V ČEM SE PATRNĚ MÝLILI RAMANA MAHARŠI A NISARGADATTA

V ČEM SE PATRNĚ MÝLILI RAMANA MAHARŠI A NISARGADATTA


Nisargadatta - aniž to věděl - patrně mluvil jen o sémantickém obsahu/významu věty "JÁ JSEM" a věty "JÁ JSEM TO, JÁ JSEM TOTO, JÁ JSEM TOHLE, JÁ JSEM TÍMTO (VŠÍM)"...

Považoval to - stejně jako Ramana Maharši - za první myšlenku, na níž se teprve nabalují myšlenky další. První myšlenka to ve vývoji dítěte podle konsenzu vývojových psychologů rozhodně není.

A ani to není žádná záhadná myšlenka, jen prostá věta: vyslovená nebo jen myšlená "tichým hlasem mysli".

Věta "JÁ JSEM" ve skutečnosti nic moc neznamená, je to triviální tautologie formy "A = A", kdy slovo-osobní zájmeno "já" se explicitně objevuje v jejím prvním větném členu a implicitně v jejím druhém větném členu: jako slovesný tvar slovesa "existovat". Jde tedy vlastně o větu "JÁ = JÁ".

Věta je evidentně pravdivá jenom proto, že je bezobsažnou tautologií. Jde vlastně o autoreferenci jména-zájmena-pouhého slova na sebe sama. "Já" je slovo, žádná věčná realita.

Pokud však budeme mysl soustředit na nějaké slovo nebo větu, časem získá bdělost, sílu, soustředění, pokoj a klid. Můžeme si říkat také "Coca-cola", jak správně ukázal Krišnamurtí, a vyjde na to na stejno. Naše mysl bude pak klidná a současně bdělá. A to je celé.

Žádné věčné já se před námi neobjeví, což potvrzují (minimálně theravádoví) buddhisté - a ti taky uměli meditovat, neuměl to jenom Nisargadatta...

Nisargadattu ceníme za jeho pokoj a klid, nikoliv za jeho poznání: zde jen opakuje staroindické spekulace, jako mnozí před ním, včetně Ramany Maharšiho. Všichni velcí meditátoři jen recyklují spekulativní tradice svých předchůdců.

Velmi zarážející je zejména to, že jedni mystikové hlásají věčné Já (Indie) a druzí Ne-já (buddhisté).

Z tohoto základního a zásadního rozporu je jasné, že sami mystici nevědí, co vlastně vidí/poznávají, že tedy oni sami "vůbec nevědí, o čem mluví", takže si musí vypomáhat spekulativnímu koncepty svých předchůdců ze své parciální spirituální tradice...