k nirvánologii a další

nirvánologie by měla dva hlavní cíle: a) teoreticky a vědecky přesně uchopit, popsat, vysvětlit osvícení, jeho druhy, kategorie, stupně a zákonitosti b) praktický cíl: pomoci nám i druhým k reálnému osvícení...ukázat, jak pro to změnit podmínky ve výchově, vzdělávání, školkách, školách, ve vzdělávání vědců, zdravotních sester, nebo alespoň u zájemců...samozřejmě naprosto dobrovolné, u dětí jen se souhlasem rodičů a pedagogů, aby jim to prospělo, neublížilo...meditace bez východní religiozity...čistě areligiózní...

mohla by identifikovat konkrétní příčiny, podmínky, chyby na cestě k dosažení nirvány, co platí pro všechny lidi a pak ty, co platí pro určité typy lidí, určité temperamenty, charaktery, z určité tradice, komunity...studovala by individuální kazuistiky a snažila se najít i invarianty

Bolest nemusí bolet, navíc vědomí ma příliš informačně omezenou kapacitu na to, aby v něm byla bolest přítomná kontinuálně delší dobu, třeba i jen minutu. Spíše se opakovaně vrací. Jde o stimul, který svou intenzitou i specifitou, jakou je svirani, bodani, řezání, napinani ma upozornit na míru nebezpečí, nesouladu, disharmonie, změny, se kterou je třeba něco dělat. Jsme biologicky a kulturně nastaveni právě tyto druhy impulsů či stimulu či intenzit, energii, pohybu, vibraci nechtit či je dokonce ihned přirozeně odmitame jako zle, špatné, nenavidene, odporné, hrozné, strašné, strastne, nelibe, nepříjemné. Přitom pocitově nemusí vůbec bolet nebo bolí jen malo nebo jen krátký čas, opakovaně po dobu pouhých několika vteřin. Ve vědomí totiž nic není dlouho, vědomí teka, je to stala změna stavů, proud. Je omyl si myslet, ze nás neco vůbec musí bolet či alespoň bolet dlouho, aby nás to motivovalo k akci. Stačí, když jsme nastaveni jisté stimuly méně či více ihned, spontánně a přirozeně nechtit, a díky svému nechteni je oznacujeme, hodnotíme negativně a navíc i díky teto jejich demonizaci věříme, ze jsou mnohem trvalejší a že pretrvavaji kontinualne, coz je iluze a klam. Osviceny zrejme nahledl, ze chceme to, co nam slast nedela ci dela jen malou slast a nenavidime to, co nam dela malou ci zadnou bolest. Proto uz nic nechce, nevyzaduje, neodmita, neocekava, nepreje si, v nic nedoufa ani se niceho neobava. Jeho vule se definitivne vytratila a vyhasla, zustava v trvalem hlubokem pokoji a miru.

Bolí bolest, a nebo ji jen nechceme, ačkoliv vlastně neboli? Existuje vůbec bolest, nebo je to jen napětí těla, kterému říkám bolest, ačkoli nepříjemné ve skutečnosti není? Co bych dělal, kdybych neměl žádné chtění a touhy a vůli a přání? Bylo by to osvícení, ale co by to prozitkove vlastně bylo?

nová NIRVÁNOLOGIE by mohla přinést návrhy pro novou vědu, nové a kreativnější vědecké poznání:

osvícení vědci budou myslet kreativněji...jejich myšlení není konvenční a nutkavé a odpovídá plněji skutečnosti, protože víc vnímají, až pak myslí

jak by vypadal věda, kde by byli vědci osvícení či alespoň částečně osvícení?

už tu máme příklady:

zčásti osvíceným světovým psychologem je určitě Daniel Goleman, možná i Dr. Dan Siegel

osvícené poznání podstaty emocí, konfliktu, mysli u Jiddu Krišnamurtího

osvícená psychoterapie (teorie i praxe!) Anthony de Mella

osvícené básnictví Rúmího nebo Chalíla Džibrána

osvícená politika dalajlámy a papeže Františka

ale zejména má nirvánalogie (česky je to totiž nirvána, nikoliv nirvana) pomoci od utrpení

to je důležité i v kontextu antinatalismu, ať už platí nebo ne

základní definice nirvány je totiž negativní a zní takto:

NIRVÁNA JE KONEC UTRPENÍ

to je tedy i středobod nirvánalogie..

myšlenky a jazyk nás stahují z přítomnosti do minulosti, budoucnosti, času, srovnávání, hodnocení

když něčemu nedáš nálepku "zlo", "bolest", "utrpení", bolí to méně a jen krátce, bez kontinuity, významu a skutečnosti, kterou tomu dá nálepka-škatulka-pojem slovo "zlé", nebo slovo "špatné", nebo slovo "utrpení"...

tam, kde nejsou myšlenky, nejsou ani problémy

trpíme jen tím, že se nám přemnožily naše negativní myšlenky

zkus zůstat chvíli v přítomném okamžiku, má kvalitu jakési trvalosti, statičnosti, života, je to super...
---------------

11.5. 2016 v Ostravě budu mít přednášku na konferenci, kterou zaměřím k nirvánologii, zde anotace:

Název příspěvku: Nirvána/osvícení jako reinterpretace/nová hermeneutika (rozumění) jáství a smyslu bolesti/utrpení

Stručná anotace příspěvku: Proces osvícení/nirvány známý zejména v buddhistické tradici zásadním způsobem změní náhled dotyčného na pojetí jeho vlastního jáství, dokonce může „osvícený jedinec“ porozumět, že to, co za jáství považoval, bylo jen iluzí, vůbec to neexistuje. Také se změní jeho interpretace psychického utrpení a fyzické bolesti, přestane jim odporovat, odmítat je, bojovat s nimi, nenávidět je, negativně je hodnotit, posuzovat, získá přímý vhled do mechaniky utrpení, které je vždy provázáno i s příjemným, ve smyslu jakési sinusoidy. Vyhasne chtění slasti a nechtění strasti, vyhasne touha, což je jistě stav vědomí, který stojí za prozkoumání.

proč chceš to, co chceš?

proč chceš to, co chceš?

aby ti bylo lépe, aby ti pominulo napětí, aby ti pominulo stažení, roztažení, stlačení, ochabnutí, nelibé uvolnění, nebo naopak napínání různých částí těla, kterým říkáš bolest, utrpení, strast, nelibost, nepohoda, nespokojenost, hněv, smutek, deprese, nuda, pocit prázdnoty, marnosti atd.

aby ti pominuly tyto čistě fyzické, čistě tělesné pocity

a aby tyto stavy tvého těla byly nahrazeny jinými stavy těla, stavy jiného napínání, stahování, roztahování, uvolňování částí těla, které vnímáš jako příjemné hlazení, nabuzení, aktivizaci, vybuzení, uvolnění, lechtání, laskání, pohlazení, mazlení, svírání apod...

aby si získal tyto jiné, opět čistě fyzické, tělesné pocity

nechceš stres, chceš uvolnění - tedy místo jednoho fyzického stavu jiný fyzický stav

myslíš, že tyhle stavy těla ti přinese např. sociální uznání, peníze, kariéra, sex, moc, přátelé, vztahy, rodina atd...

takže tyhle věci jsou jen PROSTŘEDKEM k tomu, aby tvé tělo se dostalo z jednoho stavu napětí/uvolnění, který je nelibý, do jiného stavu napětí/uvolnění, který je libý

jenomže ty se tam můžeš dostat rovnou a právě teď!

přestaň číst a uvolni se

nebo začni skákat na místě do výšky a tancovat

nebo si zajdi na masáž zad, krku, šíje, ramenou...

nebo si rozmasíruj krk sám  či sama...

nebo jdi do vířivky, bazénu...

a budeš mít možná lepší pocity, než kdyby si získal doktorát nebo tě někde nějací chytráci oceňovali...

