Pokud vůbec existuje perspektiva první osoby, může jít jen o neosobní formu, kterou sdílejí některé po sobě jdoucí vědomé stavy...
je zde jednota?
pokud je jednotou myšleno ještě něco základnějšího, co mají i ti, kteří mají rozdvojenou (roztrojenou,...) osobnost, neurověda to nedokladuje a hlavně, i kdyby to bylo, nebyl by to subjekt, ale jeho asubjektivní základ, podmínka...
jistě, je zde integrace na dolních i na horních patrech zpracování dat (plus top-down a down-top kauzalita mezi nimi), ale ta nepředpokládá existenci trvalého já...
navíc, osvícení říkali, že fungují bez centra, bez sjednocující jednoty..
Kontinuitu změny vnímáme jen po dobu několika málo vteřin, a to může být funkce neosobní pozornosti + krátkodobé, nanejvýše ještě pracovní, paměti. Žádné neměnící já to nepředpokládá, jen uložení jistých dat v mozku (zřejmě v podobě jistých synapsí) po určitou dobu, a možnost se k nim vracet a nějak s nimi dále pracovat, třeba je syntetizovat, analyzovat, srovnávat...Tuto možnost nemá trvalý subjekt v mozku operující či pracující s ním (jako klavírista s klavírem), ale jen momentální stav proudu vědomí, částečně navazující na předešlé...
Kontinuitu změny vnímáme jen po dobu několika málo vteřin, a to může být funkce neosobní pozornosti + krátkodobé, nanejvýše ještě pracovní, paměti. Žádné neměnící já to nepředpokládá, jen uložení jistých dat v mozku (zřejmě v podobě jistých synapsí) po určitou dobu, a možnost se k nim vracet a nějak s nimi dále pracovat, třeba je syntetizovat, analyzovat, srovnávat...Tuto možnost nemá trvalý subjekt v mozku operující či pracující s ním (jako klavírista s klavírem), ale jen momentální stav proudu vědomí, částečně navazující na předešlé...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!