byl tu objekt, až pak subjekt?
jak vypadá objekt bez subjektu, který ho vnímá?
nezaměňujeme subjektivní či intersubjektivní teorii o objektu s objektem samým?
kolik ze subjektivních kategorií nenápadně proklouzlo do jen zdánlivě objektivních určení objektu?
a co sám pojem objektu, na mysli nezávislé reality, není to subjektivní fikce?
jak z objektu mohl vzniknout subjekt, z kamene vědomí?
jedním řešením je myslet objekt víc subjektivně a subjekt víc objektivně, zmenšit mezeru mezi nimi
objekt má mezi svými přirozenými vlastnostmi život a vědomí, subjekt je pak zase přirozeně předmětný, věcný, mechanický, strojovitý, děje se zákonitě,...
karteziánský dualismus však stále zůstává, byť ve zmírněné podobě!
další možností je chápat subjekt a objekt jako fikce reifikující a falešně oddělující a izolující dva aspekty jediné reality, reality subjektivní a současně objektivní, asubjektivní i aobjektivní
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!