Nisargadatta zde v první části říká PŘESNĚ jak to je, dovolím si kostrbatě přeložit:
"Bolest je fyzická, utrpení je mentální/psychické. Bolest je pouze signálem, že tělo je v nebezpečí a vyžaduje si pozornost. Podobně, utrpení nás varuje, že struktura vzpomínek a zvyků, kterou nazýváme osoba, je ohrožena ztrátou/prohrou nebo změnou. Bolest je podstatná/nutná pro přežití těla, ale nikdo tě nenutí trpět. Utrpení je plně způsobeno (jenom) lpěním nebo odporem, je to znak naší neochoty pohnout se dál, plynout s životem..."
S druhou částí však nesouhlasím:
i samo utrpení, trápení, zaťaté lpění a zarytý odpor, neochota posunout se v životě dopředu/vpřed nebo ne-plynutí s životem může být dobrou, zajímavou a krásnou zkušeností/prožitkem.
Mám podezření, že i sám Nisargadatta a celé New age nahrávají existenci oné psychické struktury, osoby, o které Nisargadatta hovoří výše...Že tedy nechtějí to, co nazývají utrpení (suffering), nakonec jen proto, aby byla psychická struktura "osoby" pokud možno harmonická...Avšak proč se o to snažit? Pokud je "já" věčné, jak tvrdí Nisargadatta, a není současně osobou, je to zbytečné (o "osobu" tu nejde)...A pokud já vůbec není, jak si myslím já, je to taky zbytečné...
Tedy i snaha o štěstí a věčnou blaženost, jak ji spatřujeme u Ramany Maharšiho nebo Nisargadatty je zřejmě jen snahou udržet harmonizovanou onu strukturu osoby, o které mluví Nisargadatta výše!
A to je něco naprosto zbytečného...
Navíc tito uctívaní mystikové pomíjí to, že i utrpení (suffering) je příjemné a nikoliv strastiplné - na úrovni prožitku je to zajímavá intenzita energie, napětí, stlačení, stažení, roztažení částí těla a ničím více...
"Bolest je fyzická, utrpení je mentální/psychické. Bolest je pouze signálem, že tělo je v nebezpečí a vyžaduje si pozornost. Podobně, utrpení nás varuje, že struktura vzpomínek a zvyků, kterou nazýváme osoba, je ohrožena ztrátou/prohrou nebo změnou. Bolest je podstatná/nutná pro přežití těla, ale nikdo tě nenutí trpět. Utrpení je plně způsobeno (jenom) lpěním nebo odporem, je to znak naší neochoty pohnout se dál, plynout s životem..."
S druhou částí však nesouhlasím:
i samo utrpení, trápení, zaťaté lpění a zarytý odpor, neochota posunout se v životě dopředu/vpřed nebo ne-plynutí s životem může být dobrou, zajímavou a krásnou zkušeností/prožitkem.
Mám podezření, že i sám Nisargadatta a celé New age nahrávají existenci oné psychické struktury, osoby, o které Nisargadatta hovoří výše...Že tedy nechtějí to, co nazývají utrpení (suffering), nakonec jen proto, aby byla psychická struktura "osoby" pokud možno harmonická...Avšak proč se o to snažit? Pokud je "já" věčné, jak tvrdí Nisargadatta, a není současně osobou, je to zbytečné (o "osobu" tu nejde)...A pokud já vůbec není, jak si myslím já, je to taky zbytečné...
Tedy i snaha o štěstí a věčnou blaženost, jak ji spatřujeme u Ramany Maharšiho nebo Nisargadatty je zřejmě jen snahou udržet harmonizovanou onu strukturu osoby, o které mluví Nisargadatta výše!
A to je něco naprosto zbytečného...
Navíc tito uctívaní mystikové pomíjí to, že i utrpení (suffering) je příjemné a nikoliv strastiplné - na úrovni prožitku je to zajímavá intenzita energie, napětí, stlačení, stažení, roztažení částí těla a ničím více...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!