proč osvícení? problém bolesti, problém utrpení

proč bych měl chtít osvícení, kdybych netrpěl?

proč bych jinak studoval buddhismus a jakékoliv údajné duchovní a údajné mystické a údajné moudré a údajné geniálně filozofické spisy a učitele a mudrce a světce a mystiky?

jde tu o UTRPENÍ, to především

míněno je utrpení těla, žádné jiné utrpení neznám, žádné jiné utrpení jsem nikdy neměl

namítneš, že nejde o utrpení, ale že jde o SVOBODU - ale k čemu je mi svoboda? mě nezajímá svoboda, mě zajímá jenom to, že trpím, a že trpět nechci - a to je celé!

svoboda tebe zajímá jenom proto, že nesvobodou trpíš, a jen proto nesvobodu nechceš, odmítáš, nenávidíš - takže tu, podle mě, jde zase jen o utrpení, které pak produkuje tvoje nechtění, odpor, nenávist vůči nesvobodě a chtění svobody, a to je celé...a nebo jsi poblouzněn ideologií svobody a ani nevíš proč, a to je pak jenom hloupé

namítneš, že nejde o utrpení, ale že jde o pravdu, o poznání podstaty všehomíra - a k čemu ti je pravda, když trpíš? a k čemu ti je pravda, když už definitivně netrpíš?????

namítneš, že jednoduchým řešením problému utrpení či bolesti či strasti či nelibosti je sebevražda - ano, ale jsi biologicky a kulturně nastaven k tomu se zabít? já ne, navíc osvícení slibuje nejen konec utrpení, ale taky štěstí, blaženost, spokojenost, pohod, klid, mír, pokoj...takže si počkám...

sebevražda by navíc zrušila to dobré a krásné, čím život je už teď, a není toho málo, alespoň tedy v některé dny...proto je lepším řešením nirvána...

zdá se, že jádrem bolesti je chtění, touha, vůle, přání lepšího a odmítání, odpor, nechtění, boj, rezistence k stávajícímu

chce to nechtít a spočinout

nechtít a vydechnout si

konečně se uvolnit

totálně přijmout

uvolnit všechny svoje svaly, celé svoje tělo

pomalu, zvolna, klidně, pokojně vydechnout

tak dlouho už jsi to potřeboval!
tak dlouho už jsi to potřebovala!

nirvanologie a věda

nová NIRVANOLOGIE by mohla přinést návrhy pro novou vědu, nové a kreativnější vědecké poznání:

osvícení vědci budou myslet kreativněji...jejich myšlení není konvenční a nutkavé a odpovídá plněji skutečnosti, protože víc vnímají, až pak myslí

jak by vypadal věda, kde by byli vědci osvícení či alespoň částečně osvícení?

už tu máme příklady:

zčásti osvíceným světovým psychologem je určitě Daniel Goleman​, možná i Dr. Dan Siegel​

osvícené poznání podstaty emocí, konfliktu, mysli u Jiddu Krišnamurtího

osvícená psychoterapie (teorie i praxe!) Anthony de Mella

osvícené básnictví Rúmího nebo Chalíla Džibrána

osvícená politika dalajlámy a papeže Františka

ale zejména má nirvánalogie (česky je to totiž nirvána, nikoliv nirvana) pomoci od utrpení

to je důležité i v kontextu antinatalismu, ať už platí nebo ne

základní definice nirvány je totiž negativní a zní takto:

NIRVÁNA JE KONEC UTRPENÍ

to je tedy i středobod nirvánalogie...

podněty pro novou NIRVANOLOGII

podněty pro novou NIRVANOLOGII: a) kvalitativní (neformální či polostrukturovaný rozhovor), kvantitativní (dotazníky) výzkum živých osvícených + studium jejich řeči těla, mimiky, mikrovýrazů, tónu, rytmu hlasu a řeči, jejich nahrávání na videokameru, diktafon (zčásti už jsem dělal)...jednoho mám, žije v Adamově, druhý z Brna to o sobě taky tvrdí... b) kritická analýza textů údajně osvícených, rozbor jejich argumentace, rytmiky, rétoriky, srovnání textů mezi sebou (Ramana Maharši vs. UG Krišnamurtí vs. Jiddu Krišnamurtí vs. Nisargadatta), c) hledání invariantů a rozdílů v textech, analýza obsahu vs. formy výpovědi, vypreparovat z textů metafyziku, epistemologii, co je jen pragmatické, třeba pragmatická lež, která má pomoci či jen rétorický balast... d) vypreparovat z textů jejich reálné zkušenosti, jak k osvícení došlo, vyselektovat nános tradice, kde jen opakovali předchůdce... e) kritika osvícených, amorálnost některých z nich (Osho, japonský militantní nacionalista D. T. Suzuki, což je jiný Suzuki, než ten, kterého mám rád, a který tady dělal zenbuddhismus)...kritika jejich omezenosti, která jim v lecčems zůstala, jejich některých negativních vlastností, které jim někdy zůstaly... f) podmínky a příčiny osvícení, souvislost meditace a osvícení u nich... g) predikce: zda jim osvícení vydrží, nakolik jsou osvícení h) identifikace podmínek a příčin vedoucích k osvícení obecně pro všechny lidi a pro různé typy lidí zvlášť

NIRVANOLOGIE, věda budoucnosti!

NIRVANOLOGIE, věda budoucnosti!

Může neosvícený měřit osvícení u jiných lidí?

Mířím na poněkud zajímavou námitku, že přece stejně, jako ten, kdo neumí krasobruslit, to nemůže hodnotit u jiných, tak neosvícený nemůže hodnotit osvícení.

Námitka je poněkud mylná: odborníci na krasobruslení přeci sami často nikdy nebyli krasobruslaři, ale jsou to prostě experti na hodnocení krasobruslení. Stejně hudební kritici či filmoví/literární a jiní umělečtí kritici nemusí být dobrými umělci, ale musí být experty v kritice umění. Nebo literární teoretici nemusí být dobrými literáty, ale musí být dobrými literárními teoretiky. Podobně expert na osvícení nemusí být osvícený, ale musí být expertem v budoucí vědecké disciplíně, která bude osvícení zkoumat.

Dále:

1) pokud jde o měření aktivity mozku, pak v tom vůbec není problém - měřit osvícení může i ten, kdo je zcela neosvícený, tam je to zcela jedno

2) pokud je odborníkem na jednou snad vzniklý vědecký obor/disciplínu "NIRVANOLOGIE", proč by nemohl stupeň osvícení měřit, i když sám osvícený není? Entomolog nemusí být čmelákem, aby čmeláky mohl dobře zkoumat, ale stačí, když je expertem na čmeláky.

3) když vědec zkoumající osvícení sám není osvícený, může mít nadhled a studovat tak osvícení více vědecky, objektivněji, nestranně

4) osvícených je málo, a těch, co by chtěli zkoumat osvícení vědecky, ještě méně - ale samozřejmě, jejich vlastní výzkum osvícení má kvalitu navíc, a jsou takoví: zejména dalajláma (jistě částečně nebo zcela osvícený), M. Matthieu Ricard (en français)​ a další...nemají ale zase nadhled, což je minus...

5) každý je částečně osvícený, alespoň někdy a do jisté míry, takže každý tak trochu víme, o co jde...být osvícený může být v budoucí nirvanologii v něčem samozřejmě výhodou...

