Já NEVÍM...Možná nakonec já je...někdy jakobych ho trošku vnímal...Ale pak se mi zdá, že je to jen klam...a omezenost mého soustředění...Nedokážu se soustředit dost dlouho, dost přesně, dost pečlivě...I když samozřejmě to dělám v leže, ve tmě, tichu, zavřené oči, intenzivní soustředění, pak zas intenzivní uvolnění, útlum jazyka, myšlení, zpomalení myšlenek apod...abych pátral co nejpřesněji, snažím se zbavit projekcí, zda já je či není, zbavit se předsudků...samozřejmě v tom nejsem ani omylem dokonalým pozorovatelem...
lenost zde je, to ano - ale mně jde o život, láká mě ta možnost, že já fakt není a pak je fakt vše dokonale lhostejné...nemůžu zemřít, nemůžu nic získat ani ztratit, vše je docela jinak, než nám říkali...
no, já myslím, že pokud já vůbec něco je, tak spíše souvisí s vědomím: je to momentální vědomý stav či impuls či vjem či myšlenka či pocit, který bude vystřídán jiným...ten pohyb, který produkuje stále další a další vědomé stavy, je už jen ryze neosobní mechanismus mysli nebo mozku...
s kamarádem jsme došli na to, že onen prostor, který je nejstabilnějším elementem proudu zkušeností či proudu vědomí, je jen zrakový prostor, který je ryze neosobní a mozek nám ho produkuje stále znova ve většině zkušeností (jsme totiž zraková zvířata hlavně)...a že si stabilitu tohoto pouhého vnímaného zrakového prostoru hinduisté pletou s nějakým neosobním svědkem či pozorovatelem, který však ve skutečnosti není...
pokud pohybem je myšlen jen momentální pohyb myšlenky či vjemu, pak bych řekl, že ano, toto je ono momentální prchavé já: jediné já, které skutečně je...a trvá dvě tři vteřiny, než přijde zase jiný pohyb...
myslím, že prostor je jenom zrakový - hmatové a sluchové a chuťové vjemy vlastně umísťujeme do toho zrakového vnímaného prostoru, ba co víc, hmatové vjemy si automaticky vizualizujeme!...
Ticho je myslím zejména ustání či zpomalení myšlenek, či ztráta pocitu jejich relevance + je to zmenšení počtu vnímaných dat a pocitů...tedy souvisí s uklidněním
"Vědomí" je myslím prázdné slovo, které nic neoznačuje...je zde proud vědomí, proud zkušeností...co to však znamená?...stálý tok dat, informací...myslím, že v jednom okamžiku mám vždy jen vjem jednoho smyslu, třeba nejprve zrakový vjem, pak sluchový vjem..někdy to rychle přeskakuje...plus má zraková scéna své ohnisko, střed, a pak svůj okraj, který je rozmazaný...
stále více si myslím, že jde primárně o zrak...kamarád Honza správně říkal, že s námi prostorovost zůstává vždy, i když máme zavřené oči, zůstává jistá temnota, temná plocha, stěna, temná rozloha...barva je vždy spojena s nějakou extenzionalitou, rozlohou, prostorovostí...druhá věc - která je trochu proti tomuto - je ta, že když přemýšlím, možná si tu prostorovost mnohdy vůbec neuvědomuji...
proto New age často přirovnávají vědomí k prostoru: vědomí jako prostor, čirá prostorovost, prostor mysli...a jestliže je prostor JENOM zrakovým vnímaným prostorem, středem všeho je zrak...žádný sluchový a hmatový a chuťový prostor zřejmě neexistuje, jen tyto vjemy přirozeně umísťujeme do fantazijních vizualizací zrakového prostoru, či do reálně viděného zrakového prostoru...ovšem máme zde také primát myšlení, jakési vnitřní řeči, tichého hlasu v hlavě/mysli, to by zas mluvilo o důležitosti sluchu....
zrakový vjem je jasně existující entitou odlišitelnou od jiných, zatímco mysl či vědomí je naprosto nejasné slovo...mysl můžeme chápat jako pouhý proud myšlenek, jako jednu myšlenku, která je vystřídána za chvíli jinou, jako řetěz znaků-symbolů-slov a vět, v tomto smyslu by to smysl ještě dávalo
jasně, chuťové a sluchové vjemy můžeme vnímat i bez očí...ale jde mi o nalezení nejstabilnějšího elementu v proudu zkušeností, a to je zřejmě přítomnost zrakového vnímaného prostoru...který je zaměňován v advaitě s neosobním svědkem či neosobním vnímajícím polem, pozorovatelem...
Rupert Spira a další mluví o neosobním vnímajícím poli-prostoru-plátně vědomí...všechny tyto pojmy: pole, prostor, plátno, podklad, stěna, pozadí jsou vlastně metafory vzaté ze ZRAKOVÉHO PROSTORU, protože to je to nejstabilnější, co v zkušenosti reálně přetrvává
co by pak bylo ono neosobní vnímající? možná neosobní mechanismy mozku?
i černý prostor je vjemem...však celý zrakový prostor je vždy jen vjemem, či spíše stabilně vnímatelným rysem zrakových vjemů
barvy a tvary mají všechny stejný rys/charakter - jsou vedle, mezi, za, nad...to je ta jejich zraková prostorovost...
v BEZHLAVÉ CESTĚ se hovoří o existenci jakéhosi neosobního vnímatele, "místa bez místa"...kromě toho, že to doslovně vzato nic neznamená, to znamená co? možná jde o stabilizační referenční/vztažný bod ve zrakovém prostoru
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!