může celek působit na své části? tedy kauzalita shora dolů? "já" by mohlo být nikoliv duší = částí těla, ale tělem (osobností) celým...došlo by k působení celku na jeho části
neumíme si to představit, v našem chápání kauzality vždy něco působí na něco vnějšího....zde by celek působil na něco vnitřního, na svou vlastní část
lze to však chápat nemysticky: kontrolní algoritmy (část celku) opravují jiné systémy (jiná část celku)...to je ale zase působení části na část, nikoliv celku na část
--
kdyby však skutečně celek měnil sám sebe, měnily by se současně i algoritmy sebe-změny, takže by změna byla neřízená, chaotická...docházelo by tak k spontánní samoorganizaci, ale to by zase už nepůsobil celek na části, ale z jednoho řádu by spontánně vznikal řád jiný...
--
lze si představit systém, kde jsou všechny části kvantově provázané...změna u jedné vyvolá okamžitou změnu u všech ostatních...systém je dokonale propojenou jednotou, celkem, kde dochází k okamžitým symetrickým nebo stejným změnám u všech jeho částí...celek pak nepůsobí na své části, ale okamžitě se proměňuje jako celek, není třeba času k přenosu kauzálního vlivu od jedné jeho části ke druhé...
--
obvykle si však působení celku na části představujeme takto: buňka vzniklá z molekul zpětně ovlivňuje molekuly, ze kterých vznikla
skutečnost je však spíše takováto: částice spojené s jinými částicemi se chovají jinak, než když jsou oddělené, izolované...to je možná jediný základ celé ontologie světa...jelikož jsou částice v rámci vesmíru distribuovány heterogenně, vznikají různé a různě silné jejich spojení, agregáty, komplexy, shluky
--
můžeme se ptát, co je zdrojem kauzality: buňka, která je složená z molekul, nebo molekuly, které tvoří buňku? nebo dochází k vzájemným kauzálním interakcím, kauzalita tak proudí jak zdola nahoru tak naopak, shora dolů?
otázka je zřejmě špatně položená: záleží na síle propojení částic, jsou-li hodně propojené, vytváří jednu buňku a působí v rámci ní, tedy v rámci svého působení s jinými částicemi...jsou-li propojené málo, pak působí částice samostatně jako molekuly, nikoliv dohromady jako jediná buňka
existuje asi totiž jediná báze, realita nemá více vrstev
--
námitka zní: proč předpokládat, že bází jsou mikročástice a ne třeba lidská společnost nebo to, čím se zabývá biologie, tedy lidská těla?
protože pojmy biologie a sociologie jsou velmi hrubozrnné, její entity ve skutečnosti dobře neznáme! jsou to zjednodušené pojmy pro mnohem komplexnější a strukturovanější entity
--
námitka ale pokračuje: zákonitosti sociologie nejsou vysvětlitelné fyzikálními zákony
proč ne?
protože chování lidí není chováním kvarků
proč ne?
protože fyzika nemá důkaz, že to tak je...důkazem by bylo to, že by chování lidí bylo předpověditelné z chování kvarků, což se kvůli komplexitě a snad nahodilosti chování mikročástic nikdy nepodaří
pravda je, že zatím je to nerozhodnutelné
--
avšak ptejme se, kam námitky mířily:
mluví o vrstevnaté ontologii, kdy vrstva společnosti by mohla zpětně kauzálně ovlivnit vrstvu fyzikální, ze které vyrůstá, navíc snad v ní existuje jiný typ kauzality a/nebo teleologie
námitky tedy tvrdí to, o čem mluvíme již od počátku: celek ovlivňuje svoje části
zdá se, že špatně chápou vztah celku a části
celek neovlivňuje svoje části, celek totiž JE těmito částmi
--
námitka se však vlastně ptát takto: způsobil Napoleonovy činy Napoleon, nebo jsou jen účinkem interakcí mikročástic, ze kterých se agregát nazvaný hrubozrnně "Napoleon" skládá?
odpověď:
záleží na typech a síle spojení mikročástic, které Napoleona tvoří
pravda bude uprostřed:
mikročástice svým spojením s dalšími vytvořily do jisté míry od okolí izolovanou a spontánně se samoorganizující entitu zvanou "Napoleon"
avšak jejich spojení není tak silné, jak se zdá
avšak jakási kontinuálně existující struktura "napoleonovitosti" po dlouhý čas přetrvává, i když je realizovaná různými mikročásticemi (jedny odcházejí, jiné přicházejí)
--
musíme se ptát, co přesně je touto strukturou/informací "Napoleon"...forma napoleonovitosti je realizovaná hmotným nosičem, reprodukuje se však dále i na jiných hmotných nosičích (podobně jako genetická informace nebo informace kulturní, memy)
--
navíc struktura "Napoleon" je zřejmě jen zjednodušeným pojmenováním pro komplexnější struktury, dále ji nelze izolovat od dalších, s ní interagujících struktur (francouzští vojáci) ani od toho, že je jen částí širších struktur (třeba napoleonských válek)
--
zásadní otázka zůstává: je struktura "Napoleon" skutečnou strukturou nebo jen hrubozrnným pojmenováním? Je hrubozrnná, cosi však pojmenovává: mikročástice se spojují do větších shluků, v nichž se chovají jinak...
chovají se však mikročástice v shlucích skutečně jinak? nejsou sociologické zákony jen hrubozrnným pojmenováním pro velké množství fyzikálních interakcí?
--
proč se zastavit u báze elektronů a ne u báze lidí?
protože báze lidí je zjevně příliš zjednodušující, nepodchycuje mnoho interakcí...entita člověk zjevně nepodchycuje mnoho interakcí, které ji tvoří
nevzniká však na bázi člověk cosi nového, co z nižších bází nelze vyvodit?
klíčová je tato otázka: nechová se snad milion spojených částic jinak než částice dvě?
fyzik odpoví: chová, ale to lze vysvětlit právě z báze částic, nikoliv z báze jejich agregátů
ale je tu možná ještě druhá odpověď fyzika: částice se chovají i ve shlucích stejně jako tehdy, jsou-li izolované...jen jejich heterogenní distribuce v univerzu vytváří onu pestrost, ale jejich vlastnosti se tím, že interagují nemění...
celé to stojí na tomto:
je člověk autonomní entitou, nebo jsou autonomní entitou pouze mikročástice (případě něco, co je pod nimi, tedy třeba einsteinovské pole)?
odkud vychází kauzální síla? z člověka nebo z mikročástice? nebo má pravdu spíše materialistický monismus: vše je propojeno, vše jsou proměny jediného pole?
aby však mohlo docházet k proměnám pole, musí nějak existovat čas, třeba jen v rámci toho pole a spojený s hmotou, energií a prostorem...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!