O ZAMILOVANOSTI (NIKOLIV O LÁSCE)
zamilovanost opravdu ničí ego
ale zamilovanost je také velmi nebezpečná
každá velká láska je nakonec nešťastná, končí utrpením
ale v průběhu je zamilovanost velmi krásná, jako droga - i látky v mozku jsou stejné jako u opiátů
zamilovanost je krásná také proto, že ničí ego - asi zejména proto
ale tím, že se v ní fixujeme na druhého člověka, stáváme se jeho dobrovolnými otroky
a pak to bolí, protože přijde pád
láska je tak jakousi drogovou závislostí
resp. obvykle přijde pád - ještě jsem neslyšel, že by u někoho nepřišel
i když možná někdy může láska přerůst do normálního zdravého vztahu, je to snad možné
láskou ztrácíme ego, zapomínáme na sebe, vrhneme se do toho po hlavě a se srdcem otevřeným, zcela upřímně...
se slepou oddaností, se slepou důvěrou, se slepou vírou...
a to je krásné, protože naše ego je malé, a tedy lehké, ztrácí se...
a v lásce je jakási nutnost jejího samopohybu: obvykle to není naše svobodná volba, ale láska nás sama vtahuje, ať chceme, či ne..
i když na začátku máme svobodu do toho nejít...
láska je u každého stejná - je to jen jeden základní mechanismus lásky
do zamilovanosti jdeme natěšeni, že konečně nebudeme sami, že se splní náš dětský sen po ráji a domově a bezpečí
zamilovanost vlastně ty dva izoluje: jsme my dva zamilovaní proti údajně nepřátelskému světu těch jiných, které nemilujeme...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!