Nechceme psychické utrpení, protože to je znakem psychické nerovnováhy, a náš organismus nás nutí k homeostáze. Fyzická bolest je zase znakem fyzické nerovnováhy, proto ji nechceme, tím nás opět organismus nutí k homeostáze (psycho-fyzicko-bio-chemické rovnováze).
Ale samo o sobě není naše mentální utrpení prožitkově špatné či negativní či strastiplné. Být psychicky nevyrovnaný je stejně zajímavé a krásné jako být psychicky vyrovnaný. Možná je to ještě krásnější...a určitě zajímavější...
Ještě více se vzpíráme fyzické bolesti, fyzické nemoci, nedejbože fyzické smrtelné nemoci (infarkt, mrtvice, rakovina, AIDS)...Jsme tak biologicky a kulturně nastaveni...Ty fyzické bolesti, které jsem měl, nebyly však zdaleka tak hrozné, jak jsem myslel - nebo jak by se mohly jevit zvnějšku...Když mi taxikář částečně rozmlátil obličej, jistě to vypadalo zvenčí hůř, než jak jsem to prožíval. Vlastně to byla sranda...
Celý život se snažíme o psychofyzickou rovnováhu, celý život se snažíme vykrývat různé problémy a její ohrožení.
Možná bychom mohli trochu polevit v opatrnosti, úsilí a snaze.
Ono se totiž nic nestane...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!