18 přenos může vyvolat odpor a tak zamezit analýze
přenos formou lásku vede k většímu zatemnění
19 celá "teorie přenosu" je jen obranou analytiků
k přenosu přispívá analytik tím, že má touhu, aby z něj pacient něco udělal (Otce, učitele, matku, syna,...)
21 hlavní odpor je odpor analytikův - výcvik má potlačit analytikovo já
20 odpor není subjektova vnitřní síla, ale vzniká v procesu analýzy na úrovni diskurzu
21 "já" je ze stejných složek jako symptom!
30 sebevražedná narcistická agrese - já si uvědomuje, že jeho soulad s ideálem já je pouze iluzorní
31 v nejranějším vývoji dítě na obraz v zrcadle reaguje tak, jakoby vidělo JINÉ dítě...subjekt se ve svém pocitu sama sebe ztotožňuje s obrazem DRUHÉHO
32 agresivní rivalita s každým druhým, který je vždy obrazem vlastního já, ba je tímto já samým - v počátcích identifikace v zrcadlovém stadiu
33 primární identifikace subjekt strukturuje jakožto rivalizujícího se sebou samým
sekundární identifikace je připravena tou primární, je to identifikace se sokem (otcem)
34 jáský ideál vzniká ztotožněním s otcem...to je vyústění oidipovského komplexu, tím se vytvoří ona distance, která spolu s citem úcty umožňuje jakékoliv afektivní přijetí druhého
(do té doby jen diáda s matkou plná agresivní rivality, třetí strana, tedy otcovská role, z toho musí dítě vytrhnout)
ideální já je narcistický ideál všemohoucnosti, vytvořený primární identifikací s všemohoucí matkou
ve vztahu k autoritě vede jáský ideál se snahou zalíbit se mu, což vede subjekt k tomu, že se sobě nelíbí
ideální já, s rizikem, že se nebude líbit, triumfuje jen tím, že se bude sobě líbit i navzdory příkazu
35 jako objekt se konstituuje to, co je chápáno jako objekt touhy druhého, tedy jde o dialektiku žárlivosti-sympatie, což je slepá ulička, rivalita zde konstituuje poznání, ale jakmile do systému založeného na imagu Já zasáhne systém symbolický (zákon otce), může dojít k výměně a nakonec k vzájemnému uznání
37 význam založen na přítomnosti/nepřítomnosti objektů, vyvolávání ne/přítomnosti se stává svým vlastním objektem
38 principem jazyka dichotomie jeho prvků, střídání přítomnosti a nepřítomnosti
53 narcistický sebe-vztah vytváří vztah k druhému, svět objektů, všechnu objektivaci světa
61 paranoia - vytěsnění - stažení libida z objektů a v regresi libida k Já...od homosexuality (objekt vlastnímu Já podobný) až k narcismu...proto i velikášství paranoidních představ
73 strukturou neurotika, hysterika, obsedantního neurotika je otázka - věčně se ptá, čím je...tím se rozhodl si neodpovědět...ptát se na něco je opakem toho, aby se tím člověk stal
nutkavá neuróza má kamuflovat, přesouvat, tlumit, rozdělovat, popírat agresivní intenci
74 pochopit, jaký má vztah subjekt k "já" jeho diskurzu
95 LA JOUISSANCE..užívání, požitek, není to freudovská slast (Lust), protože leží na opačném konci, mimo princip slasti, je to ekvivalent uspokojení pudu (Befriedigung)...orgasmus, i právnicky užívání (byt k užívání), ale může být i opakem slasti, něčím nepříjemným, uspokojení pudu je totiž nedokonalé, člověku uniká nebo se přímo v prožitku obrací v utrpení a bolest...neurotický syndrom je místem, kde si psychické bolesti "užíváme"
70 touha se často uskutečňuje ve fantazii, ve snění, má strukturu fantasmatu
41 metafora a metonymie - tedy kombinace a substituce znak u metafory synchronicky, u metonymie diachronicky
42 tedy zhuštění (kondenzace) a přesun
zhuštění (kondenzace): prolnutí mě a Pána Boha: jsem vševidoucí jako Bůh (metafora, synchronicky) - propojení dvou představ
přesun: narážka na to, že okolí chce jako v dětství i teď zabránit tomu, aby něco viděla (metonymie, diachronicky) - diachronická, třeba kauzální souvislost dvou představ
metonymie - významový přesun, využívá sousedství znaků, vypuštěný znak nahrazen sousedním znakem
metafora - znak zaujme místo jiného znaku, přičemž skrytý znak zůstává přítomný díky svému metonymickému spojení se zbytkem řetězce znaků
znak = signifikant
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!