KONFLIKT
proč přesně jdeme do konfliktu a jak se při něm cítíme?
často do něj jdeme kvůli osobní důležitosti (naše ego, hrdost, nechceme být ponížení), ač nám pak způsobuje více strasti než slasti
jako závislý, který si nemůže pomoci, ale musí si drogu vzít, i když pak spíše trpí
možná i různí extrémní horolezci v Himálajích spíše trpí nebo dokonce extrémně trpí, jejich patologicky přebuzený motivační systém mozku je však do těch hor žene, takže si nemohou pomoci...
do konfliktu nejdeme, když jsme nad věcí, hodně spokojení, nebo naopak když máme závažnější problémy - ve všech těchto situacích je pro nás konflikt čímsi malicherným
v konfliktu obvykle chceme vyhrát, zvítězit - když jsme nad věcí, necháme vyhrát druhého, do konfliktu nejdeme, shovívavě ho necháme vychutnat si jeho vlastní vítězství plynoucí z naší porážky...pak je obvykle druhý sám také shovívavější, a pak sám spontánně trochu ustoupí, takže na tom vyděláme oba! ušetříme si energii i strast...
když v konfliktu útočím, druhý obvykle útočí potom ještě více (není-li zastrašen: pak nás ale zase nenávidí)...když v konfliktu couvnu, druhý obvykle couvne potom také...
mnohdy je lepší do konfliktu nejít - ovšem naše pýcha nás nutí do něj jít, i když pak kvůli tomu trpíme
kdybychom do konfliktu nešli, ušetřili bychom si spoustu energie a strasti...měli bychom malou strast z toho, že jsme se ponížili, ale mnohem víc bychom získali...
navíc - a to je důležité - do konfliktu jdeme právě proto, abychom nebyli poníženi, bojíme se možné strasti z našeho ponížení plynoucí...máme představu, že strast a obecně ztráta plynoucí z naší porážky a ponížení by byla nesnesitelná, že to nemůžeme prostě dopustit...obvykle však -. když se skutečně ponížíme - je tato strast VELMI MALÁ až nulová, a velmi rychle na to zapomeneme...zatímco naopak, když do konfliktu jdeme, cítíme často strast až extrémní...
ti servilní, kteří se ohýbají před druhými, jsou možná moudřejší než ti, kteří hrdě čelí každému konfliktu, aby pak byli totálně zničení, psychicky i fyzicky...
konflikt vyčerpává, vysiluje
Nietzsche říkal, že konflikt je dobrodružství, vzrušení, krásná hororová jízda, boj a hra sil, překonávání
to jistě ano - ale velmi často je v něm mnohem víc strasti
v čem přesně tato strast spočívá?
po konfliktu býváme zničení, rozechvělí, vykolejení, úplně "hotoví", zranění, vyčerpaní
v konfliktu jsou jistě i příjemné momenty: pocit vlastní moci a energie
ale převažují momenty záporné...samozřejmě, když se nudíme a máme dost sil, je pro nás konflikt příjemnou změnou, ale jinak spíš zátěží...
co přesně nás v konfliktu ničí a bolí? to může být individuální
jedním ze strastných momentů může být náš strach - strach z druhého, strach, že je mocnější než my sami, strach z jeho reakce, z jeho pomsty, z jeho zpětného úderu...
kdo si hodně zakládá na tom, aby působil klidně, může cítit vinu a hněv na sebe, že se neovládl - vina a hněv jsou strastné
každopádně cítíme důsledky a dopady strastiplnosti hněvu a zlosti na našem těle: tělo bolí naší vlastní zlostí a jejími důsledky...třeseme se, chvějeme se, jsme skleslí, zakřiknutí, ztuhlí, vyčerpaní, malátní, unavení, strnulí...
z konfliktu odcházíme zranění, zasáhlí, zesláblí, zkřehlí, rozechvělí: cítíme fyzickou bolest, tíži a ochablost, kombinaci strastného ztuhlého uvolnění a jinde na těle a v těle zas napětí (na různých částech těla)...různá místa našeho těla jsou energetizovaná intenzivními živými ranami, což jsou strastiplná napětí a strastiplná uvolnění různých částí, ploch a prostor našeho těla
strast je vždy fyzická a tělesná: najednou ucítíme na různých místech těla jakoby zásah imaginárních šípů (jako sv. Šebestián, který pod nimi jako mučedník skonal)...najednou nás bolest konfliktu zasáhne, skolí, projede námi
každý by rád druhého v konfliktu zranil a sám odešel bez zranění...každý by rád druhého konfliktem energeticky vyčerpal a sám z něj odešel posílen...tak to však nechodí: konfliktem strádají obvykle oba
každý by rád v konfliktu vítězil, a zůstal přitom klidný a rozumný...ve skutečnosti však klidný a rozumný zůstává málokdo, každý se však tak snaží tvářit (což stojí další úsilí, tedy další přemáhání, snahu, tedy strast a výdej energie navíc)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!