ÚTOČNÁ REALITA NÁS, POPELÁŘŮ ŽIVOTA

ÚTOČNÁ REALITA NÁS, POPELÁŘŮ ŽIVOTA

problémem je to, že chceme být šťastní...poměřujeme současnost s vysněným ideálem štěstí, a to nás činí nešťastné

pořád nás něco zraňuje, pořád jsou tady nějaké problémy, pořád se musíme s něčím vyrovnávat

změny, útoky, ataky, zranění od druhých jsou bez konce:

ale lze být šťastný i s nimi, nejsou přeci tak hrozné

nikdy nepřijde chvíle, kdy zde nebudou útoky od druhých

a kdyby byl klid, je to nuda, chyběl by stimul: naše těla jsou naprogramována na akci, na jednání, na řešení problémů...naši evoluční předkové stejně jako my sami poskakovali od problému k problému, řešili konflikt za konfliktem: náš úděl je dýchat, pít, trávit a řešit problémy - a to je celé, k tomu jsme nastaveni, není to nic hrozného, naopak, je to naše přirozenost

agrese, krutost, výpady jsou nekonečné: i my sami je děláme, a pak si to ospravedlňujeme

agrese je v nás, agrese je v realitě

ale agrese je  i energie, životní síla

agrese zabolí - a tím stimuluje

realita by se mohla jmenovat ÚTOČNÁ REALITA

nebo REALITA NAPLNĚNÁ NEKONEČNEM PROBLÉMŮ

ale jsou to jen chvilky zranění, chvilky, kdy to píchne, zamrzí, zastudí - a je to pryč...aby přišlo zas něco dalšího, další radost, další bolest, nahodile, jako v ruletě...

a my na tom lpíme, my to chceme, chceme více toho, chceme žít, tak jsme nastaveni

znát to, vědět, že tohle je podstatný a neodstranitelný rys reality, to je to hlavní

být pravdivý, pravdivý totálně - ano, teď nejsem šťastný: a je to pryč, už zase jsem!

je to proud, stálá změna, zítra to bude zase jinak, už je to jinak i teď

není tu klid, není tu stabilita - ale nikdo klid ani nechce! my sami jsme svou podstatou nestabilitou, my sami jsme svou podstatou určeni k řešení problémů...co by si počal popelář bez odpadků? a co my bez problémů? je to náš život...

konflikt, hádka, pak zas pohoda...pobíhání, pořád dál, pořád stejně...jako dýchání, taky je v rytmu pořád stejné, pořád dokola...a baví nás to, chceme to, žijeme tím, jsme tím...