aktivita osvíceného má blízko k nevinné neškodné bláznivé spontánní dětské i dětinské jásavé, uvolněné a pohodové HŘE
HRA - TANEC - SMÍCH
smích, nikoliv ironie...láska, nikoliv kritika...objetí, nikoliv vymezování...
hřejivé teplo, nikoliv přemoudřelý chlad
rovnostářství, nikoliv nadřazenost
ryzí lidství, ryzí empatie, pokora, která už na sebe dávno zapomněla
a teď se směje...!
osvícení, to je jednoduše RADOST, VELKÁ RADOST, která zapomněla na sebe a ztratila se ve vlastním proudu svého silného života...je to objetí, které nevyžaduje nic nazpět, ani souhlas, ani přitakání, ani potvrzení, ani uznání..
osvícení, to je radost, která už nepotřebuje víc, nepotřebuje už nic...
osvícení, to je velká otevřenost ke všemu a všem, velká rozevřenost, dokonalá propustnost vůči všemu...vše prochází, vše přichází, vše je tu...
je to hřejivé, je to harmonické, jemné, energické, silné...a je jasné, že je to ono...
tyto záblesky máme jistě mnohdy každý z nás...
osvícený už neodporuje, tobě, mně, sobě, ničemu...jde vstříc, souhlasí, došel na konec cesty odporu a uvolnil se...posadil se hezky pod strom a teď se na tebe směje...
a ten úsměv osvíceného, to je to, co nás přesvědčuje...co nás přitahuje...a ukazuje, že je to možné, dostupné všem...
osvícený si nemyslí, že je něčím víc či někým víc...je jako malé dítě, které si hraje vedle jiných malých dětí na pískovišti...hrajeme si jednoduše spolu, jsme jedna velká dětská parta capartů!...není já, jsme my, jsme spolu, dohromady...a to je ono, to je to, co jsem ve skutečnosti vždycky chtěli! co chtít víc? nadřazovat se? to není ani zdaleka tak uspokojující, je v tom nejistota, strach, zárodek konfliktu...až když nebudu, a budeme spolu "my", bude vše OK...
ono je to ve skutečnosti mimořádně jednoduché...jen na to rychle zapomínáme...ale síla toho nás přitahuje k tomu zpět...protože to nás uspokojuje mnohem víc než ego-hrátky sebe-důležité sebe-středné nadřazenosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!