6) to, že je někdo osvíceným, z něj ještě nedělá odborníka na teorii a měření osvícení, stejně jako dobrý romanopisec nemusí být dobrým literárním kritikem či literárním teoretikem - často mu pak právě chybí nadhled, objektivita, nestrannost, nezaujatost, vědecké uchopení a navíc teoretické zázemí...

možná by nebylo od věci založit v České republice opravdu SVĚTOVĚ zcela nový vědecký obor, tedy nirvanologii, vědu zkoumající a měřící fenomén osvícení, jeho stupně, druhy, kategorizující a systematizující ho: já vím, je to poněkud megalomanské...ale byla by to velmi UŽITEČNÁ vědecká disciplína!!! ve světě to není, jen se měří mozky meditujících a dlouhodobě meditujících, tedy alespoň částečně už osvícených... taková první vlaštovka byla přeložena už i do češtiny, je to BUDDHŮV MOZEK a není to špatné: https://www.kosmas.cz/knihy/187651/buddhuv-mozek/

osvíceného asi často nezajímá věda o osvícení...ale může mu z jeho životního období před osvícením zůstat chuť do nějakého projektu, třeba tibetským buddhistům soucit k trpícím - min. zčásti (80%) osvícený dalajláma na základě toho seznal, že věda o užitečnosti a měření meditace je velmi přínosná a proto ji propaguje...

Nisargadatta o utrpení

znovu ocituji a okomentuji tento svůj (příliš doslovný, ale tak to mám rád) překlad z Nisargadatty, protože jeho postřehy jsou dobré:

""Bolest je fyzická, utrpení je mentální/psychické. Bolest je pouze signálem, že tělo je v nebezpečí a vyžaduje si pozornost. Podobně, utrpení nás varuje, že struktura vzpomínek a zvyků, kterou nazýváme osobou, je ohrožena ztrátou nebo změnou. Bolest je nutná pro přežití těla, ale nikdo tě nenutí trpět. Utrpení je plně způsobeno (jenom) lpěním/připoutáním nebo odporem/rezistencí, je to znak naší neochoty pohnout se dál, plynout s životem..."

Možná je utrpení fakt jen odpor, tedy bolestné napětí-stažení těla, které plyne z našeho lpění/připoutání/fixace k něčemu, na něco...Protože to chceme jinak, než jak to je, nechceme pak to, co je, bojujeme s tím: chceme třeba ideál klidu, štěstí, pohody, spokojenosti, nebo chceme být jinde, dělat něco jiného (srovnáváme současný stav se stavem údajně lepším, jiným!), no a pak nechceme současnost, odmítáme ji, nenávidíme ji, zuříme, běsníme...

Strawson o subjektech

Galen Strawson tvrdí to, co i Patočka: každá zkušenost musí mít subjekt, musí to být zkušenost někoho. Myslím, že to to jazykový klam: predikát či sloveso potřebuje subjekt, předmět, substanci, substantivum, objekt, věc, ale tak tomu nemusí být v realitě. Dále ale tvrdí, že v těle je postupně mnoho subjektů, každý trvá po čas jedné nějaké zkušenosti, třeba půl hodiny, což je myslím doba, kterou uvádí. Já si myslím, že subjekty - pokud vůbec musíme o nějakých uvažovat - trvají kratší dobu, tak do délky trvání krátkodobé paměti, takže do deseti vteřin...

ještě k problému "já"

tichý hlas v hlavě: vyslovuji ho, nebo mu spíše naslouchám? dříve jsem myslel, že vždy obojí, někdy více naslouchám, jindy více vyslovuji

nyní se mi zdá, že se je to jen děje, samo, jako když běží titulky v televizi

slovo "já" aktivuje známé, důvěrné pocity v mimice a ve středu hrudi - fyzické pocity, stahy, napětí

"na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh": to jsem já, ten proud řeči, a nic více...momentální vyslovené slovo doprovází jistý fyzický pocit v těle: toto jsem já, a nic víc!

jediný problém je rezistence

nejvíce trpíme asi svým odporem, dále odporem k odporu - vše jsou to stejná napětí v těle dále trpíme napětím plynoucím z nedostatku stimulů: napjaté čekání na stimul, na nějaký impulz, podnět, napětí plynoucí z prázdnoty, vakuua, strojovosti, repetitivnosti, opakování, mechaničnosti, když se nic neděje, je to prázdné, strnulé, pořád dokola - vše jsou to velmi podobná napětí v těle jako ta předešlá napětí z předchozího odstavce nic dalšího, kromě fyzické bolesti, nebolí - a toto jsou také formy fyzické bolesti když tu nejsou ony, nic se neděje, vše je dokonale lhostejné, nebo dokonce dobré chceme X, a tak ho hodnotíme jako dobré, pozitivní, slastné nechceme Y, a tak ho hodnotíme jako zlé, negativní, strastné možná osvícený prohlédl, že X a Y nejsou prožitkově pozitivní ani negativní, jen je zkrátka chceme a nechceme...a že jediný problém je naše touha, pokud ona sama, ono nechtění, je vůbec skutečně prožitkově strastné

i deprese může mít pozitivní rys pro odstranění utrpení: zbavuje nás připoutanosti ke všemu... ale je v ní nechtění, odpor, hněv, zlostnost, napětí, nenávistnost - a proto bolí...

vadí nám STRES, vadí nám problémy... proč nám vadí problémy? protože je to stres proč nám vadí stres? protože nějak fyzicky bolí: napětí, tlaky, stahy, roztažení, prudké nepříjemné rytmy, pohyby v těle... vše je to JENOM O TĚLE: bolesti a tlaky na těle, v těle, různých částí, míst těla...kosterní svaly, žaludek, pocení, bušení srdce, svírání žaludku, nepříjemné pocity v obličeji, na šíji, na hlavě, atd.! celé údajně psychické, duchovní, niterné, mentální, vnitřní bolesti, problémy jsou jen FYZICKÉ, fyziologické, ryze tělesné věci!!! kdyby tohoto nebylo, nic by nebyl problém toto však bude vždy: je třeba to tedy nově vnímat je to opravdu asi celé o psychotechnice, autosugesci, autohypnóze, což je dobře: změnit pohled na fyzickou bolest, a i ta psychická bolest je vlastně jen bolestí těla, bolestí čistě fyzickou...a tím se nám uleví víc netřeba: když se necítím nepříjemně, vše je dobré! abych se necítil nepříjemně, musím změnit pohled na bolest klíčem je změna poznání, která však nesmí být jen slovní, ale prožitková, musí jít o stabilní náhled, rozpoutaný asi někdy prudkým vhledem, jindy postupným poznáváním a zkušeností...

víc netřeba: když se necítím nepříjemně, vše je dobré! uspokojit základní potřeby a necítit se nepříjemně...a vše je v pohodě být v bazálu, jak říkal UG...čistý bazál!!!!! žádný problém, žádný stres

já nemyslím, tedy já nejsem

vůbec netuším, jak píšu právě teď to, co píšu a jak myslím to, co myslím...a každé slovo, které právě mám, v mém vědomí nenavazuje na žádné předchozí...v mém vědomí je jen ono a nic víc...dává to smysl a řád, když to přehlédnu, nebo spíše jen pocit řádu, protože ani když to přehlédnu, nemám v hlavě víc, než jen tento pocit či zdání řádu či holé přesvědčení/víru v něj, nikoliv onu údajně komplexní strukturu/řád mé výpovědi, či výpovědi kohokoliv jiného...nejsem zde, abych své výpovědi (a slova samotná) skládal a třídil, ony se skládají a třídí nějak (asi v mozku?) samy...

k já

k já...

Pokud vůbec existuje perspektiva první osoby, může jít jen o neosobní formu, kterou sdílejí některé po sobě jdoucí vědomé stavy...

je zde jednota?

pokud je jednotou myšleno ještě něco základnějšího, co mají i ti, kteří mají rozdvojenou (roztrojenou,...) osobnost, neurověda to nedokladuje a hlavně, i kdyby to bylo, nebyl by to subjekt, ale jeho asubjektivní základ, podmínka...

jistě, je zde integrace na dolních i na horních patrech zpracování dat (plus top-down a down-top kauzalita mezi nimi), ale ta nepředpokládá existenci trvalého já...

navíc, osvícení  říkali, že fungují bez centra, bez sjednocující jednoty..

