nakolik se řeč může osamostatnit od subjektu?
co je to subjekt?
snad meta-pozice, ze které je řeč vedena, nebo jen její gramatický záhyb/přehyb?
může být v řeči mechanická meta-pozice i bez subjektu, který její místo občas okupuje?
řeč je v meta-pozici vlastně vždy, vždy mluví o něčem jiném, než ona sama zrovna je: znaky referují k referentům
řeč si nakonec - pro zjednodušení, sjednocení a lokalizaci/identifikaci dává jméno "já", pojmenuje samu sebe - z referujícího se stává referent, který je údajně jediný, statický, trvalý a přetrvávající
řeč se v "já" spojuje s hlasem těla a vůbec tělem, ze kterého vychází...začíná se zdát, že tělo je její příčinou, nikoliv jen pouhým nástrojem
ale řeč je obecná, sociální, veřejná, nemá nitro a hloubku, ale hloubí nitro v jednotlivých tělech (mozcích), nitro údajného "jáství", tedy fiktivního referentu, kolem něhož se řeč v těle strukturuje, soustředí, sjednocuje do jediného ohniska
není onen prázdný bod Žižkova subjektu, onen pohyb osvobozování z předešlých pozic (ze Symbolična), onen pohyb vytváření subjektu, sjednocování, individualizace, vytváření úhlu pohledu i samotný zaujatý a touhami protknutý úhel pohledu právě to, jak "já" vzniká a funguje?
má však samo "já" kauzální sílu? má, ale jinou, než bychom očekávali a chtěli (vlastně nechtěli, protože právě nemáme "vůli"...resp. chtěli ve smyslu chtění jakožto emoce, ale ne ve smyslu přímého kauzálního působení)...jde spíše o mechanický vliv na další znaky
znak já je propojen s tělesností, útrobami, vnitřnostmi, hlasem a dechem v plicích, středem v hrudi, těžištěm těla, situovaností těla a tělem jako celkem i něčím, co ho údajně jako "duch" obývá
řeč se syrově a neosobně sama valí, občas se zauzlí do bodu "já", pokaždé může jít o jiný uzel (obsahově jiný, ale snad se stejnou formou)
proudy a vlny řeči si občas vytvoří svého ducha, "jezdce na vlnách" nebo klidného rybáře, pozorující je z nadhledu z vysokého pohoří na pobřeží
jakou podstatu má tento "duch"? je utkaný ze znaků a pocitů, impresí
je menší a obsahově chudší, než se zdá, také mnohem méně sjednocený a velmi rychle pomíjející či nahrazený jiným
řeč samu sebe strukturuje, reguluje, nejsnáze pomocí jáské funkce, u které se proto zdá, že má "vůli"
probíhá tedy regulace skrze já, má já kauzální sílu?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!