znovu ocituji a okomentuji tento svůj (příliš doslovný, ale tak to mám rád) překlad z Nisargadatty, protože jeho postřehy jsou dobré:
""Bolest je fyzická, utrpení je mentální/psychické. Bolest je pouze signálem, že tělo je v nebezpečí a vyžaduje si pozornost. Podobně, utrpení nás varuje, že struktura vzpomínek a zvyků, kterou nazýváme osobou, je ohrožena ztrátou nebo změnou. Bolest je nutná pro přežití těla, ale nikdo tě nenutí trpět. Utrpení je plně způsobeno (jenom) lpěním/připoutáním nebo odporem/rezistencí, je to znak naší neochoty pohnout se dál, plynout s životem..."
Možná je utrpení fakt jen odpor, tedy bolestné napětí-stažení těla, které plyne z našeho lpění/připoutání/fixace k něčemu, na něco...Protože to chceme jinak, než jak to je, nechceme pak to, co je, bojujeme s tím: chceme třeba ideál klidu, štěstí, pohody, spokojenosti, nebo chceme být jinde, dělat něco jiného (srovnáváme současný stav se stavem údajně lepším, jiným!), no a pak nechceme současnost, odmítáme ji, nenávidíme ji, zuříme, běsníme...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!