Kontinuitu změny vnímáme jen po dobu několika málo vteřin, a to může být funkce neosobní pozornosti + krátkodobé, nanejvýše ještě pracovní, paměti. Žádné neměnící já to nepředpokládá, jen uložení jistých dat v mozku (zřejmě v podobě jistých synapsí) po určitou dobu, a možnost se k nim vracet a nějak s nimi dále pracovat, třeba je syntetizovat, analyzovat, srovnávat...Tuto možnost nemá trvalý subjekt v mozku operující či pracující s ním (jako klavírista s klavírem), ale jen momentální stav proudu vědomí, částečně navazující na předešlé...

empatie

empatie...

chce to rozvést...

když se do trpícího snažím skutečně vžít, nezpůsobuje mi to dle výzkumů utrpení, ale spíše radost: soucit je radostný

jak je to možné?

snad naše schopnost zakusit prožívání druhého je velmi omezená, zejména jeho bolest moc prožívat nedokážeme, a tak jen to, že ho trochu vnímáme, nám způsobuje pozitivní stavy, protože se vypne naše ego (default network) a zapne se s ním antikorelující síť vnější smyslové pozornosti...a tím se nám uleví od nás samotných...

Zdá se, že jsou tři úrovně empatie: žádná, tehdy s druhým netrpím...Větší, tehdy s ním trpím. A největší, tehdy - kupodivu - zase netrpím. Protože cítím jakési bratrství či pouto s ním, chci mu pomoci, cítím lásku, ale ne smutek, ne utrpení. Ale můžu tehdy cítit taky smutek, že trpí, ale silnější je příjemný pocit ze spojení s ním.

Možná je při silné empatii s trpícím překryt můj smutek z toho, že trpí, právě pocitem spojení, sounáležitosti, bratrství/sesterství.

Vcítit se do bolesti druhého je pro nás myslím dost obtížné, spíše máme sami jinou svou bolest, když ho vidíme trpět. Ostatně se nedokážeme myslím vcítit ani do jeho pozitivních emocí, jen máme svoje vlastní pozitivní emoce, když ho vidíme, jak je nám třeba vděčný, když mu v trápení pomáháme...

Slovnímu spojení "vcítit se do druhého" myslím nic moc neodpovídá...Spíše můžeme být podobně naladěni pod vlivem podobné situace, nálady, nebo se mechanicky naladíme, když vnímáme emoce z mimiky druhého: tam bych jisté zrcadlení emocí druhého uznával, ale s množstvím našich subjektivních vlastních překroucení (cítíme to nakonec jinak, po svém)...

Co znamená, že mám k někomu vztah? Že na něho tělesně silně reaguji (nadšení, slast, strach, strach, napětí,...) a mám tendenci mu něco dělat (pomáhat, hladit, škodit, vyhýbat se,...)...

Proč pomáháme trpícím? Máme je rádi. Proč? Vnímáme je jako sebe, jako své druhy. A to nám dělá dobře, také nám dělá dobře jejich vděk a jejich uznání naší síly/moci jim pomáhat. Máme dobré pocity, i proto pomáháme dál. Ale také proto - jak jsem psal - že je vnímáme jako své druhy, což nám pak zase dělá dobře...

bolest a osvícení

jestli má v našem světě vůbec něco záporné znaménko, tak je to fyzická bolest, která je základem také psychických bolestí: i můj strach je vlastně jen fyzickou bolestí žaludku, fyzickou bolestí způsobenou např. také napětím mých svalů atd...

touha netrpět může velmi bolet, touha netrpět jakožto myšlenka-věta v hlavě může produkovat výrazné napětí v těle, které je strastné...

nejde o princip, ze kterého to vychází, ale jen a pouze o ty tělesné projevy: to je to, co nás bolí, ne princip...Princip lpění a odporu způsobuje kontinuální tělesnou bolest, která by tu bez něj byla jen chvíli, navíc viděna z nadhledu osvícení, byla by slabší...

osvícený dál kognitivně vyhodnocuje utrpení jako negativní a může ho tak i slabě prožívat, ale tím, že se ho nebojí, nemá k němu odpor, nenávist, nechce se ho zbavit, tak trpí mnohem méně - a to je celé, o co jde...osvícený se jednoduše už vůbec nebojí bolesti a vůbec s ní nebojuje...když bolest přijde, tak ji MILUJE, totálně přijímá...a díky tomu trpí o dost méně!!!

měřit osvícení procenty nebo spíše body?

100% osvícení může být určitou základní limitou, např. po jejímž překročení se přepne dominance z levé na pravou hemisféru...nebo oněch 100% může být limitou toho, že už jde skutečně o trvalý, nevratný stav...jistě je pak možné osvícení dále prohlubovat, proto je snad vhodnější značit ho body na stupnici, která má otevřený rozvoj, např. od 0 totálně neosvíceného, dál, přes 100 bodů, 1000 bodů atd...někteří dávají nejvýše ty, kteří zřejmě dosáhli jisté dokonalosti, třeba Ramanu Maharšiho: jejich dokonalost pro nás může být onou limitou 100%, mohou sloužit jako ideální vzor/šablona, i když oni sami se po svém osvícení třeba ještě dále zlepšovali...také lze uvažovat o BIOLOGICKÝCH OMEZENÍCH lidského mozku: jistě nelze jít v rozvoji vědomí do nekonečna, ani z Ramany Maharšiho se nestal Bůh a ani omylem nebyl vševědoucí (pokud je tedy vědomí nutně svázáno s omezenostmi individuálního lidského mozku, jak si myslím já: avšak je zde i hypotéza, že je třeba vědomí kvantově nějak propleteno s univerzálním kosmickým vědomím...konečně jistě osvícený Nisargadatta se považoval dokonce za příčinu a zdroj Boha, což mohl být však jen jeho blud, i osvícení mohou trpět bludy)...

osvícení není o poznání, 100% osvícení není 100% poznání, tedy Božská vševědoucnost, ale jen 100% nezávislost na jazyku/myšlení, která je trvalá, nevratná. Božsky vševědoucí zde patrně nikdy na Zemi nebyl.

k osvícení

transkraniální magnetickou stimulací (TMS) už z vás nyní na půl hodiny udělají psychopata, možná jednou osvíceného na den či na celý život...případně chemicky zřejmě půjde časem osvícení také vyrobit...malou nápodobou mohou být dnešní psychowalkmany...

analýza řečových výpovědí mystiků, kvantitativní i kvalitativní...analýza struktury jejich systémů, sítí přesvědčení, asociací, vět, nejlépe počítačová analýza, bude jednou nápomocna k měření stupně osvícení toho kterého z nich...

jednoduše trpět nechceme...Osvícení je možná jen vyhasnutí naší touhy netrpět. A osvícený díky tomu trpí už jen z nadhledu, jinak...

to, že něco chceme, nám způsobuje utrpení...konec chtění je koncem utrpení a spočinutím v přítomnosti

Zbavení se touhy je nezbytným prostředkem k osvobození, bez něj jsme zapleteni v námi nezvolených touhách. A dále, i potom, co si touhy svobodně mohu volit, nesmím žádné z nich propadnout, musím si zachovat nadhled, nebo mi bude způsobovat utrpení i ta nová touha, které jsem propadl, ačkoliv byla mnou nejprve svobodně zvolena.

