Zákon sporu je nutnou podmínkou našeho myšlení i našeho chápání světa. Svět nelze chápat mimo zákon sporu, souhlasím. Přece by však bylo zapotřebí rozlišovat:
a) pojmová rekonstrukce světa = zde zákon sporu být musí
b) svět = zde nevíme, zda zákon sporu vládne, kdykoliv ho myslíme, zákon sporu používáme, kdykoliv však nemyslíme, ale třeba houbaříme, jednáme, intuitivně něco cítíme atd., zdá se, že zákon sporu vůbec nic neurčuje, vůbec žádný řád nestanovuje!
nelze říci, že by ve světě zákon sporu neplatil, protože podmínky toho, co platí a co neplatí jsou dány už zákonem sporu, ale spíše se zdá, že svět může být mimoběžnou doménou, oblastí, kde (ne)platnost zákona sporu nehraje roli: např. ptát se, zda během aktivity houbaření platí zákon sporu a tato aktivita se jím řídí, je zjevně nesmyslné...
lze namítnout, že už pojem "svět" vyžaduje zákon sporu, podobně věta "svět existuje" a kdyby zákon sporu neplatil, pak by svět současně existoval i neexistoval a zákon sporu současně platil i neplatil...
odpovídám, že toto vše platí ve výše uvedené úrovni a), nikoliv v úrovní b)
Zákon sporu je navíc autoreferenční: potvrzuje taky sám sebe, mluví i sám o sobě, když se tzv. "mluví/myslí o zákonu sporu"
autoreference je nakonec bludným logickým kruhem
z tohoto bludného kruhu nelze v rámci myšlení ven, stačí však meditovat či jít na houby nebo dostat od někoho facku, a jsme venku hned...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!