NIKDO NIKDY ZATÍM NETRPĚL...

NIKDO NIKDY ZATÍM NETRPĚL...

naše chtění vyrůstá z ničeho - prostě chceme, chceme třeba děti nebo cestování a nevíme ani proč to vlastně chceme

chceme cestovat - ale proč to chceme???

abychom něco nového poznali - ale proč to chceme???

protože se nám to líbí - ale proč se nám to líbí?

protože se pak cítíme dobře

jenomže dobře se cítíme už i teď, i bez cestování!

možná chceme uspokojit naše potřeby

z čeho však vyrůstají naše potřeby? z ničeho

když naše potřeby nejsou uspokojeny, máme se stejně dobře jako tehdy, když uspokojeny jsou

děláme věci kvůli profitu v budoucnu - a cožpak se nemáme dobře už i teď, i bez toho profitu?

je frustrace a stres skutečně prožitkově něco strastiplného, nebo je jednoduše jenom nechceme, ačkoliv nás ve skutečnosti nijak nebolí?

a strach je prožitkově něco strastného, bolestivého?

prožíváš strach opravdu jako něco negativního? nebo ho tak jen spíše neustále myšlenkově hodnotíš?

je tvůj samotný prožitek strachu něco strastného, bolestivého, bolestného, nelibého, nepříjemného?

neznamená slovo "nepříjemný" jenom "toto nechci"?

tedy tuto rovnici:

"nepříjemné = toto nechci"

ale samo toto naše nechtění nevyvěrá z reálně negativního prožitku...

i kdyby náš strach byl veliký, i kdyby byl obrovský, byla by to jen velmi intenzivní energie, napětí našeho těla: je však hodně velké napětí v těle skutečně něco prožitkově bolestného, plného utrpení a strasti?

nejsou nakonec slova "bolest", "utrpení", "strast", "nepříjemné", "nelibost" jen slova, která NIC neoznačují? jen vyjadřují to, že dané stavy nechceme - byť těmito stavy ve skutečnosti vůbec prožitkově netrpíme...

měl někdy někdo skutečně nějakou strast?

pořád se strasti bojíme - a možná jsme ještě nikdy žádnou neměli!!!

co to vlastně PŘESNĚ znamená, že něco bolí? co přesně znamená, že je něco nepříjemné, strastiplné, nepříjemné, nelibé?

je fakt bolest zubů či strachu něčím prožitkově negativním, zlým, špatným? nebo je to jen naše chybné hodnocení daného jevu?

stavy, které hodnotíme jako negativní, jsou varovným signálem, že je ohroženo naše zdraví, život, sociální postavení, sociální bezpečí, zázemí, jistota - ale ve skutečnosti tyto stavy nemusí být vůbec prožitkově negativní

jde jen o toto: jestli skutečně strach, panika, tělesná fyzická bolest je něco, čím bychom reálně prožitkově trpěli nebo ne...

nejsem si v tomto vůbec jistý...

ale myslím je dosti reálné, že nikdy nikdo prožitkově netrpěl - byť to tak všichni často hodnotili a tvrdili a říkali

stačí, když danou věc nechceme a myslíme si, že jí trpíme - i když ve skutečnosti netrpíme - už samo toto nechtění nás může motivovat ke změně nebo varovat

mozek nás možná brutálně klame a balamutí, ale v našem vlastním zájmu - netrpíme, a přitom jsme - bez utrpení, doslova bezbolestně! - motivováni k změně situace, která ohrožuje naše zdraví, život nebo sociální postavení

jisté intenzity chceme, a ty označíme za dobré - jiné nechceme, a tak je označíme za špatné - to je celé

jsme možná stále v pohodě a šťastní

jen si myslíme, že strach nebo bolest zubů jsou negativní a strastiplné

jen je nechceme - ale netrpíme jimi

však někteří lidé opravdu mnohé stavy považují za neutrální či dokonce příjemné - zatímco hypersenzitivní neurotici a lidé úzkostní ty samé stavy pokládají za negativní

opravdu/skutečně něco PROŽÍVÁME jako negativní či pozitivní?

nová libost či právě se objevující nelibost je jednoduše novým druhem intenzity, který ve mně okamžitě/automaticky/mechanicky/přirozeně/implicitně vyvolává jeho chtění či nechtění - je však nějaká intenzita skutečně PROŽITKOVĚ strastiplná nebo příjemná????

je třeba pečlivě POZOROVAT vlastní bolest, strach, paniku, utrpení, bolest zubů: fakt jsou prožitkově negativní??? já nevím...

náš mozek nám vnucuje strach nechtít a hodnotit ho jako negativní - ale možná sám prožitek strachu není strastiplný, ale spíše zajímavý, krásný, dráždivý, vzrušující, hluboký, silný...

myslíme si, že strach je špatný, negativní, zlý, hrozný, odporný - a to je možná náš jediný problém

a on to vlastně ani není problém, když nikdy nikdo netrpí

jednoduše strach nechceme - a to je celé, i to je v pořádku, protože ani nechtění strachu či nenávist/odpor k němu nebolí!