neurověda osvícení budoucnosti

myslím, že zásadní otázky pro neurovědu zkoumající osvícení budou v budoucnosti tyto: 1) jak souvisí default network (síť mozku produkující ego, plánování a vzpomínání obsahující ego) s jazykovými oblastmi levé hemisféry - obojí aktivní u hodně neosvícených? díky provázanosti těchto dvou sítí neosvícení v jazyce stále řeší své ego a vytvářejí pro něho nepravdivý jazykový příběh, osobní příběh, osobní historii, naraci/vyprávění/mýtus "cesty hrdiny, poutě hrdiny" 2) jak souvisí s default network antikorelující (čím více zapnuté jedno, tím více utlumené druhé) síť externí přímé smyslové pozornosti s vědomím pravé hemisféry (jde o nejazykové vědomí, asi dosti odlišné od našeho ve vědomí dominujícího jazykového vědomí produkovaného levou hemisférou) - obojí dosti aktivní u hodně osvícených díky provázanosti těchto dvou sítí vnímají osvícení svět méně jazykově, méně si ho upravují do systémů (které si obvykle vymýšlíme, z toho důvodu, aby do nich realita dobře seděla, si ji zkreslujeme), neřeší své ego, vnímají více vnějšek skrze jazykovými filtry nezatížené smyslové receptory/orgány 3) jak se odehrává osvícení? jak dojde k přeskoku z dominantních a zřejmě provázaných dvou sítí, na které se ptá první otázka, na dominanci dvou provázaných sítí, na které se ptá druhá otázka?

jak měřit stupeň osvícení?

jak měřit stupeň osvícení?

půjde o míru útlumu default network (neurální síť, funkční systém skládající se ze subsystémů) mozku a jazykových oblastí mozku, zejména různých jazykových oblastí levé hemisféry, a stupeň aktivace s default network antikorelující sítě přímé vnější smyslové pozornosti, zčásti už měřitelné nyní, později více

půjde o měření přesunu dominance z levé do pravé hemisféry

dále zde budou kritéria analyzující obsah výpovědi osvícených, jejich mimiku, řeč těla, mikrovýrazy obličeje odhalující jejich emoce, tyto mikrovýrazy nejdou skrýt (dalajlámu takto pozoroval, ale asi jen ne-laboratorně, zakladatel této metody Paul Ekman)...

osvícení je však dokonalost jistého typu, není to dokonalost univerzální, jedinci pak nejsou božští, ale zřejmě jsou zčásti či zcela osvobozeni od diktatury jazyka a myšlení

osvícení jsou dokonalí také v tom, že žijí v přítomnosti a dokonale ji svými smysly vnímají a plně ji prožívají...tím, že nejsou v zajetí myšlení, mohou mít neobvyklý až téměř dokonalý vhled do podstaty fungování myšlení a jazyka, jejich mechanismu, algoritmu, formy, struktury...

ale to neznamená, že prokoukli jazyk či myšlení zcela, že snad mají znalost lingvistů či filozofů jazyka o jazyku, mají jen určitý typ znalosti o jazyku, vhled do základního mechanismu, přirozenosti, podstaty fungování jazyka...mnoho dalšího toho o jazyku vůbec vědět nemusejí...

osvícený myslí asi mnohem méně, ale když si čte noviny, mluví s někým či potřebuje něco zařídit, tak myslí...ale redukuje se mu počet myšlenek - třeba podle Tolleho - např. o 80% nebo o 90%...

a také nemá kontinuální myšlení, spíše jen spontánní nápady, impulzy, reakce...

Podle Tolleho to nefunguje tak, že by osvícený nebyl schopen myslet, spíše je - na rozdíl od nás - schopen nemyslet...Pak může myslet kreativněji, zapojuje totiž u neosvícených jazykem potlačené nejazykové vědomí pravé mozkové hemisféry, které je objektivnější, nestrannější, holističtější, tedy vnímá celostně, zároveň zaměřené na pravdivé vnímání detailů, vnímání prostoru, prostorových vztahů, prostorové orientace...Není zde dominantní aktivita levé hemisféry, která si více vymýšlí (konfabulace), systematizuje, vnímá více lineárně a systematicky a sériově, takže záměrně přehlíží pravdivé detaily, které odporují jí vymyšlenému danému systému...Ale umí používat lépe i jazyk, protože u něj neprobíhá myšlení v jazyce v stereotypních konvenčních naučených řetězcích slov a vět, ale tím, že má vhled do podstaty a fungování jazyka a vidí rozsáhlé fráze, algoritmy a stereotypní opakující se struktury, může myslet originálněji, tedy podle Tolleho...UG si myslí, že se jen po osvícení naučíme novou sadu jazykových frází a slov, která je ale přece jenom realitě přiměřenější...I když jazykové poznání je podle UG vždy mylné, vždy založené na stereotypním opakování tradice, tradičních frází...Ale Tolle si myslí, že přesto vědec, který umí přestat myslet, může pak - z výše uvedených důvodů - myslet lépe, tvořivěji, nově, pravdivěji...Osvícený není svazovaný obvyklým řetězením slov a vět, takže může vymýšlet nová a realitě přiměřenější spojení slov a vět...Také tím, že realitu více vnímá beze slov a méně se zaměřuje na své ego (útlum jeho default network), může ji vidět čistěji, jasněji - a volit pak i přiměřenější slova k jejímu popisu...


není to tak, že by osvícený nemohl myslet: myslím, že neosvíceného napadne při řešení nějakého problému třeba 8 konvenčních myšlenek a osvíceného - když chce - 15 nekonvenčních myšlenek.....a tyto myšlenky budou navíc přiměřenější realitě, protože ji osvícený vnímá bez filtru konvenčních vět, slov a frází...a navíc tyto myšlenky nebudou deformované chtivostí, nenávistí a předsudky plynoucími z chtivosti a nenávisti jako u nás...osvícený myslí víc volně, nezávisle na ustálených myšlenkových vzorcích...a na základě dokonalé nejazykové pozornosti/vnímání reality...nejdále to zde v poznání reality i jejím následném konzistetním popisu dotáhl asi Jiddu Krishnamurti

Osvícený používá jazyk, ale ne neustále jako my. Není na něm závislý, může ho vypnout a přizvat ke slovu vědomí nejazykové pravé hemisféry, u nás obvykle potlačené právě jazykovou levou hemisférou. Navíc má vypnuté ego (default network), a více zapnutý systém přímé vnější smyslové pozornosti, který s default networkem (egem) antikoreluje: čím víc je zapnuté jedno, tím méně je zapnuté druhé...Používá však i jazykové oblasti, ale ne konvenčně, mechanicky, repetitivně/opakujícím se mechanickým způsobem jako my. Nám běhají v mysli slova a věty v naučených opakujících se sekvencích a pasážích, celých "odstavcích a kapitolách", pořád dokola (např. já jsem tak hrozný, svět za nic nestojí, to je taková nuda, já jsem tak hrozný, jsem hrozný proto, že jsem v dětství bil svou malou sestřičku,...)...Jazyk je dobrý sluha, ale špatný pán: díky jazyku člověk prosperuje nad zvířaty, ale také jako jediný mezi nimi zbytečně trpí...Navíc, my máme mysl unavenou neustálým "žvaněním mysli", osvícený ji má prázdnou, čistou, jasnou: má plno energie k novým nápadům, které pak vyjádří kreativně i v jazyce...

Bez debat však k poznání potřebujeme používat i jazyk: ale nově, ne mechanicky, a předtím musíme poznávat realitu nejazykově, nikoliv jen skrze konvenční jazykový filtr...A takto postupují právě osvícení, ale i velmi dobří - geniální - vědci...

proč kvantifikovat stupeň osvícenosti?

proč kvantifikovat stupeň osvícenosti?

jde o mimořádný stav, který stojí za vědeckou kvantifikaci a kvalifikaci, kategorizaci tak jak tak, už pro svou mimořádnost...dále to může pomoci lidem zorientovat se podle stupně osvícení, komu víc věřit a komu méně: osvícenějšímu s větším procentem osvícení více...dále to může pomoci lidem k vyhledávání podmínek a příčin vedoucích či napomáhajících k osvícení

může být osvícený sobecký?

vnímání může být po osvícení svobodnější a snad pravdivější, protože nepodléhá diktátu jazyka, slov, myšlení...osvícení úzce souvisí s útlumem jazykových oblastí mozku

osvícený asi opravdu nemůže být sobec...ale mohou mu zůstat nějaké negativní stránky, které nejsou úzce navázané na ego...i když nevylučuji ani možnost, že osvícený může být dokonce i sobecký, osvícení nemusí být nutně ztrátou sobectví, ale třeba jen útlumem jazykových oblastí mozku...to by však mělo ego alespoň částečně utlumit vždy, protože jazyk se točí kolem ega, alespoň při našem "vnitřní žvanění"...

