důsledky ne-já

důsledky ne-já
 to, že já není, má EXTRÉMNĚ ZÁVAŽNÉ A ZVLÁŠTNÍ důsledky

myšlenky v těle se řadí, jakoby nějaké "já" bylo, ale jestliže není, pak:

není třeba hledět na zítřek ani na další život
není třeba se snažit
není třeba se bát smrti: nejsme, takže neumřeme
není možné, aby platil determinismus ve smyslu, že bychom byli nesvobodnými: když nejsme, nejsme ani svobodní, ani nesvobodní (determinismus však může platit v tom smyslu, že vše má svou příčinu, avšak nesmíme zapomínat na možnou kvantovou nahodilost...)
nikdy se nám nic nestalo, nemáme žádnou minulost, žádnou osobní historii, žádný osobní příběh
nikdy se nám ani nic nestane, nemáme žádnou budoucnost
nic se nám neděje ani teď, protože ani v této chvíli nejsme
nemáme žádnou moc, žádné schopnosti, žádné dovednosti
nemáme žádný charakter, žádný temperament, žádnou osobnost
to, že jsem, je jen myšlenka, která za chvilku odezní
v těle tvém i v těle druhých teď ani jindy nikdo není! je tam jen momentální myšlenka, věta, pocit, vjem - nebo třeba myšlenka s vjemem dohromady, to je celé...a za chvíli je vystřídá jiná emoce, jiný vjem, jiná věta...
když myslím myšlenky "JÁ JSEM... JSEM TO JÁ, KDO...JÁ DĚLÁM...JÁ MUSÍM...JÁ TU JSEM...JÁ POZORUJI...JÁ MUSÍM...JÁ NESMÍM...JÁ JSEM UDĚLAL...JÁ BUDU DĚLAT" jakoby zde já bylo, protože zde je pojem já a věty se slovem-jménem-pojmem já spojené...zkuste však pozorovat, co se bude dít, když v mysli slovo-jméno-pojem já nemáte! já zmizí nebo téměř zmizí! zůstává jen jistá integrace, koordinace, synchronizace, paralelní synchronizace a koordinace a kontinuita dějů a pochodů těla...

musí však zmizet nejen slovo já, ale také idea já, nonverbální vzorec (pattern) či nonverbální význam-myšlenka slova "já"...to však není moc těžké: bez slova "já" se pojem "já" jen těžko v mysli udrží...

v těle se to jen hemží myšlenkami, jdou jedna za druhou, mizí jak vojáci na armádní přehlídce...a obvykle je těmto myšlenkám věřeno, jsou přijímány se slepou důvěrou, s fanatickou přesvědčenou jistotou, jako svaté pravdy...ale jsou to jen myšlenky, nic víc...neříkají obvykle pravdu, jen redukují realitu za účelem přežití a rozmnožení moci tohoto organismu, kterým nejsem, který není mnou, ve kterém nejsem, ve kterém nikdo není teď ani nikdy jindy...

a co zbude, když nejsou myšlenky? když utichne mysl, nejsou tu problémy, není tu já...je tu ticho, mlčení, klid a pokoj mysli: levá hemisféra ztrácí svou dominanci a zeslabuje svou aktivitu, a ke slovu přichází pravá hemisféra a vnímání s egem antikorelujícího systému přímé smyslové vnější pozornosti

proč to lidé nemají pořád?

a) přijde jim to nudné - kdyby se však jen na pár vteřin do toho ponořili, zjistili by, že je to blaženost...blaženost spícího dítěte, blaženost milující se ženy, blaženost kočky vyhřívající se na slunci, blaženost zasněného Ramany Maharšiho, blaženost kochajícího se Krišnamurtího...

b) jejich mysl je příliš neklidná, hlučná, pořád jim předhazuje nové a nové myšlenky, je v ní neustálý pohyb, změna - pak je třeba ji postupně (nikoliv na sílu) uklidňovat - to se dělá technikami meditace

c) mají pocit, že je třeba pořád něco řešit, hledat, snažit se, vyvíjet úsilí, někam se posouvat, podávat výkon, realizovat cíle, plány - jenomže to všechno je naprostá BLBOST, zejména, jestliže není žádné já!

není-li žádné já, pak je vše dokonale jedno, dokonale lhostejné

protože nikdo netrpí a trpět nikdy nebude

nikdo není šťastný a nikdo nikdy šťastný nebude


tedy zůstaň tam, kde jsi - a nebo dělej COKOLIV jiného

je to zcela jedno!

ovšem nezapomeňme na možnost, že nějaké já přece jen je...podle teorie rozhodování bychom pak něco dělat měli: možnost, ze které není žádný profit (možnost ne-já: tedy možnost, že žádné já není) je irelevantní, je-li zde alespoň malá šance profitu u jiné, byť málo pravděpodobné možnosti (toho, že já je)

a to, že já je, nelze přece zcela vyloučit...nakonec většina mystiků si myslí, že je nějaké věčné Já! pozici extrémního ne-já zastává jen málokdo! to je třeba vzít také v potaz...

ovšem co přesně mystikové myslí tím, že existuje věčné nepohnuté Já?