Etika zkoumá to, jak se
má člověk chovat. Podle Foucaulta však její cíle, metody i to, co podléhalo
morálnímu soudu, byli velmi proměnlivé. Sexualita (jako důležitý faktor
katolické morálky dneška) zřejmě nebyla tak důležitá pro Řeky, dokonce ani pro
rané křesťany, zajímala je spíše strava (symbolem žádostivosti nebyl sexuální
chtíč, nýbrž nestřídmost). Podobně se lišily cíle: nebyla to vždy snaha být na
všechny hodným (tedy jakási dobrotivost, láskyplnost), ale např. čistota,
sebeovládání, nesmrtelnost, harmonie s univerzem, soběstačnost,
neochvějnost, nezávislost na společnosti (vzpomeňme na kyniky), Foucaultova
estetika existence (život jako umělecké dílo, etika sebe-tvorby, nikoliv etika
trýznivého sebezkoumání a hledání sama sebe, nýbrž spíše umění stát se jiným,
vytvářet se jinak a nově). Zde proti sobě zajímavě stojí New Age, snažící se
najít nejhlubší lidské jáství a realizovat jeho skrytý potenciál a Foucault se
Žižkem, snažící se zničit starou identitu a vytvořit zcela jiný, nový subjekt.
New Age navíc podkládá
univerzum za harmonicky jednotné, naproti tomu Žižek za bytostně rozpolcené (je
v něm rozpor jako neodstranitelná překážka a současně podmínka vývoje).
Můžeme-li
mluvit o tom, že základním referenčním bodem etiky je lidské jednání směřující
k jistému dobru, jde o natolik obecnou větu, že nám mnohé neprozradí. Ono
směřování nemusí být teleologické, ale může být zacíleno na bdělost
v přítomném okamžiku (typicky zen-buddhistická etika). Někdo by namítl, že
základem etického jednání je stát se ctnostným, dobrým, dokonalým. Jenomže to,
co to bude znamenat, je opět podmíněno kulturními faktory.
Zásadní
pro etiku snad je to, zda její hodnoty existují nezávisle na lidstvu nebo jsou
jen výsledkem nahodilé lidské konvence. Opět však tento velký západní etický
problém, problém objektivity etických hodnot, může být dobově podmíněnou
jazykovou hrou západního myšlení. Jiné typy racionality možná o žádných
etických hodnotách neuvažují, neoddělují je od života samého, etika je pro ně
spíše sadou rad, pokynů, jak žít. Tyto pokyny pak nemusí mít garanci v objektivních
etických hodnotách ani v lidské sociální smlouvě/dohodě, ale stojí za nimi
zkušenost toho, kdo radí. Cílem není realizace nějaké vnější hodnoty-objektu
etického zájmu, ale realizace života, který stojí za to, aby byl žit.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!