního vlivu" tak vyjadřuje jen kontinuální proces/proud přechodu od nižší k vyšší hladině entropie...atemporálně viděno nejde o kontinuální proud a přechod, ale o atemporální věčné "zamrzlé" stavy/okamžiky/události (i když poslední dva termíny jsou z důvodu jejich časového charakteru nevhodné)
915 Althusser: spontánní ideologie scientismu: vědci se spoléhají na měření a tím zapomínají na nahodilost empirického obsahu (nahodilost ve smyslu nahodilého kontextu, nahodilého přístupu k realitě, nahodilých předpokladů)
917 imanence vnímatele ve vnímaném...Lacan...teorie vizuálního pole...vnímatel je vepsán ve vnímaném...slepá skvrna v realitě, ze které objekt vrací pohled
924 objektivní realita hledaná přírodní vědou je Reálno, které nemůže být zakoušeno jako realita
925 co se jeví jako limitace našeho poznání je rysem reality samé, oním Reálnem..poznámka: to je přesně Kantovský skok, kdy je z nouze udělána ctnost, za cenu popření kantovské "věci o sobě"!
---
957 pre-ontologická nekonzistentní mnohost méně než Jedna
Badiou: to je ne-jedno
jak této negaci rozumět?
a) je to čistá mnohost
b) je to negace Jedna jako imanentní negativní rys čisté mnohosti samotné?
c) mnohost je mnohost bez mnohosti, neurčitost
řešení:
nemožnost Jedna je imanentní negativní rys nekonzistentní mnohosti: je zde nekonzistentní mnohost, protože zde není Jedno, protože jedno je v sobě blokované, nemožné (Jedno není)
958 "to v sobě" není venku jako vnější Reálno nezávislé na transcendentálním poli: "to v sobě" je jednou stránkou subjektu, poněvadž jsou zde transcendentálně konstituované objekty ("vnější reality"), protože je zde rozdělený subjekt
toto konstitutivní rozdělení subjektu (které předchází rozdělení mezi subjektem a objektem) je mezerou mezi prázdnem symbolického subjektu a nemožným Reálnem objektivního protějšku subjektu, které je čistě virtuálním "objet a" (!)
to, co my nazýváme "vnější realitou", vzniká skrze odečítání, tedy když něco je odečteno z "objet a"
tato korelace mezi subjektem a objektem (objektivní realitou) je tedy schválena korelací mezi tím samým subjektem a jeho objektivním korelátem, nemožným Reálnem "objet a"
to je jedna a ta samá entita ze dvou stran Möbiovy pásky
nemožné Reálno virtuálních objektů není vnější k Symboličnu, ale je jeho imanentní překážkou, která symbolický prostor zakřivuje
Reálno je jen zakřivením symbolického prostoru (!)
pozitivní řád bytí emerguje skrze odečítání Reálna...řád bytí a Reálno se vzájemně vylučují: Reálno je imanentním ucpáním/překážkou řádu bytí...Reálno dělá řád bytí nekonzistentním
AD: první je tedy subjekt, který předchází rozdělení na subjekt a objekt...je zde tedy jakýsi prvotní subjekt, který je sám v sobě bytostně rozdělený...Reálno není mimo něj, ale je jednou jeho stranou (je entitou "objet a"), předmětem-příčinou touhy subjektu
959 Reálno není nic než mezera nebo antagonismus, který maří Symbolično zevnitř
Reálno je efektem selhání Symbolična k dosažení sama sebe, plné realizace sama sebe, ale k tomuto selhání dochází proto, že Symbolické je zmařeno v sobě
subjekt chce něco říci, to selže, a toto selhání je tímto subjektem
účinek je tedy reakcí proti jeho příčině, zatímco příčina je retroaktivním účinkem JEHO příčiny: subjekt produkující signifikanty selhává, a subjekt jakožto Reálno je účinkem tohoto selhání
AD: zde jde ale o lacanovské rozdělení na dva subjekty, kdy ten předjazykový chce uchopit sebe, což se mu nepodaří, takže vznikne jazykový subjekt, a nepodařit se mu to musí, protože jazyk je nedokonalý, má vnitřní limit, kterému se říká Reálno nebo "objet a"...realita je totiž v sobě samé nesjednocená, nejednotná
AD: můžeme se ptát, zda existuje předjazykový subjekt, nebo existuje jen text, který se restrukturalizuje, kvůli své bytostné nejednotnosti je vždy subjektivním a vždy naráží na své vnitřní meze, na Reálno neboli na "objet a", po kterém touží, které touží uchopit, což se mu však nikdy nezdaří, jelikož je to však jeho druhá stránka, tak nikdy plně nerealizuje ani nepozná sám sebe...text se restrukturalizuje kvůli své bytostné touze se sjednotit, v čemž mu brání jeho věčná nejednotnost
skrze selhání stát se samo sebou se Symbolično dotýká Reálna
každý vnější referent (plně existující pozitivní realita) je už transcendentálně konstituovaný
dotýkáme se Reálna-o-sobě v mnoha selháních se ho dotknout, poněvadž Reálno je mezerou, minimální diferencí oddělující Jedno od sebe
960 sexualita je imanentním limitem ontologie
sexualita neexistuje mimo Symbolično, existuje výhradně jako zakřivení symbolického prostoru, které probíhá kvůli něčemu dalšímu produkovanému signifikujícími gesty, TEDY sexualita jakožto Reálno není vnější vůči symbolickému poli, ale je to imanentní zakřivení, zkroucení, k čemuž dochází, protože symbolické pole je blokováno vlastní inherentní nemožností
AD: připomíná to solipsismus a subjektivismus vedoucí nakonec k textualismu, kdy jádrem textu je diference, nejednotnost, produkující text...marné snahy diferenci zahladit o to víc konstituují subjekt, který je taky v sobě rozdělený, táhne ho to k "objet a", k Reálnu, což je však jen vnitřní hranice textu, vlastně nakonec hranice subjektu samého
takže subjekt = rozdělený text
Reálno = vnitřní limity textu
vývoj textu: snaha pojmout "objet a", tedy Reálno, kdy text se snaží zahladit vlastní rozpory, což je nemožné, protože on je Diferencí, nikoliv Identitou
subjekt = text je vždy rozervaný, protože chce uchopit vlastní limity, zbavit se vlastních překážek (Reálno = objet a), které ho ale vytvářejí, chce zničit to, co ho tvoří...chce ustavit identitu, ačkoliv celé jeho bytí stojí na diferenci
existuje i něco jiného než text? co ona pre-ontologická realita? ta je však jen částí bytostně rozděleného subjektu, její bytostné rozdělení je tedy jeho bytostným rozdělením...(viz s. 958)
existuje však nějaký proto-subjekt před textem, před vždy marnými snahy uchopit/realizovat se plně procesem symbolizace? zřejmě ne, subjekt je mezerou mezi prázdnem symbolického subjektu a Reálnem, které je pouhým zakřivením Symbolična
mimo Symbolično tak patrně není nic: objekt určitě ne, proto-subjekt snad, ale pravděpodobně také ne
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!