útlum jazykových oblastí každopádně je útlumem ega, i když nemusí být úplným útlumem ega: např. egoistické sklony nenavázané na vnitřní řeč mohou dále pokračovat...

osvícení a pravda

je třeba zdůraznit, že osvícený člověk může mít mnohem nepravdivější poznání světa než třeba neosvícený vědec nebo filozof...jen vnímá a myslí svobodněji, pouze někdy docela kreativně, a netrpí - zatímco každý neosvícený vědec a filozof trpí stejně jako ostatní lidé, byť poznává svět třeba dost pravdivě...

osvícení tedy neznamená pravdivé poznání světa, i když to znamená pravdivější pohled na zákonitosti lidské mysli, lidské psychiky, řetězení lidského myšlení...

poslední slova UG

poslední slova UG, diktováno v půlce února 2007, zemřel 22. 3. 2007

zde:

http://ugkrishnamurti.net/ugkrishnamurti-net/SWAN_SONG.htm

vše co bylo v rozporu se mnou, řekl někdo v nějakém poli lidského myšlení

myslí si, že po opuštění myšlení bude tělo fungovat lépe, lépe se bude chránit!!!!

všechno myšlení od jiných mě klamalo, a co jsi chtěl získat, nemůžeš získat, protože zde není NIC k získání, není zde co získat...

jsi přesvědčením nebo sítí přesvědčení, když je opustíš, musíš je nahradit jinými, ty však přitom zemřeš, protože ty = komplex přesvědčení...je to klinická, skutečná smrt

není zde potřeba/nutnost/nouze získat cokoliv od kohokoli!

od nikoho nemůžeš nic dostat, získat, obdržet

všechno ztratíš, všechny náboženské řeči apod.

od nikoho nedostaneš to, co chceš

měl jsem štěstí...neměl jsem odvahu skončit, chodil jsem dokola....jen jsem byl shozen jako zvíře z vrcholku stromu...

strach tvé tělo činí ztuhlým, napjatým, strnulým, upjatým, a pak si rozhodně "zlámeš hnáty"...mé tělo není nikdy ztuhlé

poptávka po trvalosti, stálosti: vztahů, štěstí, blaženosti je PŘÍČINOU lidského utrpení...nic stálého není

jsem v dokonalé harmonii se světem, právě tak, jak to je

není zde potřeba změnit svět ani sebe vůbec, vůbec žádná...

co se mi stalo, je čistě fyzické, vůbec to nesouvisí s duchovnem

jakmile se toto tělo, tento organismus, osvobodilo od slov duchovních učitelů, světských myslitelů, vědců, doktorů atd., funguje velmi účinně, velmi účinným způsobem!!!

toto je zajímavé, a taky je zajímavé, proč to nyní říká:

"At the time I was born, when my mother introduced herself to me as “I am your mommy” and hugged me and kissed me, I apparently kicked her; and she died in seven days after I was born."

takže asi kopl svou matku, a zdůrazňuje, že ho líbala a objímala, a matka - na těhotenskou horečku - zemřela sedm dnů po jeho narození...

po osvícení už nemá žádné sperma (!)...a říká, že indická světice, kterou cení,  Anandamayi, po osvícení v 21 letech přestala menstruovat (!)...

vrozená inteligence těla je úžasná, je vším, co potřebuješ k přežití každé nebezpečné situace tvého života

jestliže má tělo to štěstí, že se dostane do svého přirozeného stavu/způsobu fungování, nic se neděje skrze tvé úsilí, chtění, vůli, pouze se to děje, ale ne tím, co ty děláš nebo neděláš...

neděje se to v oblasti příčiny a účinku, nejlépe tomu odpovídá slovo "akauzální", ale jen přibližně (je to nejvhodnější slovo pro to), protože dění/událost nikdy nemůže být mimo oblast příčiny a účinku...
(to "jen přibližně" jsem si dodal, originál je:

"It is not even a happening within the field of cause and effect. ‘Acausal’ is the most appropriate word for it, because a happening can never be outside the field of cause and effect.")

tělo po osvícení bude fungovat zcela jedinečně, nikdy předtím podobné zde na planetě neexistovalo

negativní pocit

negativní pocit vzbudí řetěz negativních myšlenek, které produkují další negativní pocity...bez tohoto řetězce myšlenek - kdyby se jim nevěřilo, kdyby byly řádně zpochybněny či rázně odmítnuty jako irelevantní - by zde byl jen chvilkový záblesk negativního impulzu a nic víc...

nic není důležité, jen to, zda trpíš, anebo jsi v pohodě...

já, střed hrudi

proč já spojujeme s pocitem ve středu hrudi? protože jsme naučeni tam na sebe ukazovat, když se představujeme...

osvícení v procentech!

osvícení v procentech!

jsem si stále více jistý, že osvícení je jistý mimořádný stav, který a) má různé druhy, typy b) různou délku trvání - od záblesků, přes vhledy, hlubší vhledy, přechodné osvícení, téměř trvalé až po trvalé, nevratné osvícení c) různé stupně, hloubku, výšku - nejlépe to hodnotit skrze procenta nebo třeba škálu bodů od 0 do 1000 d) jak řekl dobře kamarád Honza, i osvícený člověk může být amorální, např. Osho - osvícení nemění celou osobnost, mnoho negativního může zůstat, obzvláště byl-li člověk předtím zlý: morální čistota není (bohužel či bohudík) nezbytnou podmínkou osvícení...osvícenému mohou zůstat i jeho omezené předsudky, jen je snad už nebere tolik vážně...Osvícený je stále chybujícím a omezeným člověkem...Ale jistě hlubší osvícení může očistit člověka více od chtivosti a nenávisti než osvícení méně hluboké...

řečeno ostřeji: stupeň osvícení lze hodnotit procenty...Má procenta zde jsou však nepřesná proto, že dotyčné osoby příliš dobře neznám, NIKOLIV proto, že by stupeň/míra/kvantita osvícení nešla procenty měřit!

Jednou věda bude myslím osvícení kvantifikovat...A bude to ve stále větší míře důležité, protože jde o stupeň rozvoje individuálního mozku, který je mimořádně důležitý a fascinující...!

těším se na přesně sestavené dotazníky v kvantitativním výzkumu, přesně mířené výzkumné otázky rozhovorů v kvalitativním výzkumu hodnotícím, nakolik je dotyčný člověk osvícený...a jaký druh/typ osvícení má!..a zda jde o něco pravděpodobně přechodného či ne...a zda by si měl dávat na něco pozor, aby tento stav nepominul: např. na příliš mnoho přemýšlení, na uctívání od druhých, které by v něm mohlo vzbudit samolibost, obdiv uctívačů či ctitelek vzbuzující sexuální touhu, přítomnost peněz vzbuzující touhu po penězích, chamtivost, lakotu apod....

životní vakuum

co by měl člověk dělat, kromě naplnění základních potřeb? Jak zaplnit vakuum života? Co bych měl chtít? Zřejmě nechtít nic, radí mystikové...Postupné vyhasínání touhy, o tom mluví UG...

problém kontinuity

Kontinuita myslím může být udržována i mozkem bez já...Nejvíc kontinuity a integrity dává mozku jazyk a myšlení, když se utlumí, ztratí se dost jednoty, integrity, kontinuity - proto se UG cítil jakoby bez já, středu, interpretace, cenzora, centra...

