já nemyslím, tedy já nejsem

vůbec netuším, jak píšu právě teď to, co píšu a jak myslím to, co myslím...a každé slovo, které právě mám, v mém vědomí nenavazuje na žádné předchozí...v mém vědomí je jen ono a nic víc...dává to smysl a řád, když to přehlédnu, nebo spíše jen pocit řádu, protože ani když to přehlédnu, nemám v hlavě víc, než jen tento pocit či zdání řádu či holé přesvědčení/víru v něj, nikoliv onu údajně komplexní strukturu/řád mé výpovědi, či výpovědi kohokoliv jiného...nejsem zde, abych své výpovědi (a slova samotná) skládal a třídil, ony se skládají a třídí nějak (asi v mozku?) samy...