CO MOHU ŘÍCI K JÁ?
Nemohu říci, že "já" není. Jen že s ním nemám a neměl jsem zkušenost.
Neměl jsem zkušenost neexistence "já". Nelze mít přece zkušenost neexistence čehokoliv.
Nanejvýše lze mít toto: zkušenost toho, že kde si stereotypně myslíme, že "já" je, k našemu velkému ohromení není.
Tedy lze mít zkušenost toho, že co při prvním pohledu za "já" pokládáme, při bližším pohledu uvidíme jen jako proud, rej, tanec, vír, tok neustále se měnících neosobních stavů...Obvykle za já pokládáme myšlenku, pojem, větu s já, věty o já...Plus nějaký pocit sevření ve středu hrudi a hmatovou aktivaci jistého úšklebku mimických svalů, napětí na čele či na kůži lebky na temeni/týlu...
Jde o koordinaci dvou či tří prvků zároveň: pocity + vjemy + myšlenky (myšlené věty nebo nonverbální ideje).
Fascinující je to, že už nic víc kromě těchto myšlenek, vjemů a pocitů není tam, kde jsme to bezpečně, jistě a samozřejmě předpokládali, očekávali!!!
Kde jsme si naprosto jistě mysleli, že je to naše já jakožto setrvalý základ, podklad, kontinuálně přetrvávající pozadí, trvalá forma/struktura/kostra/rys naší zkušenosti.
Že je tam prázdno - nic - nic víc než momentální myšlenka, pocit, vjem.
NIC VÍC.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!