UG

dále UG

Myslím, že musí zachovat to, že pro některá slova platí nesmyslnost slov víc než pro jiná. Nemůže úplně popřít pravdivost slov, jinak by se vyvrátil. Může ale z mystické pozice metaforicky říci, že celý jazyk je nedokonalý...Musí ale říci, že některá slova jsou pravdivější (ne však přímo pravdivá) než jiná...

Pokud je schopen vhledu bez myšlení, možná dokáže vidět některé zákonitosti myšlení lépe než my, kteří jsme v myšlení vlastně stále...Tvrdí totiž, že myšlení nedokáže poznat samo sebe: proto, abychom ho prohlédli, musíme udělat úkrok stranou, vystoupit z něj...Tehdy přijde vhled, jiné - mimoslovní - vědomí a jeho energie, která se dle něj vyjadřuje spontánně, třeba i ve slovech a větách...Myslí si, že jeho výpovědi jsou pravdivější právě proto, že jsou spontánním vyjádřením tohoto mimoslovního vědomí a jeho energie...Zatímco mi podle něj většinou jen opakujeme naučené fráze...Jazyk nám dle něj neumožňuje více, max. se můžeme naučit novou sadu frází a slov, ale je-li přerušena kontinuita myšlení, onen mechanický řetězec slov a myšlenek, mechanická struktura-komplex myšlení, může zřejmě dojít k mimoslovnímu vhledu z pozice "mimo myšlení"...

I pro UG-ho slova platí, že jsou nesmyslná, ale jsou nesmyslná méně než naše slova...Když říká, že "štěká", znamená to asi více věcí: 1) mluví spontánně, nikoliv z kontinuity logického myšlení 2) hlubší než význam jeho slov je to, že jde o zvukové vibrace, zvukové stimuly, impulzy, vjemy 3) chce, abychom nebrali jeho slova tak vážně, abychom se nezapletli zase v nich, tímto tedy jejich význam shazuje...Říká zajímavě, že mu nerozumíme DOKONCE I TEHDY, když mu rozumíme: "rozumění" je totiž pořád myšlením, pořád je ve sféře/rámci/základně slov a významů...

Máme s ním sestoupit na úroveň štěkání proto, že to je úroveň čistého vnímání, smyslového vnímání a prožívání bez vědění, poznání, slov, vět, myšlení, abstraktních pojmů, významů...

UG jenom štěká, ale podle něho my jsme na tom ještě hůře...my navíc svým štěkotem trpíme, ztrácíme svým myšlením náš přirozený stav, který je jím překrytý, zahalený, sami se svým myšlením, které produkuje nekonečné chtění a touhu, neustále z našeho přirozeného stavu vyhazujeme...

ještě UG o myšlení

myslím, že UG si myslí, že jediným skutečným poznáním jsou smyslové vjemy, stimuly, impulzy, což je poznání mimoslovní, nejazykové, vlastně to ani není vědění, znalost, poznání, spíše jen registrování, zaznamenávání, skenování, které je ale obsahově velmi bohaté: jsme bombardováni neustále obrovským množstvím smyslových stimulů, naše smyslové receptory/orgány jedou - když je vyřazeno myšlení - na plné obrátky, na vrcholovou (peak) kapacitu...vše ostatní, všechno vědění, poznání, myšlení, celá kultura, jsou jen prázdná slova, abstraktní pojmy, získané memorováním, učením z kultury, planým opakováním a vyvoláváním z paměti toho naučeného...že jen opakujeme řetězce slov, jejichž významem jsou jen další řetězce slov, a celá tato mechanická struktura slov a vět je podle něj prázdná, bez významu...zdá se nám, že je navázaná na smyslové stimuly, ale ty jen filtruje, překrývá, omezuje, projektuje do nich nesmysly, to, co není skutečné, jen iluze, projektuje do nich neexistující entity, jako je duše/já/self/nekonečné štěstí/čas/smrt/život/stůl/židle/narození/začátek/konec/vědomí/štěstí/psychologická bolest (jeho příklady)...nejsou to naše myšlenky, naše zkušenosti, naše pocity, ale je to jen opakování slov a myšlenek a pocitů někoho jiného, kterým nerozumíme, jen opakujeme, mechanicky opakujeme...hodně to připomíná teorii memů Blackmoreové a Dennetta a Dawkinse...myšlenkám jde jen o jejich přežití, o kontinuitu myšlenkového pohybu/hnutí/pnutí...

podle UG

podle UG:

to, co hledáme, to, na co se ptáme, to už vlastně do značné míry známe, takže jsme uvězněni ve známém

a jestliže už to dopředu v základních obrysech známe, ale stejně nám to produkuje otázky, tedy další chtění, další nepokoj, další hledání, pochybnost, znamená to, že to není řešení, není to pokoj, klid, ale spíš sám zdroj všech našich problémů...

jestliže se totiž ptám na to, co v hlavních obrysech znám, je to známkou toho, že daná znalost mi nepřináší řešení, že tedy sama základní zdrojová půda, podklad, základní rámec veškerého mého poznání, vědění, znalosti, zkušenosti, myšlení jsou k ničemu, jsou zdrojem konfliktů

bolest hlavy

podívám se na svou bolest hlavy bez předsudků, jen trochu pozorněji: a opravdu, není to negativní stav! není v tom kontinuita, jen občasné impulzy, které ihned zapomínám, UG má pravdu, ano​, v tomto ano...

UG a přirozený stav

UG a přirozený stav

k rozhovoru, který je zde a stojí za přečtení:

http://www.inner-quest.org/UG_Natural_State.htm

každý je v přirozeném stavu, ale když chce něco jiného, např. osvobození, osvícení, tak tehdy to ztrácí

přirozený stav je stavem nevědění

pohyb/hnutí myšlení zabraňuje projevit se vědomí jeho vlastním způsobem

když myslíme, je to stav ani vědomí, ani nevědomí

myšlení nemůže pochopit samo sebe

vědomí je spjato s myšlením, takže stav bez myšlení nemůže být součástí vědomé zkušenosti

pozn. osobně si myslím, že není ani takový problém s myšlením, jako spíše s touhou, která produkuje negativní myšlení...případně s pochybností, chtivostí pravdy, která může někdy potrápit člověka

každý si musí pomoci sám

odmítnout všechny myšlenky, které tu byly přede mnou

jeho "kalamita", zážitek myslím útlumu jeho jazykových oblastí mozku a útlumu jejich kontinuálního pokračování (+ se rozpojily - asi i díky tomu - data přicházející z jednotlivých smyslů, zmizel cenzor, tedy jakýsi střed jazykové struktury, jakési "já", a tím začaly smysly pracovat na plné obrátky) - kontinuita myšlení byla ukončena

dominance ego-jazykové levé hemisféry utlumena, ke slovu se dostala pravá hemisféra, která začala dominovat a projevovat se svou vlastní cestou, svým vlastním způsobem, jako intenzivní smyslové vnímání, jako energie, vnější akce, jak o tom mluvil

útlum ego systému, tedy defalt networku, a rozvoj s ním antikorelujícího systému přímé vnější smyslové pozornosti

to, co říká, údajně není produktem jeho myšlení, protože to skončilo, nemá kontinuitu, je startováno jen otázkami od druhých, vždy jen zvnějšku

ale uznává, že si rád čte magazíny, že se zajímá o časopisy o spektroskopii, že užívá myšlení k rezervaci letenek...

je to prý jen vyjádření stavu bytí "nevědění", který se jen prostě děje

není to výsledek logické úvahy, jen aktuální projev (snad projev síly/energie/aktivity/jednání/akce vědomí pravé hemisféry?)


