subjekt je tím, kdo se z diskurzu vyděluje svým pojmenováním (já jsem já), svým sebe-uchopením, auto-referencí
to zní neurčitě, takže jinak
představme si neosobní řeč
existuje v ní reference: znaky mluví o něčem jiném, co nejsou ony samy, jsou to tedy ukazatele/šípky pojmenovávající něco jiného
objeví se znak JÁ, který pojmenovává/referuje k celému diskurzu, který je tak poprvé uchopen jako celek, jako jednota, jako jeden konzistentní systém...čímž se více sjednotí, totalizuje
referující se ztotožní s tímto jmenovaným celkem, s celou "řečí"...teď uvažuji jen tento jednoduchý případ, může dojít ke ztotožnění třeba s duší, tělem, národem,...
znak JÁ z metapozice referuje k nějakému referentu (duše, osoba, národ, rodina) a metapozice se ztotožní s tímto referentem..uvědomí si, že ona jako prázdná forma je tu vždy, takže si nyní vytvoří identitu tím, že se ztotožní s nějakým vnějším objektem, který předtím pojmenovala (tělo, duše)
nejasné, těžké, budu pokračovat jindy
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!