ODPOR
Nenávidíme svou bolest a strach a nudu a depresi. Stavíme se vůči nim do opozice.
Vytváříme dualitu: zde jsem já, a já chci být klidný a šťastný - tu je ona, zlá, cizí, nepřátelská bolest...nebo on, hnusný strach.
Jsme odcizeni svému strachu - a tím roste.
Musíme ho adoptovat zpátky, je náš, patří nám a k nám.
Vysilujeme se bojem s "negativními" emocemi a jsme zaplaveni strastí našeho hněvu vůči nim.
Stáváme se nenávistnými, zahořklými a nepřátelskými.
Svíráme své ruce v pěst.
Opakem je láska: někdo se modlí za svou bolest, aby ji Bůh opatroval, aby nezahynula, taky chce přece žít! Emotikona smile
Všechno, co se nám líbí, je peklo - a všechno, co nenávidíme, je ráj.
To, co se nám líbí, nás znesvobodňuje.
Nad branami pekla je psáno: "Vy, kteří sem přicházíte, zanechte vší naděje!" Není to snad krásné? V pekle se konečně nemusím bát pekla!
Ve strachu se bojím, že možná přijde v budoucnu něco strašného a snažím se tomu zabránit.
Ve skutečnosti je tomu takto: zcela jistě přijde něco strašného, jen nevím kdy a jak moc strašné to bude, ale hrozné to bude zcela jistě!
Takže v tomto smyslu už v pekle jsme a máme JISTOTU, že v něm zůstaneme: proč se tedy ještě bát?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!