JE OSVÍCENÍ NAŠÍ SMRTÍ? PO OSVÍCENÍ UŽ NENÍ NIKDO, KDO BY SI HO MOHL UŽÍT?
Osvícení je asi smrtí ega, tedy konec dominance levé hemisféry (jazyk, ego-příběh), ale ego nikdy nebylo žádnou existující entitou, takže jen končí dominance jednoho způsobu poznání-myšlení, vnímání, onoho nekonečného vyprávění o egu-hrdinovi našeho života, které je produktem aktivity levé hemisféry mozku.
Osvícení je smrtí ega, je však třeba dobře chápat, co to EGO vlastně je.
Ego není žádná trvalá věc, entita, jednota/jednotka.
O neexistujícím egu se jen vypráví příběh, ona nejklasičtější narace/vyprávění/mýtus ze všech, tedy příběh "cesta hrdiny": ať už je jím Odysseus nebo já sám, je to pořád ten stejný příběh.
Stejně jako vyprávěním příběhu o Odysseovi či o okřídleném koni Pegasovi žádný Odysseus ani Pegas nevznikne, vyprávěním příběhu o "já" nevznikne žádné já.
Po osvícení tento příběh skončí - nebo ztratí na důležitosti (to je pravděpodobnější). Přestaneme tolik vzpomínat na sebe, na to, co jsme zažili, přestaneme plánovat, co zažít chceme, přemýšlet, jací jsme, kdo nás má či nemá rád, srovnávat se s druhými, chtít nad nimi vyhrát, přestaneme pociťovat vinu, stud, hanbu, výčitky, sebelítost, hrdost, ješitnost, pýchu, aroganci, samolibost, sebelásku, sebe-nenávist apod.
Ale nepřestaneme existovat, protože jsme ani nikdy neexistovali.
V našem organismu přestane být dominantní způsob myšlení produkovaný levou hemisférou a začne být dominantní nejazykový, neosobní, na detail zaměřený, nelineární, nesystematizující způsob vnímání pravé hemisféry, který už se netočí kolem fiktivního ega, jako to dělá levá hemisféra.
V našem organismu už teď jsou aktivní oba způsoby vnímání, i teď je zde aktivní pravá hemisféra, ale obvykle je submisivní, utlačená myšlením, jazykem, slovy a větami, produkovanými levou hemisférou.
Osvícení je tak jen přesmyknutí v mozku, změna dominance výpočetní aktivity mozku z levé na pravou hemisféru.
Proto nemá pravdu ten, kdo se depresivně bojí, že osvícení je hrozná věc, protože při něm zemřeme.
Ten, kdo tvrdí, že osvícení je skutečnou smrtí ega by měl pravdu jedině tehdy, pokud by aktivitou levé hemisféry skutečně ego jako reálná bytost vzniklo. To se však neděje. Ego je proměnlivý komplex snů, domněnek, přesvědčení, zvykových způsobů jednání apod., jak dotvrzuje také Jed McKenna. Ego nikdy nebylo trvalou jednotnou věcí, spíše neosobním komplexem neosobních stavů a procesů. Nikdy nebylo vědomou entitou ani jako komplex: z tohoto ego-komplexu se vždy podle momentální potřeby aktivovala jenom jedna jeho neosobní složka, třeba určitý typ jednání, jisté přesvědčení/víra apod.
Takže není čeho se bát. Po osvícení nezanikneme. Nikdy jsme totiž nebyli. A jestli jsme něčím hlubším, tak to - podle výpovědi osvícených - také nezanikne. Ke strachu či depresivním vizím osvícení tedy není vůbec žádný důvod!!!
Jed McKenna se s UG Krishnamurtim tedy mýlí: osvícení není hrozné, je hrozné pro zbytky jejich ega, které jsou jen neosobními mechanismy, které přirozeně brání sama sebe. Možná neprošli úplným osvícením, a proto je to pořád ještě bolí. Bolí je zbytky ega, kterého se nechtějí vzdát.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!