UG a přirozený stav

UG a přirozený stav

k rozhovoru, který je zde a stojí za přečtení:

http://www.inner-quest.org/UG_Natural_State.htm

každý je v přirozeném stavu, ale když chce něco jiného, např. osvobození, osvícení, tak tehdy to ztrácí

přirozený stav je stavem nevědění

pohyb/hnutí myšlení zabraňuje projevit se vědomí jeho vlastním způsobem

když myslíme, je to stav ani vědomí, ani nevědomí

myšlení nemůže pochopit samo sebe

vědomí je spjato s myšlením, takže stav bez myšlení nemůže být součástí vědomé zkušenosti

pozn. osobně si myslím, že není ani takový problém s myšlením, jako spíše s touhou, která produkuje negativní myšlení...případně s pochybností, chtivostí pravdy, která může někdy potrápit člověka

každý si musí pomoci sám

odmítnout všechny myšlenky, které tu byly přede mnou

jeho "kalamita", zážitek myslím útlumu jeho jazykových oblastí mozku a útlumu jejich kontinuálního pokračování (+ se rozpojily - asi i díky tomu - data přicházející z jednotlivých smyslů, zmizel cenzor, tedy jakýsi střed jazykové struktury, jakési "já", a tím začaly smysly pracovat na plné obrátky) - kontinuita myšlení byla ukončena

dominance ego-jazykové levé hemisféry utlumena, ke slovu se dostala pravá hemisféra, která začala dominovat a projevovat se svou vlastní cestou, svým vlastním způsobem, jako intenzivní smyslové vnímání, jako energie, vnější akce, jak o tom mluvil

útlum ego systému, tedy defalt networku, a rozvoj s ním antikorelujícího systému přímé vnější smyslové pozornosti

to, co říká, údajně není produktem jeho myšlení, protože to skončilo, nemá kontinuitu, je startováno jen otázkami od druhých, vždy jen zvnějšku

ale uznává, že si rád čte magazíny, že se zajímá o časopisy o spektroskopii, že užívá myšlení k rezervaci letenek...

je to prý jen vyjádření stavu bytí "nevědění", který se jen prostě děje

není to výsledek logické úvahy, jen aktuální projev (snad projev síly/energie/aktivity/jednání/akce vědomí pravé hemisféry?)


mimořádná inteligence tohoto živého organismu  je schopna vyjádřit sebe a vypořádat se s každým problémem bez vytváření jakéhokoliv problému pro nás

není tu střed, self...totalita, celek myšlenek a pocitů...v tobě je iluze, že zde tato totalita, tento střed je

jestliže jeho organismus i bez myšlenek zdárně odpovídá na stimuly, výzvy, není to snad důkazem toho, že většina našeho myšlení je zbytečná, bez kauzálního vlivu, nesvědčí to pro jistý epifenomenalismus (přesvědčení, že mysl je v organismu jaksi navíc, nic nedělá, nic neovlivňuje, tělo si vystačí samo, mysl jen pozoruje, jen kopíruje akce těla)?

ale zase uznává, že má paměť, která je startována vnějšími výzvami a že používá myšlení pro praktické účely

není zde koordinátor

takto fungují všichni, nejen on, podle něho

není zde nikdo, kdo by něco dělal, je to stav nevědění, jen se to automaticky, mechanicky děje

kdykoliv se snažíš, nejsi ve svém přirozeném stavu - jakoby se snažil vyřadit řídící impulz a jeho kontinuitu danou hlavně jazykem!!!!

když myšlení není kontinuální, smysly začnou fungovat mimořádně

silné: "How can you ask for a thing which you do not know? How can you search for a thing which you do not know? You all seem to know. You have an image of this state."


jak by ses mohl ptát na to, co předem nevíš, jak bys mohl hledat věc, kterou předem neznáš? máš obrázek toho všeho už dopředu daný...

vždy chceš být někým jiným, napodobit život Ježíše, Buddhy...

opakuje: "How can you ask for a thing which you do not know? How can you search for a thing which you do not know? That is my question. So, search has no meaning at all."

tedy hledání dle něj nemá smysl, protože se ptáme na to, co už známe a hledáme to, co už známe

buď sebou, to je to nejsnazší, být ve svém přirozeném stavu - jenomže ty bys radši byl někým jiným...neříká, proč být ve svém přirozeném stavu...

k tomu, abys byl sám sebou, nepotřebuješ vůbec žádný čas, za jaký bys toho měl dosáhnout

bezvýznamné mechanické fungování řeči, jazyka, myšlení:

" If you understand the way this mechanical structure is functioning inside of you, you see the absurdity of the whole business of discussing these matters everlastingly."

od té doby, co nemá kontinuitu myšlení, nemá kontinuitu fyzické bolesti, tato jen přichází v momentálních impulzech:

" Since there is no continuity of thought, as I pointed out, there is no continuity of the pain. It comes in impulses like that "

psychologická bolest není, ale dokonce ani fyzická bolest nemá kontinuitu

ustání chtění = tehdy jsme ve svém přirozeném stavu

zde to říká jasně:

"I want to say this again. You desire. If you do not want anything, there is no thought at all. You understand? Wanting is thinking, it doesn't matter what you want."

když chceš cokoliv, musíš užít nástroj myšlení

tyto myšlenky nejsou tvoje, jen sis je naneštěstí přivlastnil - proto se ptáš na tyto otázky!!!!!

nemůžeme si být vědomi významů svých slov!

máme zkušenost jen ze svými slovy, abstrakcemi, nic jiného nemůžeme mít jako svoji zkušenost

žijeme ve slovech, která nám dali, a nevíme, co znamenají, a máme jen je

chceš uklidnit sebe tím, že jsi zde, ale "já" je jen slovo, není žádné "já" nezávislé na tomto slově

silná pasáž:

"And what is that abstraction? The knowledge you have about it. This has been put there. Your mother told you, or your neighbour or friend told you that this is a table. What the hell is that, you don't know, apart from what you have been told. Every time you look at this, you have to repeat to yourself that it is a table. What are you doing that for? This is my question. This is the continuity I am talking about. "

co je abstrakce? vědění, které máme o věcech...to nám bylo dáno, tvá matka ti to říkala, tvůj bližní, přítel ti řekli, že tohle je stůl...ale co to je, to vůbec nevíš, mimo to co ti bylo řečeno...pokaždé, když se na to podíváš, musíš si zopakovat, řekneš si, že je to stůl...co děláš tímhle?...to je moje otázka, to je kontinuita (myšlení), o které mluvím...

bezeslovné vědomí je smyslová aktivita pracující na plné obrátky, není tam kontinuita myšlení, je to energie, akce, která se odehrává venku

mluví velmi podobně jako kamarád Roman, který říká, že jen mluví tak, jak bublá potůček, podobně on přirovnává svou mluvu k vytí šakala, štěkání psa, hýkání osla - a že máme sestoupit jen na holou úroveň zvukových vibrací jeho řeči, máme odejít z tzv. "vyšší" úrovně významů slov...