Je třeba se ptát, kde v eternalistickém kontinuu situovat subjekt, existuje-li.
Pokud je kontinuum jen agregátem událostí, rozpadá se subjekt do agregátu událostí obsahujících různá "já".
V kontinuu událostí však jistě vznikají nějaké jejich věčné konfigurace, strukturace, spojení. Pak lze subjekt chápat jako věčný komplex mnoha událostí.
Prožívající já však může zřejmě existovat jen v rámci jedné věčné události, tedy věčně existuje mnoho událostí obsahujících každá své vlastní prožívající já, existuje pak věčně mnoho tzv. "minulých" či "budoucích" věčných já, přičemž každému se v rámci dané věčné události jeví, že je jediným a existujícím v "jeho" přítomnosti.
-
Možná je iluze, že vědomí má časovou povahu. Taky může být iluzí, že si toto vědomí uvědomujeme časově. Časovost může být věčnou nutnou a falešnou formou bezčasového aktu poznávání.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!