mimořádná inteligence tohoto živého organismu  je schopna vyjádřit sebe a vypořádat se s každým problémem bez vytváření jakéhokoliv problému pro nás

není tu střed, self...totalita, celek myšlenek a pocitů...v tobě je iluze, že zde tato totalita, tento střed je

jestliže jeho organismus i bez myšlenek zdárně odpovídá na stimuly, výzvy, není to snad důkazem toho, že většina našeho myšlení je zbytečná, bez kauzálního vlivu, nesvědčí to pro jistý epifenomenalismus (přesvědčení, že mysl je v organismu jaksi navíc, nic nedělá, nic neovlivňuje, tělo si vystačí samo, mysl jen pozoruje, jen kopíruje akce těla)?

ale zase uznává, že má paměť, která je startována vnějšími výzvami a že používá myšlení pro praktické účely

není zde koordinátor

takto fungují všichni, nejen on, podle něho

není zde nikdo, kdo by něco dělal, je to stav nevědění, jen se to automaticky, mechanicky děje

kdykoliv se snažíš, nejsi ve svém přirozeném stavu - jakoby se snažil vyřadit řídící impulz a jeho kontinuitu danou hlavně jazykem!!!!

když myšlení není kontinuální, smysly začnou fungovat mimořádně

silné: "How can you ask for a thing which you do not know? How can you search for a thing which you do not know? You all seem to know. You have an image of this state."


jak by ses mohl ptát na to, co předem nevíš, jak bys mohl hledat věc, kterou předem neznáš? máš obrázek toho všeho už dopředu daný...

vždy chceš být někým jiným, napodobit život Ježíše, Buddhy...

opakuje: "How can you ask for a thing which you do not know? How can you search for a thing which you do not know? That is my question. So, search has no meaning at all."

tedy hledání dle něj nemá smysl, protože se ptáme na to, co už známe a hledáme to, co už známe

buď sebou, to je to nejsnazší, být ve svém přirozeném stavu - jenomže ty bys radši byl někým jiným...neříká, proč být ve svém přirozeném stavu...

k tomu, abys byl sám sebou, nepotřebuješ vůbec žádný čas, za jaký bys toho měl dosáhnout

bezvýznamné mechanické fungování řeči, jazyka, myšlení:

" If you understand the way this mechanical structure is functioning inside of you, you see the absurdity of the whole business of discussing these matters everlastingly."

od té doby, co nemá kontinuitu myšlení, nemá kontinuitu fyzické bolesti, tato jen přichází v momentálních impulzech:

" Since there is no continuity of thought, as I pointed out, there is no continuity of the pain. It comes in impulses like that "

psychologická bolest není, ale dokonce ani fyzická bolest nemá kontinuitu

ustání chtění = tehdy jsme ve svém přirozeném stavu

zde to říká jasně:

"I want to say this again. You desire. If you do not want anything, there is no thought at all. You understand? Wanting is thinking, it doesn't matter what you want."

když chceš cokoliv, musíš užít nástroj myšlení

tyto myšlenky nejsou tvoje, jen sis je naneštěstí přivlastnil - proto se ptáš na tyto otázky!!!!!

nemůžeme si být vědomi významů svých slov!

máme zkušenost jen ze svými slovy, abstrakcemi, nic jiného nemůžeme mít jako svoji zkušenost

žijeme ve slovech, která nám dali, a nevíme, co znamenají, a máme jen je

chceš uklidnit sebe tím, že jsi zde, ale "já" je jen slovo, není žádné "já" nezávislé na tomto slově

silná pasáž:

"And what is that abstraction? The knowledge you have about it. This has been put there. Your mother told you, or your neighbour or friend told you that this is a table. What the hell is that, you don't know, apart from what you have been told. Every time you look at this, you have to repeat to yourself that it is a table. What are you doing that for? This is my question. This is the continuity I am talking about. "

co je abstrakce? vědění, které máme o věcech...to nám bylo dáno, tvá matka ti to říkala, tvůj bližní, přítel ti řekli, že tohle je stůl...ale co to je, to vůbec nevíš, mimo to co ti bylo řečeno...pokaždé, když se na to podíváš, musíš si zopakovat, řekneš si, že je to stůl...co děláš tímhle?...to je moje otázka, to je kontinuita (myšlení), o které mluvím...

bezeslovné vědomí je smyslová aktivita pracující na plné obrátky, není tam kontinuita myšlení, je to energie, akce, která se odehrává venku

mluví velmi podobně jako kamarád Roman, který říká, že jen mluví tak, jak bublá potůček, podobně on přirovnává svou mluvu k vytí šakala, štěkání psa, hýkání osla - a že máme sestoupit jen na holou úroveň zvukových vibrací jeho řeči, máme odejít z tzv. "vyšší" úrovně významů slov...

upřímnost

upřímnost je zásadní...co se děje PRÁVĚ TEĎ?...bojím se? co můj strach přesně znamená, co to je? mám samolibost? co to přesně je? myšlenky, věty, napětí a stahy těla...jejich proud, jistý algoritmus, vedoucí mě k jistým typům jednání...klávesnice je ČERNÁ, žádný mystik ani filozof ani vědec nemůže popřít PRAVDIVOST tohoto vjemu...vidím to tak, to je bez debat...

UG Krishnamurti k základu poznání

tvrdil, že v základu je prvotní odpověď, která produkuje další otázky

UG říkal, že všechny otázky jsou už dopředu vytvořené odpověďmi...

Jistě, otázka nabízí jen jistou paletu odpovědí + odpověď jen ve svém rámci...Ale není pravda, že už je výtvorem předem známé odpovědi...!

 co je onou základní domněnkou/odpovědí, která není skutečnou odpovědí, ale ve skutečnosti všechny otázky vytváří?

 je to skutečně odpověď, nějaká znalost, vědění? není to spíše moje touha, pochybnost atd.?

musí to být tedy nějaké základní přesvědčení, víra, znalost, které věřím, o níž jsem přesvědčen, že je pravdivá, která vyváří všechny moje otázky?

nejde spíše o nějakou moji základní potřebu, touhu, nutkání, žádost, pochybnost, puzení? proč tomu říkat ODPOVĚĎ?????

prvotní odpověď není odpovědí, protože vytváří otázky, ale z toho NIJAK NEVYPLÝVÁ, že by odpovědi na tyto otázky nemohly být dostatečné, uspokojující...

říká to jen a pouze to, že ona prvotní odpověď je spíše prvotní otázkou, tedy pochybností...a že to tedy NENÍ odpověď, ale otázka, možná za jakousi odpověď převlečená, možná za jakési prvotní předporozumění, že je třeba se ptát, že je užitečné se ptát...

možná prvotní odpovědí je to, že je zde vůbec nějaký problém

pokud je problémem samotná první odpověď, měli bychom ji najít a zkusit odstranit právě ji!

UG jednoduše říká: nebudu ti odpovídat, chci jít k příčině tvých otázek, co je vytváří, z čeho tvé otázky pramení, z jaké tvé domnělé znalosti, víry, před-porozumění, touhy, pochybnosti, nutkání, pudu, instinktu?

o roztomilosti všeho lidského stvoření...

myslím, že osvícení lidé především musí milovat, že milují spontánně, bez rozmyslu, neprogramově

vidí totiž druhé tak, jak jsou, vidí je v jejich nevinnosti, jejich nevinném sobectví, v jejich urputné a klopotné (jak říká Roman) touze po životě...

mají porozumění, chápou...vidí cesty druhých jako cesty svoje: jen trochu jinak se kroutí, ale to není podstatné, úděl a cesta jsou stejné...

vidí je a jsou jimi NAPLNĚNI, sytí se jejich jasem a krásou, která z nich září navzdory jejich sobectví, ba právě SKRZE ně: vidí tu sílu a dravost a energii života

vidí tu jejich lidskou duši, která se třpytí jak duše malého nevinného dítěte a stejně tak chce roztomile a sympaticky, zcela pochopitelně a přirozeně, ze své vlastní nezbytnosti a potřeby, žít a žít a žít!

a musí se smát, jen jemně, pro sebe, přešťastně, tiše...