když tělo mluví o některé ze svých identit, na okamžik se jí stává (jsem dcerou, benjamínkem, jsem nezávislý, jsem bohatý)...objeví se v něm ve zvýrazněné míře pohyby, gesta, tón, pohled, který dané identitě odpovídá
nebezpečné jsou otázky JAK SE MÁŠ, JAK SE CÍTÍŠ, MÁ TVŮJ ŽIVOT SMYSL, JSI ŠŤASTNÝ? i kdyby předtím člověk byl v pohodě, sugerují mu, že musí hledat pro to důkaz a má-li být upřímný, i proti-důkazy, což mu pohodu může hned zničit...
zajímavý je zde vztah Kraus vs. Hrachovcová:
http://www.youtube.com/watch?v=Kd5nDNaEYks
ona má trému, bojí se
vidí ho jinak, než většina, jako hodného, laskavého k zvířatům i lidem, zlatíčko takové...
klade na něj své projekce jeho povahy...on se jim do jisté míry přizpůsobuje, ale taky se z nich vyvléká, zachovává si svou identitu, což ona zase ale oceňuje (má respekt k jeho mužné autoritě)
ale on se přece jen zčásti podle jejich projekcí chová
aby projekce byla úspěšná, musíme druhého přesvědčit, že je pravdivá: jakmile získá druhý emoci víry v její pravdivost (přesvědčení), začne se podle naší projekce chovat...nejlépe je, když je projekce nenápadná, jakoby samovolná a je-li doprovázená naší )skutečnou nebo předstíranou) silou vírou o její pravdivosti
její, zřejmě hlavně nevědomá, manipulace je v tom, že on se začal podle její projekce chovat, je laskavější...plus si správně všimla, že je to chlap, kterého nejsnáze zmanipuluje chvála, takže se lísá, podkuřuje, je servilní, dělá se mladší, naivnější...on pak za to není na ní agresivní a umožňuje jí mluvit její nic neříkající řeči
dosáhla tedy svého: bála se jeho agrese, což se v této strategii nenaplnilo..plus se bála, že jí zatáhne do řečí, ve kterých jí bude nepříjemně, což se taky nenaplnilo
tato strategie jistě není plánovaná ani příliš vědomá
dále však má zčásti pravdu: správně ví, že jeho nadřazenost je do jisté míry maskou, kterou si ale nasazuje o to horlivěji, že má úspěch, je žádaná: je oceňován za masku zlého Krause, nikoliv snad za (možná) laskavější "jádro"
"Kraus" na obrazovce je stabilní úspěšná maska, rigidních postupů, ale je v ní trochu ještě živo, je v ní inteligence...
-
nakolik slovník, ve kterém provádím analýzu, je nepravdivý? Dennett říká, že ve skutečnosti v tělech žádná mysl, přesvědčení, touhy, radosti, naděje, strachy či nízké/vysoké sebevědomí není...jsou to jen slova, evolučně výhodná strategie připisující jiným lidem/zvířatům/přístrojům a nakonec i sobě intencionální postoje...je to užitečná strategie, protože spolehlivě predikuje budoucí chování jejich těl i našeho těla, ale strategie, která nemusí podchycovat z reality nic skutečného
slovník vše redukuje, chce to spíše pozorovat vnější reakce těla a snažit se ho zrcadlit, stát se jím, ztotožnit se s ním, cítit a prožívat jak ono samo, a potom podat zprávu, co cítí a jaké je
vidět i stavy ve vlastní "duši" jako jakýsi momentální omezený komplex/celek, který je do jisté míry prokouknutelný z jistého odstupu, odosobnění, meta-pozice, když se vydělíme, poodstoupíme
stačí se vydělit, vymanit, odtrhnout do meta-pozice, vytvořit tak jakoby nezávislé já/pozorovatele
důležité při pozorování druhých je nehodnotit je, ale na druhou stranu, naše sympatie a antipatie jsou důležitou cestou k nim...často však při analýze podáváme zprávu samy o sobě, nikoliv o nich...kdo má proměnlivou, nevyhraněnou a bohatou duši, může druhé dobře poznávat...
interakce dvou lidí je velmi zajímavá..jakoby to nebyly dva subjekty, ale spíše jeden proud, jeden, zčásti ve dvou mozcích rozpolcený subjekt, obecný duch sestávající ze dvou jen částečně spojených a částečně odlišných přirozeností, který by jimi proplouval, který by mezi nimi vznikal a postupně se stabilizoval, jakási rovnováha, které však mohl vtisknout větší výraz jeden z hráčů...vytvoří se jakási společně sdílená pravidla, společně akceptované hranice, společně preferovaná témata, společné emoční naladění...zajímavé je, pokud Krause někdo přebije a vtiskne této společné atmosféře větší tvar on...
a nakonec Tomáš Klus:
http://www.youtube.com/watch?v=lPhLuCsnjus
má strategii vstřícnosti, cítí se dobře, když je kolem něj harmonie, ne-konfliktní zóna, je citlivý na možný konflikt, hádky ho zraňují, snaží se jim předcházet vstřícností, milostí, úsměvem..nakolik to tito vstřícní a milí lidičkové dělají kvůli druhým a nakolik kvůli sobě, že zkrátka chtějí mít pohodu, klídek?
ale on je hodně přesvědčen o své víře, o hlásání svého dobra, cítí srdcem, že hlavní jsou dobré vztahy, nejhorší jsou sváry, agrese...snaží se vše vykomunikovat, snaží se usmířit staré konflikty
je v něm hodně ženského, usmiřovacího, jemného, milého, komunikativního, dětského
zajímavé je to, že vystupuje skromně..nakolik je to maska? musí přeci o sobě vědět, že má talent, lidi ho žerou...nakolik je skromný skutečně? o masku podle mého nejde...spíše o jakýsi habitus, zvykovou povrchní formu projevu, zažitý styl chování a komunikace, která je využívána dál, protože je úspěšná...myslím však, že má sebevědomí spíše přiměřené než vysoké, ale příliš nízké taky ne, na to své přesvědčení prosazuje až příliš razantně (vystupuje jako ten, kdo poznal, jak to je: stačí se mít rádi a bude vše krásné, tak už to lidi slyšte!)
je v něm i cosi dobráckého a naivního (naivka, kterého druzí nakonec oberou)? možná, nevím...
toto je důležité: analyzuje se často dualisticky: buď takový člověk je, nebo je to póza/maska
jenomže někdy se z pózy může stát skutečná osobnost, přejde do krve, jde o zažitý styl chování a my druhého analyzujeme jako vědomého manipulativního vytahujícího se pózera nesprávně: byl jím dříve, nyní už je to on sám, naprosto upřímně, bez masek...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!