kamarád Honza dobře upozorňuje na toto:
pokud není utrpení a pokud není já, je vše jedno/lhostejné/irelevantní - a z toho pak ale neplynou žádné pragmatické/praktické důsledky
i v situaci, kdy je já, ale není utrpení, neplynou z toho žádné praktické důsledky - není totiž pak co dělat, utrpení totiž není, takže není třeba svou situaci zlepšovat či měnit, když nikdy netrpíme (samozřejmě pak ale můžeme mít jiné motivy k činnosti než odstraňování utrpení, což jako motiv zde odpadá - takže v této možnosti, kdy já je, přece jen nějaké pragmatické implikace být můžou)
a když je utrpení, ale není já, opět není co dělat - to je případ buddhismu - protože není nikdo, kdo by mohl trpět...zde ale fakt nejsou implikace žádné, protože není žádné já, které by cokoliv dělat mohlo či mělo...v možnosti, kdy já je, ale není utrpení, viz výše, jisté praktické důsledky být mohou
podle teorie rozhodování pak pragmaticky jsou tyto možnosti bezcenné
pokud je však malá šance, že utrpení a já existuje, má cenu hledat spíše řešení, jak se utrpení zbavit
v tomto pragmatickém smyslu může být buddhismus cenný
ale dává smysl jedině tehdy, pokud já + utrpení existují, pokud neexistuje byť jen jedno z toho, je buddhismus jakožto snaha odstranit utrpení zcela bezcennou naukou...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!