NE-JÁ, ROBOT...

NE-JÁ, ROBOT...

robot je proud stavů, na stavech bez subjektu nezáleží, ale robotovo telo je nastaveno chranit se pred újmou...

 I neosobni robot může poznavat sve nastaveni...nikoliv jako sjednoceny poznavatel, ale skrze neosobni proces poznavani...jak kdyz antivirovy program rekne, ze PC je napaden...

Robot není věcí, je to jen proud neosobních proměnlivých stavů. Pro proud nemohou plynout žádné důsledky. Proud je toto: A, B, C, D,...Pro který z těchto stavů bys chtěl mít praktické důsledky? Než je budeš mít, daný stav pomine a přijde jiný....

Ale I KDYBY robot byl věcí, je to věc, které chybí kontrolor, supervizor, vlastník, myslitel myšlenek, proživatel zážitků, trpitel bolestí, pociťovatel radostí a slastí, který by z něčeho mohl mít nějaký prospěch. Je to neosobní robot, v němž se objevují neosobní myšlenky, vjemy, pocity, emoce. Tento robot může prospívat nebo degradovat. Proč pomáhat něčemu, co nemá duši, ducha, živou sebe-vědomou osobnost? Navíc, pokud něco jsem, jsem touto momentální myšlenkou, která už pomíjí: proč bych já momentální myšlenka či momentální emocionální impulz měla/měl pomáhat neosobnímu robotovi?

A komu by dosažení či udržení žádané konfigurace prospělo, když NIKDO není? Niagarské vodopády mají padat rovně, když tedy usměrníme pád jejich vod tak, aby padaly rovně, prospějeme jim tím???

Myšlenky a impulsy jsou rozhodně robotovými nástroji k fungování. Ale pokud vůbec něčím jsem, jsem momentálním vědomím, tedy jimi. Proč by mělo být mylné ztotožňování se s nimi? S čím jiným by ses chtěl ztotožnit?


Tělo nechce, aby mu byla uříznuta ruka, proč vlastně? Neuříznutí či uříznutí ruky neprospěje nikomu, protože v ani jednom z těchto případů nikdo není a nebude...

Neuříznutí ruky je plně v souladu s robotovým naprogramováním. Ale nikomu toto neuříznutí ruky neprospěje, protože nikdo není. Dále, nikdo není, takže není možné se ztotožnit ani s momentálním impulzem, myšlenkou, vjemem nebo pocitem. Ale pokud bychom přece jen já hodně hledali, nejvhodnějším kandidátem by byl momentální vědomý stav.

 Hlavně je však robot-tělo často mylně považován za trvalou věc, ve skutečnosti je to ale jen proměnlivý proud-tok stavů, který jen vypadá jako věc, protože se mění relativně pomalu. Přece je to ale proud, nikoliv věc. No a proudu nelze prospět vůbec nijak. Prospět lze jen trvalé věci. Žádná trvalá věc však na světě neexistuje.

Proti tomu lze namítat, že robot se sice mění, ale má dlouho v čase identickou strukturu či formu či základní vlastnosti tvořící jeho základní přirozenost/podstatu, a ty mohou prospívat, mohou být chráněny. Zde bych souhlasil, ale opět s výhradou: v robotovi není nikdo, kdo by z prospívání jeho přirozenosti měl výhody, benefity, zisky, prospěch...

Lze dělit věci na ty, které robotovi a jeho naprogramováni pomáhají a na ty, které mu škodí. Jsou zde i praktické důsledky těchto věcí pro ne/fungování robota. Jenomže jestliže nikdo není, vůbec na nich nesejde. Dokonce ani robotovi, protože není žádné "Já, robot", ale jen "Ne-já, robot", tedy pluralita neosobních procesů, stavů, programů, algoritmů, občas krátkodobě sjednocovaná a integrovaná (vždy jen částečně a dočasně)...Takže robotovi můžeme pomáhat, ale nebude z toho nic mít, protože není jednotnou bytostí.

Co to vlastně znamená "trvat"? "Trvat" znamená "být identický v alespoň dvou po sobě jdoucích časových okamžicích". Určitá trvalost je nutnou podmínkou prospěchu trvajícího více než právě jeden časový okamžik. Pokud je vše jen proud: A, B, C, D,..., mohu sice pomoci jednomu z těchto stavů, ale bude mít z toho prospěch jen po dobu své existence, tedy jen po právě jeden časový okamžik, který je - podle toho, co víme o procesech v těle a mozku - velice krátký...Čím déle nějaká věc trvá, tím déle si může určitý benefit užívat...

Neosobním stavům jistě na sobě v danou chvíli velice záleží. Jenomže než by měly z čehokoliv profit, již zaniknou...

Nebudeme si pomáhat třeba meditací minfulness? Ovlivnění z mindfulness je reálné. Avšak proč bych měl já jakožto pětivteřinový proces pomáhat jinému procesu, který přijde po mně?

Organismus však může více či méně prospívat, to je však jen popis, to, jak to je, úroveň faktů. Mně však jde o to, zda by tomu tak být mělo, o úroveň etiky či hodnot. A pokud není já, tak nemělo - a ani mělo, je to totiž zcela lhostejné...

Mmch. dočasný pětivteřinový stav by měl řešit hlavně svou sebezáchovu, tedy by se měl snažit udržet sebe sama co nejdéle v existenci - třeba usilovným soustředěním na sebe sama...Tím si prodlouží život o třeba dalších 5 vteřin, tedy o 100% délku svého života!

K prospěchu je třeba trvalé věci, byť to může být věc neosobní, bezduchá.

Čím déle je tělo trvalou věcí, tím déle může nějaký profit jakožto neosobní trvalá věc mít...ale samozřejmě, prospěch může mít i 1-vteřinová věc: po dobu právě jedné vteřiny...

 Meditace mindfulness je pro proces, ktery tuto mindfulness inicioval, k nicemu: nez přinese výsledky, řekneme za tri minuty, tento proces uz bude zanikly...

Kdo si uvědomuje, jak dlouho procesy trvají? Mnoho procesu si to uvedomuje, jde pak o (téměř) kdykoliv zpritomnitelnou neosobni znalost, treba jako znalost rodneho cisla ci mista narozeni ci tzv. vlastniho jmena...

Plus životnost procesu měří pomerne slusne neurovedci...

Pokud jde o prospech akce pro urcity stav, tak stav musi mit alespon takovou delku trvani, ktera o jeden okamzik presahuje delku one akce, aby z ni mohl mit prospech...

Pokud presahne dany proces delku trvání dané akce jen o jeden okamzik, bude z ni mit prospech prave jen tento jeden okamzik...